Nenechme se mýlit tím, že občanští demokraté mají velkou šanci začít s ostatními nelevicovými stranami sestavovat středopravicovou koalici.
Tyto volby jsou sice jasnou porážkou Jiřího Paroubka, ale hned v druhé řadě jsou porážkou velkých stran jako takových. Socialisté totiž přišli asi o patnáct poslaneckých křesel a občanští demokraté jich ztratili přes třicet. Místo nich nastoupily dvě malé strany - TOP 09 a Věci veřejné. Jakkoli se nejedná o strany tak úplně nové (jsou plné starých politiků), voliči dali volbami jasně najevo to, co už před nimi předvídal šéf agentury Factum Invenio Jan Herzmann: lidé mají velkých stran plné zuby.
Jiří Paroubek řekl ve svém prvním povolebním vystoupení, že necítí žádné emoce, ani negativní, ani pozitivní. To sice moc neodpovídalo jeho unavenému a otrávenému obličeji, na druhé straně je potřeba spravedlivě uznat, že krizi velkých etablovaných stran aspoň zmínil. Taková úvaha se mu samozřejmě do jisté míry hodí, protože nyní může říkat - výsledek není jen porážka sociální demokracie, potažmo mně jako jejího předsedy, to je průšvih všech velkých stran. Tedy širší problém než jen problém sociální demokracie.
O porážku socialistů a především Jiřího Paroubka jde ovšem v první řadě. Jeho politika postavená na průzkumech veřejného mínění, jeho postup - děláme jen to, co si lidé přejí - zkrachovala na celé čáře. Jeho nafoukanost a nabubřelost voliče odpudila. Jeho pokrytectví - ječím na bohaté a sám si užívám luxusu - bylo hrozné. Ale s krizí velkých stran obecně se zde potýkáme také.
Obě dvě velké strany ČSSD i ODS, zjevně v očích mnoha lidí symbolizují klientelismus, šejdířství, napojení na tu či onu podnikatelskou skupinu. Skandály, které Paroubek zlehčoval jako "trefování kozla", ve skutečnosti poškodily sociální demokracii více, než je on sám ochoten uznat.
A skandály poškodily i občanské demokraty. Že se jejich výsledek nestal katastrofou, ale relativním vítězstvím může dost dobře souviset s tím, že do svého čela na poslední chvíli zvolili "čistého" Petra Nečase. Nečas ovšem nemohl přebít jiné provařené občanské demokraty, kteří ve vedení zůstali: Pavla Béma nebo Ivana Langera.
Druhý jmenovaný ještě odpoledne komentoval volby s lehkým úsměvem. Nyní se zdá, že ho přezdívka "Íčko" z doby, kdy spolupracoval s podnikatelem spolupracujícím zase s kmotrem Františkem Mrázkem, přece jen dostihla. Zdá se, že ho kombinace mizerného výsledku v jeho Olomouckém kraji a jeho naprosté nepopularity vyjádřené tím, že lidé schválně preferovali kandidáty za ním, připraví o poslanecké křeslo.
Pokud ale velké strany chtějí obnovit důvěru, kterou ztratily, budou muset udělat ve svých útrobách mnohem větší očistu.
