Co tedy dostalo Rakousko na titulní stránky novin? Fakt, že kauza Fritzl byla během 20 měsíců druhým šokujícím případem únosu, který oběhl svět. V srpnu 2006 se osvobodila dnes dvaadvacetiletá Natascha Kampuschová ze zajetí svého únosce, který ji držel osm let ve sklepní skrýši. V dubnu 2008 se objevila zpráva o Fritzlovi a tragédii v Amstettenu.
Samozřejmě, že i v Rakousku se lidé nahlas ptali, jak je možné, že opět někdo jen tak zmizel ze zemského povrchu, aniž si toho všimla rodina, sousedé nebo úřady. Některé otázky zůstaly dodnes bez odpovědi. Například proč jednoduše věřili Josefu Fritzlovi, že jeho dcera se dala k nějaké "sektě" a odložila své děti před domovní dveře? Proč nikdo nenařídil minimálně u druhého takto odloženého dítěte testy DNA, aby se zjistilo, zda jsou tyto děti v příbuzenském vztahu k rodině Fritzlových a jaké povahy je tento vztah?
Josef Fritzl při tom mohl být identifikován jednoznačně jako otec – avšak zřejmě nikdo nepomyslel na to, že by něco takového bylo vůbec možné.
Také v případě Kampuschové došlo k neuvěřitelným chybám ve vyšetřování – a dodnes vlastně není moc jasné celé pozadí příběhu, protože pachatel je mrtvý a Natascha sama o svém dramatu nechce mluvit.
Ale ani to není žádné specifikum Rakouska: aféra Dutroux vedla kvůli fatálním chybám ve vyšetřování dokonce ke smrti dvou malých děvčátek a způsobila v Belgii politickou krizi. Ve francouzské vesnici Coulommes zase věděla celá vesnice o tom, že dívka Lydia Gouardová byla 28 let zneužívána a týrána svým otcem, který pak v roce 1999 zemřel.
Nevlastní matka, která se na všem aktivně podílela, dostala jen podmínku a oběť, která už je dávno v dospělém věku, musí z důvodů finanční nouze i nadále žít v domě, ve kterém byla tisíckrát znásilněna.
Přinejmenším lze říci, že něco takového by nebylo v Rakousku možné. Jak Natasche Kampuschové, tak i Fritzlovým obětem byla poskytnuta obrovská osobní a materiální pomoc. Ve Fritzlově případu má nejvyšší prioritu alespoň ze strany úřadů ochrana osobnosti. Obětem byla zajištěna nová identita a nezbývá než doufat, že nebude narušena senzacechtivými reportéry.
Co na případu Fritzla skutečně vyděsí, je všednost a obyčejnost pachatele. Kolik milých postarších pánů skrývá ve sklepě zaživa pohřbenou oběť? Policie přece i při nejlepší vůli nemůže prohledat každý sklep.
Jen v Rakousku se ročně pohřešuje 800 osob, z toho 200 mladších než 18 let. Spousta z nich je ovšem pouze na útěku a brzy se zase objeví – ale každý rok je i několik takových lidí, kteří už se nenajdou, jako například Julia Kührerová z Weinviertelu, která zmizela beze stopy v červnu 2007.
Stejně jako u Kampuschové nepomohly velké pátrací akce organizované s pomocí médií ani soukromé kampaně s plakáty. Bezmocný strach rodičů Julie lze určitě srovnat se strachem britského manželského páru McCannových, jejichž Maddie zmizela beze stopy v létě 2007 z hotelu na portugalském pobřeží Algarve.
Strach je mezinárodní. Skrytá bestie v (některých) lidech bohužel také. Jedinou zbraní proti tomu je občanská odvaha, nezkorumpovaná justice – a média, která minimálně respektují ochranu oběti.
