Pan Veleba se postavil do čela boje za obranu prezidenta. Boje, který nevede v rukavičkách, boje, v němž proti odpůrcům používá rétoriku normalizačního Rudého práva - a boje, který vnímá jako spravedlivé tažení proti házečům vajec, sprosťákům, médiím a vůbec všem, kdo křičí, aby Zeman odstoupil.
Už těch radikálních výpadů bylo dost. Na obou stranách.
I jako novinář, a tedy nepochybně příslušník pražské kavárny (nechme stranou, že jsme se s manželkou záměrně z metropole odstěhovali na venkov) bych podepsal dvě věty Jana Veleby z onoho rozhovoru: Je potřeba situaci zklidnit. A kořeny národa určitě nejsou v tom, že někdo hází po prezidentovi vajíčka.
Pojďme tedy zkusit „situaci zklidnit“. A vést rozumnou debatu, proč se lidé pomalu bojí otevřít konzervu, aby na ně nevykoukl Miloš Zeman.
Tvrdíte, pane předsedo, že pro jistou část médií je špatně vše, co prezident udělá. Věřte, že není. Prezident se v uplynulém roce s respektem přihlásil ke sv. Václavovi (a definitivně opustil kritickou rétoriku prosazovanou komunisty), vyznamenal Nicholase Wintona a Winstona Churchilla a vyjádřil obdiv parašutistům, kteří seskočili do protektorátu. O tom všem jsme na iDNES.cz psali.
Jistě udělal i mnoho jiného, ale tohle mi uvázlo v hlavě jako příklady činů, u kterých je třeba nahlas říci: Ano, toto náš prezident (prosím, všimněte si toho zájmena: náš - tedy i můj) udělal správně. Jsem rád, že to udělal.
Vyhrocování situace pomáhá radikálním hlasům z obou táborů
Pojďme odmítnout konfrontační optiku o společnosti nesmiřitelně rozdělené na zemanovský a schwarzenbergovský tábor. V prvním kole přímé volby prezidenta (kterou si většina obyvatel přála) volilo Miloše Zemana 1,25 milionu hlasujících, Karla Schwarzenberga 1,2 milionu a ostatní kandidáty úhrnem 2,7 milionu. Tím nesnižuji prezidentovu legitimitu, jen říkám, že tu je hodně nevyhraněných lidí.
Stejně jako vy věříte, že tato „mlčící většina“ vnímá Miloše Zemana kladně (což ve skutečnosti lze posoudit jediným testem, totiž volbami), já věřím, že většina prezidentových odpůrců volbu hlavy státu uznává. Jakékoliv vyhrocování situace kýmkoliv ale vždy vede k tomu, že jsou slyšet především nejradikálnější zástupci obou táborů.
Pojďme si říci, že oba tyto extrémy jsou špatné a že je úkolem oněch umírněných lidí z obou táborů, aby to dali jasně najevo radikálům na své straně spektra - namísto zbytečné snahy přesvědčit radikální názorové odpůrce o své pravdě.
Tedy aby smířlivější kritici prezidenta řekli: Ne, vajíčka se po prezidentovi neházejí a bylo špatně, že se to stalo (mnozí to říkají). Pár neurvalců tím vrhlo stín na jinak poklidný protest tisíců lidí. Ne, není správné označovat prezidenta hanlivými slovy a křičet „není to můj prezident“. Ne, není správné, když hudebník na koncertu vyzve prezidenta, aby „šel do pr....“. Tečka.
Ale současně, aby smířlivější zastánci prezidenta - většina jeho voličů jsou jistě slušní lidé - řekli: ne, snít o „krásném zásahu Putinovy masivní ochranky“ proti českým demonstrantům (jako Jiří Vyvadil) může jen pomatenec. Ne, odmítáme věřit bludům o vládou USA organizovaném převratu v Česku jen proto, že to píšou anonymní autoři anonymně vlastněného webu Aeronet a Petr Hájek. Ne, označovat kritiky prezidenta za pyšné tupé primitivy na úrovni hrdlořezů Islámského státu (jako senátor Doubrava) je přes čáru. Tečka.
Lidé mohou říct, že něco vnímají jako problém
Pojďme se bavit i o médiích. O tom, že nejsou řízena CIA a fanatickou nenávistí k prezidentovi, ale že pracují v extrémně konkurenčním prostředí (které posouvá nároky na rychlost zpracování), že se komerční média nutně musejí zabývat svou čteností a sledovaností, což v kombinaci s omezenými finančními zdroji vede k většímu tlaku na jednodušší, rychle produkovatelné zprávy. Možná byste se divil, kolika novinářům tohle vadí.
A ty protesty? Někteří lidé jen nechtějí, aby jejich prezident veřejně lhal, viděl vzor stabilizace společnosti v zemi, která disidenty zavírá do vězení nebo na ně posílá tanky (o čemž se pak v té zemi nesmí mluvit) a vyzýval vlastní armádu k porušování pravidel OSN. Lidé ve svobodné společnosti mohou přece říci, že něco vnímají jako problém, aniž by byli součástí zlého spiknutí a štvavé kampaně.
Ale to jistě říkám zbytečně. Sám jste přece organizoval protesty zemědělců, takže to nepochybně víte.
