Dosud měl totiž právo na smrt stětím pouze aristokrat, kdežto plebejec mohl být oběšen nebo roztrhán čtyřmi koňmi. Stávalo se ale, že když tahouni nad nějakým tuhým chlapíkem umdlévali, kat nakonec musel vzdorující údy naseknout v kloubu, což bolelo i zdržovalo.
Doktor Guillotin tedy vymyslel šedesátikilovou sekeru se šikmým ostřím, upevnil ji do svislých vodicích drážek ve stojanu a za pomoci odborníka - chirurga Antoine Louise - vytvaroval plochu pro tělo i šíji. Nástroji se proto zprvu říkalo "louisette - lízinka" - název gilotina se ujal až později.
První poprava byla v roce 1792
První dekapitace a la Guillotin at Louise se odehrála na jednom pařížském náměstí 25. dubna 1792 na loupežníkovi Jacquesu Pelletierovi (mimochodem tentýž den, kdy pár set kilometrů východněji, v Alsasku, vznikla Marseillaisa). Zřejmě nejpomazanější dvě hlavy jí padly 21. ledna a 16. října 1793, kdy byli sťati Ludvík XVI. a poté Marie Antoinetta.
"Gilotina padá jako blesk, hlava odlétne, krev vystříkne - a člověk nežije," pochvaloval si vynálezce. Avšak na tehdejší potřebu stejně nebyl jeho aparát dost rychlý a všudypřítomný. A tak si revolucionáři pomáhali jinak.
Populární byla takzvaná republikánská svatba, při níž byli k nahým ženám připoutáni nazí muži a páry byly postupně topeny. Efektní i efektivní byl pak způsob, kdy se do houfu dohromady spoutaných lidí vystřelilo z kanonu nabitého dvěma koulemi spojenými řetězem.
Pravidlo, že kdo čím zachází, tím také schází, se v případě doktora Guillotina nevyplnilo. Jako vážený muž se po revoluci věnoval očkování proti neštovicím a zemřel ve vysokém věku na otravu krve z karbunklu.
Jeho vynález zatím sloužil dál... Gilotinovalo se zpravidla velmi časně ráno kromě nedělí a bez předchozího upozornění, aby se odsouzenec zbytečně nestresoval. Okamžik od stětí ke ztrátě vědomí býval různě dlouhý, podobně jako u věšení, kyanidace či elektrifikace.
Tradují se případy, že hlavy měnily mimiku, či dokonce reagovaly na slova. Jednoho červnového rána roku 1905 prý padla odťatá hlava náhodou tak, že zůstala vzpřímeně "stát" na krčním pahýlu. Několik vteřin pomrkávala a stahovala rty. Když ji povinně přítomný lékař oslovil jménem, zvedla prý víčka, stejně jako když se za živa někdo vzbudí či vytrhne z myšlenek. Oči se pozvedly a upřeně se zahleděly do doktorových...
Naposledy byl veřejně - za velké účasti diváctva - člověk gilotinován roku 1939. Neveřejně pak gilotina ve Francii příležitostně sloužila až do zrušení trestu smrti roku 1981.
