Prachy nečekají/ jen po nich sáhneš/ a už tě mají - zpíval před čtvrtstoletím Pražský výběr. Michael Kocáb & spol. pálili do někdejšího "výběrového" kolegy, baskytaristy Ondřeje Soukupa, který získal rito -angažmá v orchestru doprovázejícím Karla Gotta. Tenkrát to bylo vnímáno buď, anebo: buď opravdovost, umění a skromné výdělky, anebo znormalizovaný pop, baráky, bony. I když zrovna v případě Kocába to nebylo s těmi výdělky takhle černobílé, ale to už by byla jiná píseň...
Každopádně neexistovalo, aby zdejší showbyznys doloval peníze, a pak si z toho jeho příslušníci v jiných veřejných produkcích utahovali. Tohle bylo personálně odděleno, protože všechno bylo zpolitizováno, žádná zábava nebyla jen tak, každá chtě nechtě vyjadřovala určitý občanský, ne-li přímo politický postoj a lidé byli názorově, ale i výdělečně rozparcelováni.
Čas oponou trhnul a leckteré příkré hranice se smyly. Do jedné osoby se tu dnes vměstná i několik bytostí: ta, která vydělává peníze v reklamě nebo v PR průmyslu, ta, která si po večerech hraje či zpívá "to" svoje, ale třeba i ta, která hraje a zpívá o tom, jak ta bytost první bere peníze z reklamy či večírků.
Nikomu nezazlívám, že vyinkasuje tučnou sumu za reklamní angažmá. Příklad: minulý víkend byla českým divadlem roku 2009 vyhlášena pražská Komedie. Průměrný výdělek v ní: 16 tisíc Kč. Jedním z členů toho souboru je herec Martin Pechlát, excelující například v permanentně vyprodané inscenaci Goebbels / Baarová. Týž Pechlát je teď k vidění v reklamě na auta KIA, kde vykřikne Sedm! - na vozy té značky je sedmiletá záruka. O. K. Ale ušklíbal bych se nad tím, kdyby si teď Pechlát veřejně střihl scénku, v níž si utahuje z reklamního průmyslu.
Před pár dny měla v pražském Divadle Na zábradlí premiéru velmi koukatelná absurdita Ubu se baví. Nasmál jsem se dost, ale ne tehdy, když herec Josef Polášek je v tom představení přítomen nejen fyzicky na jevišti, nýbrž i v jedné reklamě, která je postavám pouštěna.
Tomáš Hanák na kšeftu - uvádí reprezentační ples města Litvínova, leden 2007
Touhle je řekněme detail. Ne však píseň Mobilní král prasat, jíž Tomáš Hanák otevírá své album, vydané na konci loňského roku. "Je to s rautem? Dá se tam parkovat s autem? Jistě, to je v pěkným místě. Jistě, obleču se čistě. Moderátor ze škatulky. Jo, tombolu na dvě půlky. A teď ještě kolik za to? Něco scénář, něco auto. Budu vtipnej, dejte návrh. Jo, s poznámkou dvacet navrch. Kšefty se hejbou, konto bytní, zpeněžím ksicht i otvor řitní," zpívá v ní například.
Rýmy jsou to jistě štěpné, sarkastické, ale moc mě ta Hanákova sebereflexe nebere. To má být takříkajíc píseň k pobavení i zamyšlení? Zamýšlet se v tomhle případě není nad čím: prostě bere kšefty. Kdyby to bylo tak, že Tomáš Hanák s tím, na čem si v Mobilním králi prasat brousí ostrovtip, praštil a teď to rekapituluje, pak je to humor, kterému lze věřit. Takhle si jen kupuje odpustek, aby se mu příště chtělo blinkat o něco míň. Taky se tomu dá říkat jedním slovem: pokrytectví.
Křišťálová lupa 2009
Křišťálová lupa 2009
