U fúzovaných společností se používají různé metody oceňování, ačkoli při fúzi by měly být obě fúzující společnosti oceněny stejnou metodou. Bohužel to právě zákon neřeší. Většinou se dodá i nedostatek podkladů u společnosti s velkým majetkem, kde jsou právě minoritní akcionáři.
To je jedním z důvodů, proč použít jinou metodu ocenění, která danou společnost řádně znehodnotí. Většinou zkorumpovaný znalec to pro své alibi v případě soudního sporu neopomene zaobaleně uvést do znaleckého posudku a on i majoritní vlastník jsou z obliga. Bohužel vyloženě okraden je minoritní vlastník. Situace je o to horší, pokud je jeden z fúzujících podniků zařazen ještě do revitalizačního vládního programu Exim, který by měl být zárukou solidní revitalizace pod taktovkou státu. Příklad podobné podivné fúze následuje.
V akciové společnosti M zabývající se výrobou měřidel měl majoritní účast strojírenský závod, který zkrachoval a šel do konkurzu. Konkurzní správce odprodal tento majoritní podíl ve společnosti M jiné akciové společnosti A, která se ujala akcionářských práv v podniku. V roce 2003 odprodávala ČKA pohledávky u bank společnosti M ve výši kolem 36 milionů.
Vezmeme-li v úvahu, že tato pohledávka byla lehce dobytná a pravidelně splácena, lze se zamýšlet nad tím, jakým způsobem probíhá výběr pohledávek v ČKA k odprodeji, když jsou pravidelně spláceny a jejich výtěžnost je 100%? Obrázek o podivných prodejích pohledávek nechť si udělá každý soudný člověk sám i o tom, jak se hospodaří se státními penězi a proč se bezproblémové pohledávky prodávají jako problémové, komu za jakým účelem a za kolik kupříkladu bokem.
V MW, která tuto pohledávku odkoupila jistě za obvyklý průměr výtěžnosti ČKA, tedy nějakých 15-23%, byl shodou okolností v představenstvu stejný člověk jako ve statutárních orgánech společnosti AA, která odkoupila majoritní účast ve společnosti M, kde zároveň figuruje také ve statutárních orgánech. Dokonalý plán tzv. revitalizace byl připraven, podivné posudky také. Mohla začít fúze svoláním valné hromady.
Pokud si akcionáři nechali zaslat všechny doklady k fúzi dle pozvánky, zjistili, že společnost MW byla s milionovým základním jměním, s pohledávkou od ČKA ve výši 36 milionů vztahující se k M, kterou koupili za nějakých řekněme 8 mil. Zato znalecký posudek provedený znalcem substanční metodou nadhodnotil pohledávky ve společnosti MW vůči společnosti M na rovných 143 mil. Po odečtu dlužných 37 milionů, které si nechají ještě od M zaplatit, je výsledné ocenění MW 107 mil.
Zato ocenění společnosti M proběhlo v metodě výnosové a přístupu majetkovém. Ta ocenila společnost v téměř původním základním jmění 151mil. Znalec neopomněl poznamenat v posudku, že metoda substanční nemohla být použita z důvodu nedodání dostatečných podkladových materiálů. Proběhlo tedy sloučení odsouhlasené valnou hromadou, kdy akcionářům z M zůstaly akcie v původní nominální hodnotě a majitelům společnosti MW byly vydány akcie M v celkové hodnotě 107 mil.
Aby nebylo okradení akcionářů ze společnosti M konečné, odsouhlasila valná hromada, že jeden hlas bude každých 50Kč majetku. Čímž dokonale rozmělnili podíly minoritních akcionářů M . Jak myslíte, že to dopadlo? Za necelý měsíc proběhla další valná hromada, kde ekonomičtí desperáti ze společnosti A, kteří byli i ve společnosti MW a nyní jim po fúzi patří téměř celá společnost M, si sami sobě do společnosti A prodali za hubičku nejlukrativnější majetek společnosti M.
Jak se má akcionář bránit, když vše proběhlo v rámci našeho pokřiveného zákona a díky tomu, že v OZ není ustanovení, že při fúzích musí být fúzované společnosti oceněné stejnými metodami? O solidnosti takových znalců nelze mluvit. Proč jsou tedy minoritní akcionáři, kteří se okradení v akciových společnostech brání, nazýváni hanlivě uplacenými redaktory v tisku greenmailery a vyděrači, když hájí pouze svůj majetek před nájezdy takových desperátů?
