Ministři zahraničí zemí NATO tento týden opět jednali o protiraketové obraně, s jakým výsledkem?
Prvním významným momentem schůzky je fakt, že přes spekulace ohledně toho, na kolik dochází - ať už ze strany jednoho nebo druhého členského státu - k nějakému přehodnocení názorů na protiraketovou obranu, byla v této deklaraci zopakována většina z toho, co bylo přijato v Bukurešti. Žádná změna jazyka, žádná změna akcentů, platí úkoly tak, jak byly nastaveny, a pracuje se na nich v nemenší míře.
Ministři měli ale i hodnotit vývoj projektu protiraketové obrany a konstatovat, že došlo k pokroku. Jaký pokrok mají na mysli?
Jde o pokrok při plnění úkolů zadaných na summitu v Bukurešti, to jest přípravy všezahrnující zprávy o všech relevantních možnostech vybudování protiraketové obrany NATO (která bude posouzena na summitu v dubnu 2009 – pozn.red.). Konkrétně jde o technické věci a hlavně věci, které mají - vzhledem k tomu, s jakými informacemi se pracuje - poměrně vysoký stupeň utajení.
Nicméně jasnou novinkou ve vývoji protiraketové obrany po summitu v Bukurešti je podpis smluv k protiraketové obraně mezi USA a Českem i Polskem, k nimž se Aliance také měla vyjádřit.
Ano, to je druhou významnou a novou věcí, pokud jde o výsledky jednání o protiraketové obraně tento týden v Bruselu. Aliance ocenila podpis bilaterálních dohod mezi USA a ČR s Polskem jakožto významný krok. A tento bod je formulován nově, specifičtěji, a ještě jasněji tak odpovídá na otázku, jaký je vztah mezi americkou protiraketovou obranou, respektive tím evropským pilířem rozmístěným eventuálně v České republice a Polsku, a tou alianční protiraketovou obranou. Zde se jasně říká, že všechny možnosti obrany NATO počítají s tím americkým pilířem jako základem.
Jak složité bylo přesvědčit naše alianční partnery o tom, že podpis těchto smluv je přínosem pro NATO a zejména že by měl být uznán ve společném komuniké?
Ta samotná formulace, která se pak v deklaraci objevila, sice byla předmětem jednání, ale tato jednání byla daleko konsenzuálnější, daleko méně složitá než všechna dosavadní jednání. To odpovídá i logice toho celého procesu. Protože když Aliance na jedné straně řekne, že evropský pilíř americké protiraketové obrany je základem všech variant alianční protiraketové obrany, tak je potom jenom logické, že NATO přivítá podpis bilaterálních dohod, které umožňují následnou realizaci toho základu té budoucí alianční protiraketové obrany.
V komuniké je zdůrazněna i potřeba spolupráce s Ruskem v oblasti protiraketové obrany, i když nyní vztahy mezi NATO a Ruskem nejsou v normálu. Nejdou tato prohlášení proti sobě?
To jenom na první pohled, protože se v tom prohlášení hovoří také o tom, že začne postupné a podmíněné obnovení dialogu v rámci Rady NATO - Rusko. Konkrétně má ta pasáž ohledně Ruska odrážet dvě věci. Jednak fakt, že panuje naprostá shoda všech spojenců v tom, že má smysl, aby se Rusko do projektu protiraketové obrany NATO zapojilo a aby se využilo to, co může do projektu Rusko přinést. Zadruhé to má odrážet indikace ze strany Ruska, které má zájem, aby spolupráce v protiraketové obraně bojiště běžela i nadále. A spolupráce v této oblasti je jakýmsi mostem mezi aliančními a ruskými schopnostmi.
