První otázka zní: Proč toto "rozhodnutí" udělali? Na základě jakých důkazů se odhodlali navrhovat tak dalekosáhlý zásah do lidských životů a do fungování celé lidské společnosti, zemí bohatých i zemí velmi chudých?
Přesvědčivé vědecké důkazy o tom, že nastává masivní globální oteplení a že příčinou mírného oteplování je aktivita lidí a zejména emise skleníkových plynů, neexistují.
Obávám se, že to osm prezidentů či premiérů nejvyspělejších zemí světa dobře ví. Proto se ptám: Proč toto gesto?
Druhá otázka zní: Zná těchto osm politiků metody a způsoby, jak svůj cíl zajistit? Zná jinou cestu než radikální deindustrializaci celého světa a zabránění miliardám lidí podílet se na pozitivních efektech dlouhodobého ekonomického růstu, který přinesl takové zlepšení lidských životů dnes vyspělým zemím světa?
Jsou tito politikové schopni porovnat náklady a efekty zásahů, které navrhují nebo aspoň předpokládají? Doceňují elementární souvislosti, které jim racionálně uvažující odpůrci oteplovací hysterie dnes a denně připomínají?
Třetí otázka zní: Mají politikové – kvůli délce svého mandátu nutně krátkodobě uvažující lidé – právo sahat do životů miliardám lidí ještě půl století po ukončení svého politického mandátu?
Rozhoduje se člověk – politik i nepolitik – na půl století dopředu o čemkoli jiném, než je jeho osobní život, skutečně racionálně? Jsou pro něho události roku 2050 stejně "velké" a významné jako události roku 2007?
Nediskontuje politik budoucnost stejně tak výrazně, jako ji diskontuje každý "normální", racionálně uvažující člověk? Není jakýkoli "cíl" stanovený na půl století pouhým gestem, které politika vůbec nic nestojí, a proto se velmi snadno dělá? Není to pouze politicky korektní cynická hra s veřejností?
To byly mé tři otázky, které bych chtěl položit osmi politikům v německém Heiligendammu.
Proč nevěří lidem?
Na "závazku" vedoucích politiků světa je smutné především to, že předvedli nesmírný historický pesimismus. Předvedli, že nevěří v pozitivní výsledky neregulované tvůrčí spontaneity lidské společnosti a že primárně věří v povinnost ji shora plánovat a organizovat.
Do toho je tlačí "zelené" hnutí, které se – na rozdíl od klimatu – stalo skutečným globálním nebezpečím současnosti.
Aby bylo jasno: dovedu si představit, že budou v roce 2050 celosvětové emise skleníkových plynů poloviční než dnes. Ale stane se to jen v tom případě, když bude člověku ponechána jeho přirozená kreativita, když dostane co nejvíce prostoru, aby svobodně fungoval, aby reagoval na nové jevy, aby vymýšlel nové věci. Prostě aby dělal to, co dělal v posledních tisíciletích.
