Především starší ženy, občas v doprovodu svých obětavých manželů-nosičů, postávaly před Albertem na zlínském sídlišti Jižní Svahy už ráno před sedmou. Když se prodejna úderem sedmé otevřela, lidé rychle rozebrali všechny nákupní vozíky i košíky a vrhli se útokem na zásobu moučkového cukru. Dávali jen po pěti kilech na jeden nákup, a tak mnozí zákazníci operativně přivolávali mobilem (to za komunistů ve frontách nešlo) další rodinné příslušníky. Vítězily ostré lokty, nechyběla ani ostrá slova. Noví zákazníci si nákupní vozíky brali až uvnitř prodejny, sotva ti první z nich vyložili své zboží na pohyblivý pás před pokladnou.
"Lidi, neblázněte, tlačíte se, jako by vám měli přidat pět set korun k důchodu," dělali si někteří zákazníci z tlačenice kolem cukru legraci.
Došlo i na dříve tolik známé místo "pod pultem". Když si jedna babička vzala o kilo víc, než byl limit, pokladní ochotně přebytečné kilo odložila pod pultem. Za deset minut se dostavila vnučka a odložené "podpultové" kilo cukru koupila na sebe.
Už po deseti minutách byl cukr z prodejny pryč a prodavači museli přivážet další ze skladu. Za dvě hodiny už byl prázdný i sklad. Prodali zde dvacet metráků cukru. „Pracuji v obchodě už čtyřicet let, ale něco takového jsem ještě nezažila,“ komentovala útok zákazníků jedna z prodavaček.
"Hysterie lidí tam byla hrozná," postěžovala si po nákupu jedna ze zákaznic. " Podcenili to. Když už dělají takovou akci, proč neměli levného cukru větší zásobu?"
Příbuzní dnes úspěšných zákazníků se však mohou těšit, až se metráky cukru promění ve sladké cukroví na vánočních stolech...
