Realita čtvrtečního rána snad nemohla být představám odborů vzdálenější. Ve většině krajských měst se nestalo vůbec nic. Na pražských nábřežích se v ranním slunci míjely stovky cyklistů, někteří z nich se fotografovali a s úsměvem dávali do řeči.
Sousedi se domlouvali na spolujízdě a alespoň na jeden den tak polevil obvyklý nešvar ranní dopravy 1 auto = 1 člověk. V ranním dopravním zpravodajství šoféři neskrývali nadšení.
Cestující v těch tramvajích, které navzdory stávce vyjely a rychle začaly být přeplněné, popisují neobvyklé ovzduší soudržnosti a solidarity. "Posuňte se ještě kousek, ať se nás sem vejde víc," zaznívá například. V porovnání s jinými dny neuvěřitelné.
Jistě, do značné míry může za relativně pohodovou atmosféru fakt, že spousta lidí vůbec nešla do práce. A dobrá nálada nezaplatí škody, které například výpadkem železniční dopravy vzniknou. A poprvé v historii se zastavilo metro, což neváhal jeden z řečníků v odborovém průvodu označit za velký pokrok a velký čin. To všechno nepochybně budou odbory prezentovat jako své vítězství.
Přesto to vypadá, že místo bouře bylo čtvrteční dopoledne ve znamení slunce.
