BMW se tak v očích veřejnosti stává veřejným nepřítelem pomalu na úrovni Usámy bin Ládina.
Pojďme si na rovinu říct, že zcela neprávem. Jako by bavorská automobilka mohla za to, kdo si její vozy kupuje. Při jiných nehodách navíc nikdo příliš nezkoumá, jakou značku mělo vozidlo, které havarovalo. Četl snad někdy někdo zprávu o tom, že se srazila škodovka s fordem a při střetu zemřeli dva lidé? Ne. Teď je však na paškálu BMW.
A mohli bychom jít dál. Co řidič před jízdou pil? Pivo, víno, vodku? A jaké to byly značky? Co měl na sobě? „Ihned po nehodě se řidič oblečený do modrých denimových kalhot značky Levi’s vydal na útěk do Kinského sadů.“ To zní samozřejmě nemístně. Tak proč je tak důležitá značka automobilu?
Bavorské automobilky je mi prostě líto. Marka P. si jako řidiče nevybrala, možná mu ani svůj vůz neprodala, a nemůže za to ani nikdo z dealerů. Myslím těch automobilových. Je to jen shoda okolností, byť v tomto případě krajně nešťastná, protože při nehodě vyhasl mladý život.
Jako zástupce novinářské obce proto cítím potřebu se německé automobilky zastat. Vždyť jsme to my novináři, kdo vytváří mediální zkratky. Ani mně by však nebylo příjemné, kdybych se někde dočetl, že na Smíchově zabíjel čtenář MF DNES.
