Producent a galerista Václav Marhoul je však přesvědčen, že výtvarné umění je v trochu jiné pozici, a proto by mělo být vstřícnější a jít co nejblíže k divákovi. Marhoul propaguje do galerií spíše volný vstup, jak je tomu v jeho galerii Tvrdohlaví. "Myslím, že jakékoliv vstupné lidi odrazuje, navíc já jako galerista potřebuju, aby jich chodilo co nejvíce. Čím víc lidí, tím víc potenciálních kupců," vysvětluje.
Podle Marie Holé z Galerie U prstenu se vstupným vytřídí diváci na ty, kteří přišli náhodně a vlastně je obsah výstavy příliš nezajímá, a na ty, kteří mají skutečný zájem. I když právě U prstenu pustí i "neplatiče", návštěvníky totiž nikdo nenutí, aby platili. Buď do kasičky přispějí, nebo ne. "Některým přišlo moc i pět korun, teď vybíráme deset, naši existenci žádné vstupné neovlivní," konstatuje Holá.
Tento trend - nízké nebo žádné vstupné - je ve většině malých soukromých galerií. Na dnešní poměry až téměř směšné přijde lidem ur čitě vstupné v galerii Atrium, kde zaplatí šest korun. Symbolickou pětikorunu chtějí po návštěvníkovi i v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě. "Nechceme nikomu bránit ve vstupu," říká Tereza Peřinová z firmy G ema Art, jež galerii spravuje, a dodává, že i přes tak nízké vstupné se nevybere od diváků zrovna málo, protože zájem o ateliér je velký.
"Nemohu dělat nákladné výstavy. A ty, co dělám, zajímají především mladou generaci a studenty uměleckých škol, kteří zaplatí minimum," říká Jaroslav Krbůšek z Galerie Václava Špály, jež se zaměřuje na současné umění. Galerie pořádá nové výstavy každý měsíc, a jak Krbůšek říká, i kdyby divák zaplatil namísto dvaceti korun například padesát, pro rozpočet soukromé galerie, která žije většinou ze sponzorských darů, je to částka zanedbatelná. Přesto i u nás si už diváci pomalu zvykají, že na velké a mimořádné projekty musí sáhnout hlouběji do kapsy.
Tak tomu bylo v nedávné době třeba u hitu letošního léta - retrospektivní výstavy Toyen -, stejnou částku diváci zaplatí za české Pařížany v Rudolfinu (Křídla slávy) či za retrospektivní výstavu Františka Bílka v Jízdárně Pražského hradu.
"Musíme samozřejmě rozlišovat stálé expozice a nákladné projekty," říká Věra Sluková. Podle ní galerie v každém případě myslí především na lidi, a tak nabízí nejen slevy pro školy, skupiny, studenty a důchodce, ale i rodinné vstupné. "Když mám vstupenku za stovku, tak by čtyřčlenná rodina zaplatila čtyři, to je opravdu hodně," dodává.
Přesto se u tak nákladných projektů jako byla například výstava Toyen, která stála kolem pěti milionů korun, vyššímu vstupnému galerie nevyhne. "Je to nedílná součást našich příjmů a našeho rozpočtu," vysvět luje Sluková a k jejím slovům se přidává Zuzana Fořtová z Galerie Rudolfinum. "Vstupné je pro nás nezanedbatelná položka," uvádí Fořtová. Rudolfinum nemá zatím rodinné vstupné, ale od nového roku se chystá na trend zahraničí - klubové vstupné, které bude člena opravňovat k tolika návštěvám, kolik bude chtít. "Víme, že jsou lidé, kteří by přišli i vícekrát na jednu výstavu, a ty chceme podchytiit," vysvětluje.
 Galerie Tvrdohlaví je jednou z těch, která po návštěvnících nechce žádné vstupné (5. 12. 2000). |
