li se například rostlina vyznačující se bílými květy s rostlinou téhož druhu, avšak červenokvětou, bude mít její potomstvo květy pouze barvy "smíchané", tedy více či méně růžové. Zkříží-li se pak mezi sebou tito růžoví míšenci, vzrostou z nich květiny nejen růžové, ale opět i bílé a červené, a to dosti přesně v poměru 2:1:1. Nedědí se tedy přímo hotové znaky, nýbrž toliko jejich "nositelé", takzvané vlohy. V případě více dvojic znaků se jejich vlohy dědí vzájemně nezávisle, čímž vzniká úměrně pestrá směska různých hybridů. Avšak vždy se stejnou, předem vypočitatelnou pravděpodobností vzniku každého. To je tresť sdělení, které v únoru 1865 přednesl mnich brněnského augustiniánského kláštera Johann Gregor Mendel v brněnském Přírodovědném spolku. Než na to přišel, deset let pilně sel, sklízel, třídil a počítal pokusné hrášky. Jeho přednáška, otištěná ve spolkovém časopise, však byla natolik průkopnická, že ji nikdo ani pořádně nepochopil, natož aby ji ocenil.
Korálky na šňůrce
V roce 1900 hned tři různí botanikové - Holanďan de Vries, Němec Correns a Rakušan Tschermak - při rešerších nad svými vlastními výzkumy dědičnosti Mendelovu práci znovu objevili a čestně vrátili do hry. Svět vědy pak začal ony "nositele vloh" horečně hledat. Kandidát už tu byl: chromozomy - miniaturní "pentličky" v jádře, které se při dělení buňky zdvojí a rozštěpí napůl. Amerického zoologa Thomase Hunta Morgana zaujaly tak, že nechal svých dosavadních výzkumů a vrhl se na dědičnost. Za pokusná zvířata si vybral drosofily - mušky s báječně velkými, tedy dobře pozorovatelnými chromozomy a příhodně krátkou generační dobou dva týdny. Přes půl roku Morgan vystavoval miliony drosofil v různém vývojovém stadiu stresům různého druhu a poté křížil, až v dubnu 1910 konečně přišel na svět první umělý mutant - sameček s bílýma očima (normálně mívá červené). Pečlivým mikroskopickým studiem všech zúčastněných chromozomů (přirovnával je ke korálkům navlečeným na šňůrce) pak na nich Morgan našel změny vyvolané mutací i změny zděděné po různých mutantech. Tím dokázal, že oněmi nosiči vloh - od roku 1919 se jim začalo říkat geny - skutečně jsou chromozomy.
Dvojitá šroubovice
V té době už bylo známo, že po chemické stránce chromozomy obsahují bílkoviny a deoxyribonukleovou kyselinu (DNA). Když bylo v USA koncem 2. světové války na bacilech chřipky prokázáno, že dědičnou informaci obsahuje DNA, vědecký svět se ptal: Jaký je její prostorový vzorec? Jaká je chemická rovnice předávání genů? Počátkem padesátých let se do výzkumu struktury DNA pustili i vědci z britské Cambridge - americký zoolog James Watson a britský fyzik Francis Crick, za pomoci novozélandského fyzika Maurice Wilkinse. Trio zaútočilo na DNA z obou konců - Crick a Wilkins chtěli objasnit její chemickou strukturu, zatímco Watsona zajímala její funkce, tedy udržování a přenos genetické informace. Pomocí rentgenové strukturní analýzy na to koncem února 1953 kápli. Molekula DNA má tvar dvojité šroubovice, která se při dělení podílně rozpoltí a ke každé půlce se jednoznačně přisyntetizuje doplňkový řetězec. Obě vzniklé buňky pak mají DNA zcela identickou.
Korálky na šňůrce
V roce 1900 hned tři různí botanikové - Holanďan de Vries, Němec Correns a Rakušan Tschermak - při rešerších nad svými vlastními výzkumy dědičnosti Mendelovu práci znovu objevili a čestně vrátili do hry. Svět vědy pak začal ony "nositele vloh" horečně hledat. Kandidát už tu byl: chromozomy - miniaturní "pentličky" v jádře, které se při dělení buňky zdvojí a rozštěpí napůl. Amerického zoologa Thomase Hunta Morgana zaujaly tak, že nechal svých dosavadních výzkumů a vrhl se na dědičnost. Za pokusná zvířata si vybral drosofily - mušky s báječně velkými, tedy dobře pozorovatelnými chromozomy a příhodně krátkou generační dobou dva týdny. Přes půl roku Morgan vystavoval miliony drosofil v různém vývojovém stadiu stresům různého druhu a poté křížil, až v dubnu 1910 konečně přišel na svět první umělý mutant - sameček s bílýma očima (normálně mívá červené). Pečlivým mikroskopickým studiem všech zúčastněných chromozomů (přirovnával je ke korálkům navlečeným na šňůrce) pak na nich Morgan našel změny vyvolané mutací i změny zděděné po různých mutantech. Tím dokázal, že oněmi nosiči vloh - od roku 1919 se jim začalo říkat geny - skutečně jsou chromozomy.
Dvojitá šroubovice
V té době už bylo známo, že po chemické stránce chromozomy obsahují bílkoviny a deoxyribonukleovou kyselinu (DNA). Když bylo v USA koncem 2. světové války na bacilech chřipky prokázáno, že dědičnou informaci obsahuje DNA, vědecký svět se ptal: Jaký je její prostorový vzorec? Jaká je chemická rovnice předávání genů? Počátkem padesátých let se do výzkumu struktury DNA pustili i vědci z britské Cambridge - americký zoolog James Watson a britský fyzik Francis Crick, za pomoci novozélandského fyzika Maurice Wilkinse. Trio zaútočilo na DNA z obou konců - Crick a Wilkins chtěli objasnit její chemickou strukturu, zatímco Watsona zajímala její funkce, tedy udržování a přenos genetické informace. Pomocí rentgenové strukturní analýzy na to koncem února 1953 kápli. Molekula DNA má tvar dvojité šroubovice, která se při dělení podílně rozpoltí a ke každé půlce se jednoznačně přisyntetizuje doplňkový řetězec. Obě vzniklé buňky pak mají DNA zcela identickou.
