V zápalu boje pravda poněkud přehání, ale s tím se u politika musí počítat. Podstatnější je, že globální potíže s důsledky překotného hospodářského růstu, který umožnila ekonomická globalizace, politici nevyřeší, neboť prioritně usilují o ten hospodářský růst.
Výbor, který uděloval cenu, jasnozřivě ocenil společně s politikem i Mezivládní panel pro klimatické změny. Kdyby se rozhodovalo u nás, Al Gore by nobelovku nedostal ani náhodou a už vůbec ne za mír. Jednak se zde vyváženě poskytuje prostor oponentům, ale hlavně nejsme tak naivní, abychom věřili v ušlechtilé úmysly politiků.
Cenu za varování před globálními změnami klimatu měli dostat analytici CIA za zprávu pro Bushovu administrativu o válkách, které jsou kvůli oteplování na obzoru.
Cenu za realistický návod, jak minimalizovat škody, pak podle říjnového National Geographic zaslouží tým z Princetonské univerzity, který už před třemi lety popsal patnáct stabilizačních kroků jak z potíží ven…
Realisticky čekejme, že reakcí na hrozící katastrofu nebude její řešení, nýbrž jiná katastrofa. Dobrým příkladem jsou ceny chleba, mléka či másla.
Potraviny prudce zdražují také proto, že v obavě z energetické krize politici rozhodli o dotacích pro výrobce etanolu. Ve velkém se teď na polích místo potravin pěstuje palivo do nádrží našich automobilů. Aniž by tím zlevněla energie, zdražila meziročně o 100% pšenice.
Koumák, který v tom má prsty, by měl dostat nobelovku za ekonomii. Bylo by to v logice kritiky, že Al Gore ohrožuje naše svobody. Zde jsme svobodně globálně oškubáni kromě jiného s odůvodněním, že se tak děje i kvůli globálnímu oteplování. I bioetanol otepluje planetu, ale koho to zajímá!?
