Pokud je totiž někde ve sluneční soustavě život, podle vědců to není na Marsu, nýbrž právě zde.
Jelikož sonda už neměla skoro žádné palivo ke korigování své dráhy a hrozilo, že se z ní vychýlí, NASA Galilea minulý týden navedla na jeho poslední cestu.
Ta byla v porovnání s jeho čtrnáctiletou kariérou až tragikomicky krátká. Ještě v šest hodin středoevropského času se Galileo nacházel v běžné a bezpečné vzdálenosti 420 tisíc kilometrů od Jupitera, kolem něhož posledních osm let kroužil.
Za tu dobu se planetě více přiblížil jen dvakrát. Nejprve v prosinci 1995 (asi na vzdálenost 300 tisíc km) a podruhé v listopadu 2002, kdy se ve snaze vyhnout se srážce s měsícem Amalthea odvážil až do blízkosti 140 tisíc kilometrů k povrchu Jupitera.
Této mety měl opět dosáhnout v neděli 21. září ve 20 hodin a 30 minut - tentokrát však šlo o jednosměrnou cestu bez zpátečního lístku. Magnetometr naposledy odeslal údaje, pak bylo magnetické pole již natolik silné, že ukázal pouze maximální, tedy informačně bezcenné hodnoty.
"Pracovní doba" však stále v tu chvíli ještě nekončila. Galileo posílal údaje na Zemi až do chvíle, kdy mu zbývalo pouhých šest minut. Potom zmizel za okrajem Jupiteru - alespoň z pohledu Země - a navždy se ztratil z monitorů NASA.
Události pak nabraly spád. Galileo se vzňal a shořel během několika vteřin poté, co se ponořil do atmosféry Jupiteru, 71 tisíc km nad povrchem planety. Tlak měl hodnotu jednoho baru, což je tlak zemské atmosféry u mořské hladiny.
Sonda do ní vlétla rychlostí 170 tisíc km za hodinu. V deset večer se Galileo rozpadl doslova na atomy prvků, z nichž byl sestaven.
Z hlediska Jupitera nešlo o nijak dramatickou událost. Kdyby na jeho povrchu stáli nějací pozorovatelé, spatřili by něco jako záblesk meteoritu nízko nad místním horizontem.
Nebyla by to ani taková podívaná, jakou zaznamenal Galileo v červenci 1994 při pádu komety Shoemaker- Levy 9. To bylo povyku, zamručeli by naši pozorovatelé a rozešli by se.
