Jaroslav K. působil ve funkci náměstka ministra vnitra. Podle dřívějšího zjištění ČTK jde o Jaroslava Klímu. Jaroslav D. byl prvním náměstkem generálního prokurátora.
ÚDV: Tutter nechával upalovat lidi v jejich domech
Tutter, narozený v roce 1909, byl od roku 1938 důstojníkem německé armády. Za války byl příslušníkem SS a koncem roku 1944 se stal zástupcem velitele protipartyzánské jednotky Einheit Josef.
Komando se na Slovensku podílelo na vyhlazovacích akcích v prostoru Trenčianských Teplic, jako bylo vypálení pasek Ploštiny a části obce Prlová. Během těchto akcí zahynuly desítky civilistů.
Podle ÚDV se Tutter při akcích proti partyzánům osobně podílel na brutálních výsleších zadržených lidí, které pak nechal upálit v jejich domech.
Tutter pracoval pro StB
Lidový soud v Bratislavě ho v roce 1948 odsoudil k šesti letům vězení. "Tutter byl odsouzen jen za kolaboraci. Jeho pravá identita zástupce velitele jednotky SS zůstala tehdy skryta," řekl mluvčí ÚDV Jan Srb.
Ve výkonu trestu kontaktovala Tuttera Státní bezpečnost (StB) a v roce 1953 ho získala pro spolupráci. O rok později byl Tutter odsunut na území tehdejšího západního Německa.
Pro komunistické Československo pracoval Tutter jako zpravodajec pod krycím jménem Konrad II.
Tutterovu minulost znaly zřejmě tehdejší stranické špičky
Z obdobných případů je však patrné, že o Tutterově minulosti musel být informován širší okruh lidí než jen dva muži - náměstek generálního prokurátora a náměstek ministra vnitra. Není dokonce vyloučeno, že příkaz nevydat dokumenty o Tutterových zločinech německé justici přišel z nejvyšších stranických míst.
"Například bezpečnostní třinácté oddělení ÚV KSČ si běžně zvalo šéfy rozvědek na kobereček. Ale protože tyto konzultace byly mnohdy v rozporu se zákonem, žádné záznamy o nich neexistují," vysvětluje historik Zdeněk Vališ.
Možnost, že o jeho zločinech věděli (a mlčeli) představitelé režimu, nevyloučil ani náměstek ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret. "Jestliže se vědělo o každém kroku řadového občana, je nepravděpodobné, že by nikdo další nebyl informován o žádostech z Německa, které směřovaly k Tutterově minulosti. Ale je to jen úvaha," řekl Bret.
Bret připomněl, že ÚDV žádné písemné doklady o spoluvině dalších osob nemá.
ÚV KSČ zasahoval do akcí StB
Historikové přesto nepochybují o tom, že zejména v padesátých, ale i v pozdějších letech zasahoval ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) do akcí Státní bezpečnosti. Ať již z vlastního popudu, či podle pokynů Moskvy.
Počátkem padesátých let bylo například vyšetřováno několik důstojníků armádního Obranného zpravodajství (jednalo se o součást StB) kvůli týrání zatčených či rozkrádání jejich majetku.
Jednání pracovníků zpravodajství bylo už tehdy kvalifikováno jako nezákonné. "Nejenom že v tomto případě ÚV KSČ trestní stíhání provinilých důstojníků zastavil. Ústřední výbor k tomu dokonce přijal usnesení," uvedl Vališ.
Rovněž významný expert Ústavu pro soudobé dějiny, jenž si nepřeje zveřejnit jméno, připomněl další případ, kdy usnesení ÚV KSČ zastavilo trestní stíhání důstojníků StB, kteří se podíleli na vraždě národního socialisty Konečného a důstojníka bezpečnosti Novotného. "Podobné vměšování do trestního stíhání nebylo ojedinělé," říká. Původně, v padesátých letech, o klíčových otázkách týkajících se bezpečnosti, ale i o důležitých soudních verdiktech rozhodovala takzvaná bezpečnostní pětka - vrcholní představitelé komunistického režimu včetně tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda. Po procesu s "protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským" nahradil pětku ústřední výbor. Experti proto prakticky vylučují, že by oba obvinění Jaroslav K. a Jaroslav D. jednali na vlastní pěst.
"Tuttera museli určitě přikrýt na pokyn shora," říká expert Ústavu pro soudobé dějiny.
Muž, který dříve krátce působil na vysokém postu na ministerstvu vnitra a jenž nechce uvádět své jméno v souvislosti s kauzou Tutter, však má na věc jiný názor a zásah z úrovně vlády či vrcholných představitelů strany zpochybnil: "Do takových jemností oni nešli. To byla zpravodajská záležitost," řekl.
Nejinformovanější muž tehdejší éry, někdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal, se ke kauze nevyjádřil. Jeho syn řekl do domovního telefonu pouze: "S panem Štrougalem nelze v žádném případě hovořit."
