Na akce gang vyjížděl většinou nad ránem od srpna 2009 do července 2010. Zaměřovali se na herny, kasina nebo bary v Olomouckém, Moravskoslezském a Zlínském kraji. Pistoli, pepřový sprej či paralyzér ale také namířili na obsluhu dvou benzinových stanic v Příboře a Ostravě a také v bance v Odrách na Novojičínsku, odkud si odnesli přes sedm set tisíc korun. Celá skupina si pak celkem přišla na zhruba dva miliony korun.
Kde gang řádilKde gang řádil (výběr z obžaloby) |
"Obžalovaný M. H. vstoupil v červnu 2010 do kasina v Družstevní ulici v Hranicích, kde výhrůžkami a střelnou zbraní donutil pracovníka ostrahy, aby si lehnul na zem. Z pokladny si poté odnesl finanční hotovost, obsluze pak ukradli mobilní telefon," popsala jeden případ státní zástupkyně v obžalobě, jejíž čtení zabralo více než půl hodiny.
Kukly a kapuce byly nezbytnou součástí
Dalších sedmnáct přepadení, která mají mladíci ve věku kolem dvaceti let na svědomí, proběhlo podle podobného scénáře. Jeden z nich obhlédl situaci v podniku, kde byla většinou jen obsluha, jeho komplicové pak maskováni s kuklami a kapucemi vtrhli dovnitř.
Nikdy však neloupili všichni zároveň. Nejvíce jich bylo při přepadení kasina ve Frýdku-Místku, na něž byli čtyři. Další podniky přepadli většinou ve třech, přičemž jeden vždy čekal v autě. Poté si peníze rozdělili.
Měli dluhy, proto přepadávali a loupili
Dvaadvacetiletý J. D., po němž při loupežích zůstala škoda za více než milion korun, soudci popsal, že se k přepadení dostal kvůli svým dluhům.
"Sám jsem půjčil kamarádovi, který mi finance nevrátil. Musel jsem ovšem platit leasing na auto a další závazky. Další mí známí měli také problémy s penězi. Jednou padla zmínka o tom, že bychom museli vykrást banku, abychom své dluhy splatili," přiblížil muž, který svých činů lituje a omlouval se za ně.
"Naráz se ve mně něco zlomilo a domluvili jsme se na přepadení první herny. Domluvili jsme se, že nikdy nikomu neublížíme. Vždy jsme se před tím opili, abychom ztratili zábrany. Stydím se za to," dodal.
Mladé lupiče většinou podle výpovědi jednoho z nich, třiadvacetiletého P. M., několik hodin před samotným přepadením kontaktoval právě J. D. "Buď mi zavolal nebo dal vědět přes internetové sociální sítě. On rozhodoval o tom, kdo a kam pojede," popsal fungování skupiny P. M., který u soudu připustil, že si kvůli opilosti nepamatuje všechny detaily z jednotlivých loupeží. "V autě vždy byla láhev, před každou akcí jsme se na kuráž opili."
Údajný organizátor při jeho výpovědi většinou na lavici obžalovaných seděl se sklopenou hlavou, občas se na svého komplice podíval, na čele se mu objevovaly vrásky. V jedné chvíli si u očí utíral slzy.
Kvůli dluhům ve výši zhruba půl milionu korun pak s loupežemi začal také další z obžalovaných pětadvacetiletý M. H., který většinou s felicií své matky dělal ostatním řidiče. Také on ve své výpovědi označil J. D. za člověka, který při přepadeních a jejich organizaci vše řídil a rozhodoval. "Z uloupených peněz jsem jako řidič dostával menší část. V některých případech si J. D. ovšem nechával největší podíl."
Hanáčíkově výpovědi již J. D. příliš pozornosti nevěnoval, s nepřítomným pohledem a sklopenou hlavou se díval na své založené ruce.
