Na počátku byla podvodná pyramidová hra, ve které přišel Su Ju-juan v přepočtu zhruba o dva tisíce korun. Ty po něm vymáhal jeho soused, který devět let nezaměstnaného Su kdysi přesvědčil, aby se zapojil do místního "letadla". Finanční tíseň, nemožnost sehnat práci a duševní labilita pak vedla k zoufalému činu, při kterém se tento Číňan rozhodl zabíjet. V dubnu ve městě Tchaj-sing zaútočil na školku - nožem zranil 29 dětí a tři dospělé. Jako zázrakem všichni přežili.
Na konci příběhu bylo minulou sobotu rozhodnutí "středního lidového soudu" v Tchaj-chou: Trest smrti. "Nic jiného ani nepřicházelo za takové hrůzy v úvahu," poznamenal k výroku poroty zdrcený otec zločince.
Za necelé poslední tři měsíce se odehrálo šest útoků na školky a základní školy, při nichž zemřelo 17 dětí a dalších 70 bylo zraněno. Nejlidnatější země světa, kde lidský život nemá takovou cenu jako na Západě, byla však zasažena na nejcitlivějším místě, protože děti jsou zejména kvůli letité politice "jednoho dítěte" považovány rodiči za vzácný poklad.
Lékaři ošetřují jedno z dětí, které zranil útočník ve školce v provincii Šan-si. (12. května 2010)
Diskuse, která je v Číně komunistickými úřady často potlačována, proto vybublala na povrch a v některých oficiálních médiích se objevily i velmi kritické články na adresu nejrůznějších funkcionářů a celého dalšího směřování země. "To už nemohli zastavit, vraždy dětí nešlo ani cenzurovat, ani opomenout. Najednou se přes tyto případy ukázalo, že Čína je v mnoha směrech ve vážných sociálních problémech," říká například Tomáš Etzler, který už léta pracuje v Pekingu pro Českou televizi.
Příčiny nemoci
"Víte, kdyby se zkoumal duševní stav čínské populace, odhalil by se obrázek, který zde nechce vidět ani veřejnost, ani vláda. Číňané jsou pod obrovským tlakem - v práci, ve škole, a dnes proto už i doma. Rychlý růst cen, vzrůstající nerovnost mezi bohatými a chudšími, a zejména nutnost vydělat poměrně hodně peněz je dohnaly až k bezprecedentním stavům, kdy nad sebou ztrácejí kontrolu. To podle mě bude příčina útoků na děti. Tato společnost, přestože je oficiálně opěvována jako zářivý příklad harmonie a soudržnosti, je nemocná. Duševně nemocná. Vývoj se může vymknout kontrole," myslí si jeden z Čechů, který už léta žije v Šanghaji. Jméno zveřejnit nechce, úřady by mu téměř jistě dělaly problémy.
Čínští lékaři ošetřují jedno z dětí pobodaných ve městě Lej-čou (28. dubna 2010)
Po útocích na školky a školy se ozvali i sami Číňané. Zejména intelektuálové, sociologové, psychologové a další. A k překvapení světa si neberou servítky. Z toho lze usuzovat, že asijská velmoc by mohla dospět přes svůj pokračující fantastický rozvoj do bodu, kdy se může otřást v základech. Zásah by přitom nepřišel ze strany disentu či nespokojených náboženských a etnických skupin, nýbrž z rozubořených tradic čínské společnosti. "Případy vražd dětí ukazují, že ztrácíme svůj morální kompas," napsal před několika dny v anglicky psaných novinách China Daily Čchin Siao-jing, pracovník Čínské nadace pro mezinárodní a strategická studia. Obvinil úřady a úředníky v provinciích z nekompetentnosti, arogance a braní úplatků: "Společnost v honbě za penězi věnuje daleko méně pozornosti starým lidem, dětem a ženám. Přitom barometrem morálky a sociálního pokroku v každé civilizaci je to, jak pečují o tyto skupiny. Je skutečně skličující, že část těchto velkých skupin obyvatel se stává oběťmi svévolného násilí. Starší jsou na rozdíl od minulosti ponecháni bez podpory, ženy jsou sexuálně obtěžovány a děti unášeny a zabíjeny. Takové jevy by měly být v civilizované společnosti vzácné, ale ony jsou někdy každodenními událostmi. Nespravedlivé rozdělování bohatství a rozšíření propasti mezi bohatými a chudými se ukazuje jako zneklidňující pro psychické blaho společnosti." Čchin jako příklad "nenormálních poměrů" uvedl ceny bytů. To je téma, které hýbe Čínou čím dal více.
Sedm dětí a jednu učitelku zabil Číňan, který se sekáčkem vnikl do školky ve městě Chan-čung na severozápadě země.
Příklad: V západních, zatím poměrně chudých regionech, stojí metr čtvereční nového bytu v přepočtu od 30 do 40 tisíc korun. V bohatších východních provinciích či prosperujících městech však až 80 či 120 tisíc korun. Přitom to jsou částky, které si průměrný Číňan vydělá podle jednotlivých oblastí za celý rok. Roční plat má tedy stejnou hodnotu jako jeden metr čtvereční bytu. Chin to označil za "nemorální a neudržitelné" a že "tento druh nerovnováhy může při extrémních psychických stavech jedince vést ve ztrátu důvěry v život".
Dohnáni ke zločinu
Dvaačtyřicetiletý Čeng Min-šeng z provincie Fu-ťian, který zabil v březnu na základní škole osm dětí (popraven 28. dubna), byl bez práce od loňského června.
Třiatřicetiletý Čcheng Kang-ping z města Lej-čou byl nezaměstnaný od roku 2006. Zaútočil 28. dubna.
Pětačtyřicetiletý Wang Jong-laj se rozhodl zabíjet kladivem v den, kdy vláda nechala strhnout dům, který postavil pro svého syna.
Dají vysledovat společné znaky útočníků. Muž středního věku, většinou nezaměstnaný nebo ten, který má problémy s penězi či konflikt s úřady. Bydlící spíše ve městech střední velikosti. Navíc je pod nebývalým psychickým tlakem, jak zabezpečit rodinu nebo jak dál žít, když se rodina rozpadla. Z toho by se dal sestavit určitý obrázek dnešního života těch Číňanů, kterým ekonomický rozvoj nepřináší výhody.
Lékaři ošetřují jedno z dětí, které zranil útočník ve školce v provincii Šan-si. (12. května 2010)
Ju Ťiang-žou, profesor na Čínské akademii společenských věd, který se specializuje na fenomén sociálních nepokojů, podotýká: "Dříve v zemi vřela sociální nespokojenost kvůli některých jevům. Lavina vražedných útoků na děti ukázala, že teď už to vypadá na beznaděj." Profesor našel i další souvislosti, proč se vlastně útočí na děti. "Zaměřili se na slabé, na ty, kteří nebyli příčinou jejich rozhořčení. Chtěli poukázat na něco, co nikdo neřeší a nesnaží se řešit. To je opravdu velmi vážný stav, kdy tito predátoři dopředu věděli, že zemřou (buď spáchali sebevraždu, či byli popraveni po soudu). Neviděli již žádnou naději na zlepšení svého života. Neviděli žádnou budoucnost."
Za bohaté je dnes označováno asi 100 milionů Číňanů, kolem 50 milionů za extrémně chudé. Další stovky milionů se pohybují na hranici možného úspěchu i možného propadu.
Macao, Čína, kasino Lisboa
Právě v těchto měsících navíc došlo v Číně ke zvláštní situaci. Když se proti režimu bouřili nespokojení Ujgurové či Tibeťané, tak to také bylo často proto, že se ocitli v ekonomicky druhořadém postavení ve vlastních domovech. Jenže pekingská vláda to vždy označila za separatistické povstání, které nemá nic společného se sociálním stavem těchto regionů. Některé tibetské a ujgurské skupiny jsou dokonce označovány za teroristy horší Usámy bin Ládina.
Po útocích na děti musela i vláda uznat, že příčiny nespokojenosti jsou někde jinde.
Řešení je v nedohlednu
Premiér Wen Ťia-pao v hongkongské televizi Phoenix řekl, že dlouhotrvající sociální problémy jsou částečně příčinou série útoků na školáky: "Musíme vyřešit příčiny, které vedly k těmto událostem."
Právě to bude největší problém. Čínské komunistické vlády od roku 1949, kdy se v zemi chopily moci, a zejména v posledních 25 letech, kdy rozpoutaly i na světové poměry bezprecedentně úspěšné ekonomické změny, budují socialismus, který žádným socialismem není. Číňané platí i za základní školy i za léky. Mohou si vydělat obrovské peníze, ale také mohou někteří z nich skončit na dně společnosti. Rozdíly se zvětšují příliš rychle na to, aby je politici dokázali ovlivnit a vyřešit. "Neviditelná ruka trhu" má najednou podobu ruky s vraždící zbraní, protože někteří jedinci spadli na sociální dno.
Čínští policisté prezentují způsoby zkrocení školních násilníků (29. dubna 2010)
Záchranná síť státu neexistuje, i když ho řídí hesly prodchnutá komunistická strana. Systém penzijního a zdravotního pojištění se jenom pomalu buduje, zatímco staleté, či dokonce tisícileté tradice čínské společnosti dokázal vývoj pobořit za pouhé čtvrtstoletí.
Úřady v zoufalé snaze zamezit dalším útokům nasadily do škol a školek policii. Připravují se speciální bezpečnostní oddíly. Začal výcvik sebeobrany proti možnému napadení. Rodiče kupují na internetu obušky a další prostředky, aby sami mohli bránit své děti.
Plačící matka jednoho z pobodaných dětí v čínském městě Čung-sin (29. dubna 2010)
