Žoviální Lubomír Zaorálek bude hlavní hvězdou na billboardech ČSSD, úředník Bohuslav Sobotka bude skládat účty za vládu, kterou jeho strana čtyři roky vedla, a o všech partajních věcech bude rozhodovat ranař Milan Chovanec. Pro řadového příznivce ČSSD řešení asi ne úplně komfortní a srozumitelné, zejména když vývoj preferencí svědčí o tom, že voliče láká spíš autoritativnější řízení strany a státu.
Podle zákrut posledních dnů a středečního jednacího maratónu to ale asi bylo maximum možného, kam se mohla ČSSD posunout od pomalého umírání.
Řešení je to polovičaté, ba ukoptěné v několika ohledech. Rozdělení odpovědnosti za stranu na tři lidi vůbec nedává jasnou zprávu o tom, na kterou personu se v ČSSD ve výhledu do budoucna orientovat. Bude to Zaorálek jako aktuální volební a mediální jednička? Nebo volební prohra Zaorálka smete a vše ovládne Chovanec? Anebo někdo úplně jiný?
Rošáda v ČSSD je zvláštní také v tom, že Sobotku nenahrazuje žádný jeho dlouhodobý kritik, který už měsíce a roky bil na poplach: předseda to dělá špatně v tom a tom, proto nám vytrvale odcházejí voliči. Zaorálek je Sobotkův letitý spojenec a není známo, že by se mu někdy v něčem zásadním postavil. Chovanec je velký pragmatik, ale i on držel předsedu do poslední chvíle. Co je tohle za stranický úklid? Pokud se nestane zázrak a strana se najednou nezmátoří, bude zřejmě po volbách potřeba uklízet ještě jednou.
Ale nepohřbívejme ČSSD rovnou. Pro Andreje Babiše by samozřejmě bylo lepší zprávou, kdyby konkurenční partaj neudělala nic a do voleb klesla na pět procent. Už samotná škatulata ve vedení ČSSD jsou pro její příznivce informací, že partaj ještě úplně neztratila sebereflexi. Nové rozestavení figur přitáhne zájem médií a snad i zvědavost voličů. A Zaorálek je na rozdíl od Sobotky velmi elastický: dokáže žoviálně poklábosit s dělníky, stejně jako se ponořit do intelektuální debaty. Motivaci má dobrou, protože ví, že běží o život: pokud za čtyři měsíce výrazněji neotočí preference, pak zřejmě ve vedení strany skončí.
Načasování změny ve špičkách ČSSD je ovšem asi největším problémem. Kdyby změna proběhla alespoň už na březnovém sjezdu ČSSD a navíc to byla klasická výměna „kus za kus“, snad by tu ještě nějaká šance byla. Takto má nová volební jednička faktický manévrovací prostor v délce dvou týdnů zbývajících do prázdnin a poté měsíc a půl po nich. To je zoufale málo, to by se nový lídr nesměl jmenovat Zaorálek, ale Superman.
