Za velkými slovy sáhodlouhého komuniké G8 se skrývají hlavně zbožná přání a prchavé naděje. Konkrétních kroků je v něm pomálu. To však není důvod pohřbívat G8, jak by to chtěly desetitisíce janovských demonstrantů.
Není možné nahradit ji shromážděním 80 či 180 států. Už proto ne, že pak by byla jen delší komuniké - výsledky by však zůstaly stejně hubené. Je nutné hledat jinou cestu.
Politici G8 vidí východisko v tom, že své summity zmenší a omezí pompu. To však není řešení. Nikdy je nezmenší natolik, aby si jich tisk nevšiml: chtějí přece dokázat světu, že jsou dobrodinci.
Navíc, ať summity G8 zmenší jakkoliv, neodstraní tím jejich zásadní problém: skutečnost, že o světových otázkách rozhoduje jen část světa, jen malá část lidstva.
Je celkem jasné, že dokud si své zájmy budou moci chránit jen Evropané, Američané a Japonci, nebude místo nejen pro zubožené Afričany, ale ani pro Indy, Jihoasijce, Latinoameričany a nespočetné Číňany. Je třeba změnit podobu G8.
Skupina osmi to může být i nadále. Není přece možné, aby o klíčových otázkách světa jednala dvacetimilionová Kanada, a Indie ne. A je už vyloženě absurdní, když Evropu zastupují v G8 nejen čtyři státy EU, ale nadto i předáci unie samé.
Chce-li G8 řešit problémy světa, musí se změnit: musí dát slovo celému světu, ne jen několika vyvoleným.
