Gerhard Richter. Motorový člun, 1965, olej na plátně

Gerhard Richter. Motorový člun, 1965, olej na plátně | foto: Gerhard Richter © Privatsammlung

Gerhard Richter, Picasso současnosti, bilancuje ve Vídni

  • 2
Od roku 1972, kdy získal Zlatého lva na Benátském Bienále, je německý malíř Gerhard Richter (1932) považován za nejvlivnějšího a také nejdražšího německého malíře současnosti. Retrospektivní výstavy mu uspořádala prestižní muzea po celém světě: vystavoval v Berlíně, Londýně, Madridu, Šanghaji i v newyorském MoMA. Průřez jeho malířskou tvorbou od počátku šedesátých let do současnosti je nyní možné vidět nedaleko Česka - ve vídeňské Albertině.

Není snad ani třeba psát, že výstava je koncepčně promyšlená, nepřeplácaná, instalovaná s citem a až s obsesivním smyslem pro detail, neboť tohle vše je ve vídeňské Albertině standard. V případě retrospektivy Gerharda Richtera, koncipované ředitelem muzea Klausem Albrechtem Schröderem, jde o spojení té nejvytříbenější malby se vzorovou instalací. Výsledkem jsou pocity vznosu a katarze.

Osobitost proměnlivosti

Vedle monumentálních abstraktních pláten, fotorealistických portrétů a krajin či olejem malovaných pohlednic mohou diváci poprvé spatřit abstraktní barevné akvarely, které Richter od sedmdesátých do devadesátých let tvořil formou deníkových záznamů. Seznámení se s tvorbou tvůrce, který je kritiky přirovnáván k Picassovi, představuje nahlédnutí do jeho intimního světa, o němž Richter říká, že je "chytřejší než on sám". Inteligence, krása, eruptivní energie a nespoutaná svoboda v Richterových obrazech omračují.

O výstavě

Gerhard Richter: Retrospektiva.

Kurátor Klaus Albrecht Schröder.
Albertina, Albertinaplatz 1, Vídeň.
Výstava trvá do 3. května 2009, otevřena je denně do 10 do 18 hodin, ve středu od 10 do 21 hodin, základní vstupné 9,50 eura. Další informace na: http://www.albertina.at.

Jako ryze postmoderní umělec experimentuje a autorský rukopis potlačuje: "Nesleduji žádné záměry, žádný systém, žádný směr, nemám žádný program, žádný styl, žádné naléhavé poselství." Jeho proměnlivý styl - oscilující mezi abstrakcí a rozostřeným fotorealismem - je přesto osobitý.

Unášena výstavními sály

V Richterových obrazech nacházíme reminiscence na malbu starých mistrů (Svíčka, 1982), na krajiny německého romantismu v podání Caspera Davida Friedricha, na portréty Andyho Warhola (Portrét Liz Kertelge, 1966) i třeba na monochromy Marka Rothka (Šedá, 1974). Richterovy vizuální zdroje jsou neomezené. Figurativní obrazy maluje výlučně podle fotografické předlohy, kterou následně malířsky rozostřuje; tyto obrazy působí jako vzpomínky, které se pomalu vytrácejí. Divák je unášen vizuálním proudem, v prostorách galerie jako by plul mezi díly. Pocity melancholie jsou střídány pocity nadšení z pronikání do abstraktních prostorů komponovaných v obrazech.

Gerhard Richter. Svíce, 1982, olej na plátně.  Gerhard Richter. Abstraktní obraz No 611-1, 1986, olej na plátně.

Plasticita Richterových olejomaleb způsobuje dojem vystupujícího reliéfu. Čím víc se jeho obrazům divák otevře, tím více si jej hypnoticky stahují k sobě, do svého kosmu. V případě monumentálních abstraktních pláten tvoří tento kosmos napínající se plastická hmota složená z různobarevných vrstev, které se překrývají a v trhlinách následně vystupují na povrch. Detaily jsou stejně fascinující jako celek a síla způsobená napětím mezi horizontálními a vertikálními plochami vtahuje.

Součástí výstavy 153 děl různých stylů a technik též jsou olejovými barvami přemalované fotografie a pohlednice z dovolené. I do malých formátů divák prostupuje snadno, a může si tedy představovat, jak kdesi v Alpách na sebe nechává pršet červený hutný déšť.

Gerhard Richter. Lesní dům, 2004, olej na plátně.  Gerhard Richter. Kráva, 1964.

Výjimečný zážitek poskytují na začátku zmiňované abstraktní akvarely. Odkrývají niterné intimnosti malované s chladnou hlavou a odstupem. Osobně mi připomínají obrázky z rentgenu kontrolujícího obsah zavazadel na letišti. Síla postmoderních Richterových akvarelů je srovnatelná s energií proudící z avantgardních akvarelů Vasila Kandinského.

Gerhard Richter. Rodina u moře, 1964.

Richter v Albertině dokazuje, že je schopen zobrazení imanentní krásy a harmonie, že jeho vizuálnímu světu nechybí ani smysl pro ironii i kritiku hodnot západní či patriarchální společnosti. Například olejomalba Rodina u moře z roku 1964 přes přítomný kapitalistický optimismus nechává pocítit jasnou dominanci otce nad matkou s dětmi.

"Nevím nic o tom, co je realita, jen co je dojem z ní," říká Gerhard Richter. V tomto smyslu je tvůrcem vrcholně realistickým.


Video