K podobnému kroku se státní zástupci odhodlávají u soudu opravdu velmi zřídka. Vlastně by se na to dala použít slova klasika, docenta Chocholouška, že „toto se v našem ústavu stává maximálně jednou za deset let“.
I když nikdy nezaznělo, jak policie na Ševcova přišla, událo se to asi takhle: Policisté měli pachovou stopu ze zápalné lahve hozené na Stropnického domů a pak průběžně zatýkali a vyslýchali lidi z anarchistické scény kvůli různým útokům (sprejerství na věznici, zapálená policejní auta, lití kyseliny v restauraci Řízkárna). Pak jim u jednoho chlapce s tetováním a piercingem služební pes zahlásil, že pachová stopa se shoduje se stopou v kauze Stropnický. A obvinění bylo na světě.
Ševcov může být pachatel, i když se mu to nepodařilo dokázat, ale jeho pach se mohl na lahev dostat i jinak. Co když z ní prostě jen pil pivo, než si ji pak „půjčil“ jeho kamarád?
Státní zástupce je povinen v pochybnostech žalovat, soud v pochybnostech osvobozuje, tak praví právo. V procesu se Ševcovem ale navíc nastala speciální situace, kdy žalobu na ruského mladíka připravoval obvodní státní zástupce z Prahy 6, zatímco u soudu ji měl prosadit už někdo jiný - městská státní zástupkyně, protože případ dostal na starost nakonec pražský městský soud.
Žalobkyně přítomná ve středu v jednací síni tak nemůže za to, že se případ dostal k soudu. Faktem je, že spis se před soud neměl vůbec dostat, protože policisté, ale především státní zastupitelství v tomto případě neodvedlo kvalitní práci. Paradoxem je, že skupinka anarchistů, která ve čtvrtek dorazila k soudu s transparentem „Zastavte tento směšný proces“ může mít hřejivý pocit, že měla od počátku pravdu.
