Kumulace veřejných funkcí je u nás běžnou politickou nemocí, tu a tam vzplanou hádky, kdo "kumuluje" slučitelně a kdo neslučitelně, nic víc.
Topolánek vesele kumuloval premiérství s poslancováním, Bendl ministrování s krajským zastupitelstvím, jiní kumulují starostování a senátorství.
Přeborníkem je pan Rath, jehož pozadí zasedne nikoli dvě, nýbrž rovnou tři židle naráz, poslaneckou, hejtmanskou i obecní zastupitelskou.
Možná jsou funkcionářští otesánci pracanti a supermani, kteří zvládnou jednou rukou to, nač my ostatní potřebujeme ruce dvě. Možná mají pocit nepostradatelnosti. A možná se jim čistě prakticky nějaká ta známost z jedné funkce hodí pro tu funkci druhou.
Ale ať pracanti prominou, podobné pocity jsou nesmysl. Má-li někdo dvě funkce, nemůže obě vykonávat na sto procent. Nevolíme si půl poslance, půl hejtmana, půl senátora.
Veřejná funkce na půlúvazek vede jen k jedné logické myšlence: tak proč si veřejných židlí platíme tolik?!
Stačí si vybrat několik extrapotentních politiků a oni uřídí celý náš stát sami.
