Chce se s tím už ze slušnosti souhlasit, byť samozřejmě v jejich svaté knize lze najít místa vybízející k pomstě každému, kdo urazí Boha, jakož i k uřezávání hlav nevěřícím. Ale nakonec v Bibli by se také dalo najít pár krvežíznivých pasáží, že.
Nebo si lze myslet, že ti zbožní lidé bohužel nemají pravdu a sami sebe, jakož i nás, jen ohlupují. Jejich argument přece nápadně připomíná levicové teze, že myšlenka komunismu je skvělá, to jen reálné pokusy uvést ji do praxe skončily špatně. Jenže vtip, jak snad už dobře známo, je v tom, že právě idea samotná o společnosti bez soukromého majetku je zrůdná a zkázonosná.
Blog: Kde začíná svoboda víry |
Islám vyznává více než miliarda lidí na naší planetě. Většina z nich je pokojných. Nelze je všechny házet do stejného pytle se zakuklenými hrdlořezy. Zároveň je nutné jim i sobě samotným po pravdě říct, že tu je problém, jenž se týká právě víry samotné. Ideologie moderního džihádu zjevně není nic, co by stálo mimo Mohamedovo učení. Jistě není jeho hlavním sdělením a v dávných stoletích, třeba v poklidném islámském Španělsku, mu byla opravdu na hony vzdálená. Ale v dnešní době z něj bohužel vyvěrá tuze často a snadno.
Neřekneme-li tuhle souvislost nahlas, budeme jen tápat, jak reagovat. Fatwa na Salmana Rushdieho nebyla špatně praktikovaným pokusem uvádět Korán do praxe, nýbrž náramnou ukázkou, jak lehce jej lze interpretovat ve vražedných intencích.
Fatwa nevznikla v hlavách hlupáků s puškami, ale učených ajatolláhů.
Proto se nesmíme bát, že jsme hned xenofobové. Kdyby dejme tomu český prezident pojal úmysl vyznamenat in memoriam šéfredaktora listu Charlie Hebdo, učiní dobře. Jako kdyby, dodejme, vyznamenal i Rushdieho. Ne my, ale muslimové se musí změnit, a to ve smyslu, aby si přestali namlouvat, že jejich víra nikdy přece nemůže někoho svádět k teroru. Ano, dnes svádí.
