Už za socialismu se říkalo, že auta s takovými značkami policie nekontroluje. Byl to kód: tady jede někdo zvláštní, důležitý, na koho nemáte. Papaláši je mít nemuseli, na ty se tehdy nemohlo vůbec. Zato je měli veksláci a často policisté sami.
Dnes však máme svobodu, demokracii, občanskou společnost a všechny tyhle hračky. Značky na auta se přidělují, padni komu padni. Například zadlužený rozvedený podučitel Šonka může klidně dostat pro svou ojetou dacii 1A1 0001, když má trochu štěstí. A takový Kellner dostane pro bugatku 4A9 7519. Stejně tak primátoři, hejtmani a další úředníci.
Jenže říkal to už Kristus. Že těm, co mají, bude přidáno, a těm, co nemají, bude odňato i to, co mají.
V našem spravedlivém systému mají ti důležitější lidé zkrátka víc štěstí než chudák Šonka, a tak dostávají i lepší značky.
Závistiví škarohlídi jim pak vyčítají, že je to stejné jako za Husáka. Buď si je prý zaplatili, nebo vyškemrali na svých známých.
Bylo by poměrně snadné takovému zlovolnému podezření předejít. Schválit už dávno navržený zákon, že pokud se cítíte důležitější než druzí, můžete si značku typu VIP 0001 klidně koupit i na svou Škodu Favorit z roku 1989.
Nebyla by to nuda? Nikdo by pak nepoznal, kdo je jednička a kdo nula. A policisté by byli zcela dezorientovaní. Vůbec by nevěděli, koho nesmějí kontrolovat.
