Anexe Krymu přiměla české politiky ke zvyšování obranného rozpočtu, nově vláda chce zavést plošné odvody chlapců i dívek a zvýšit motivaci příslušníků aktivní zálohy. Proč vlastně s konkrétním provedením posledních dvou zmíněných kroků na svém webu polemizujete?
Systémově je možnost odvodů a registrace obyvatelstva správná. Nepotřebuji je ale teď a úplně nepotřebný a nesmyslný mi přijde odvod celého ročníku mužů i žen, sto tisíce lidí. Většinu z těch lidí nebudete nikdy potřebovat: v těch největších konfliktech 20. století bojovalo v průměru asi deset procent populace, výběrová část populace. „Nejvtipnější“ mi přijde, že to celé vymyslel právník. Protože voják by to vymyslel naprosto jinak.
Prosím?
V původním návrhu branného zákona z dob ministrů Vondry a Picka - loni v lednu byl ve Sněmovně, ministr Stropnický ho stáhl - se počítalo, že by vláda ještě v míru, ale za zhoršující se bezpečnostní situace mohla nařídit odvody výběrově. Vládní právníci to zpochybnili, že to může být mimo jiné diskriminační. Následně z toho vznikly plošné odvody. Správné řešení by podle mě mělo dávat smysl i věcně a prakticky, nejen ono psychologické „občane, já tě odvedu - ano, ty jsi součástí“. K čemu vám ti lidé budou? Budete mít evidenci? No, to jsme rádi! Ale co bude dál?
František Šulc Bezpečnostní analytik a publicista. Vystudoval politologii a bezpečnostní studia, pracoval řadu let v médiích, intenzivně se věnoval otázkám spojeným s obranou a bezpečnostní problematikou. Jako novinář působil v řadě válek nebo v zemích po válce, v roce 2003 obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky za zpravodajství z Iráku. V letech 2010 až 2012 byl vedoucím poradců ministra obrany Alexandra Vondry, poté dva roky ředitelem kabinetu ministra obrany. Založil internetové stránky On War | On Peace, věnující se tématům obrany a bezpečnosti. |
Asi narážíte na to, že zákon nezakotvuje oznamovací povinnost. Odvedení se odstěhují od rodičů, údaj o bydlišti zastará...
Mě nedávno pobavila zpráva, že vnitro chystá zákon o povinnosti hlásit bydliště, když není trvalé (portál iDNES.cz o tom psal zde). A že ministerstvo školství chce zavést povinné prohlídky u dětí. Prokristapána, k čemu odvod, když je na jiných stranách takové úsilí? Tak to jen doplním, zajistím si přístup do registrů, data třeba o řidičácích...
Co ta zdravotní prohlídka u odvodu?
Zcela souhlasím s tím, že ministerstvo obrany má mít přístup k datům o populaci. Teď chtějí odvodem zjistit zdravou populaci. Ale vy máte i opačný přístup: zjistit tu nemocnou část a odečíst ji od registru obyvatelstva, čímž zbude ta zdravá. Jestli má někdo chronické obtíže, předpokládám, že se léčí, bere prášky, je někde u zdravotní pojišťovny vedený. Vůbec to neznamená, že by měla armáda získat data o pacientech - stačilo by vymyslet kódovací systém, který v databázi přístupné i armádě toho člověka „vysvítí“, že se s ním počítat nedá.
Řekl bych také, že odhad nákladů odvodů 230 milionů ročně není konečné číslo. Uvalujete povinnost na mnoho lidí, civilním lékařům, kteří mají těch sto tisíc lidí ročně vyšetřit, nejde jednoduše nahradit platy krajským vojenským úřadem. Jsou placení za výkony prostřednictvím pojišťoven, je to mnohem složitější.
„Odvodem chtějí zjistit zdravou populaci. Ale máte i opačný přístup: zjistit tu nemocnou a ‚odečíst‘ ji od registru obyvatelstva.“ |
Když se podíváme na ten druhý zákon, který vláda poslala do parlamentu - tedy zákon o vojácích v záloze, co vytýkáte jemu?
V lednu 2013 vláda schválila koncepci aktivní zálohy, dvouletou práci (F. Šulc v té době působil na ministerstvu obrany, pozn. red.), která popisovala, k čemu aktivní zálohu máme. Měla se dát do pohybu řada opatření k posílení atraktivity a prezentace záložáků pro veřejnost, stát se měl soustředit na specialisty - doktory, právníky, lidi z IT, protože tyto profese jsou nejcennější a na trhu práce drahé - ale dosud se z toho moc nestalo. Na hodně věcí z té koncepce nepotřebujete změnu zákona, je to jen o dobré vůli a úsilí, které v této oblasti nebylo učiněno.
Aktivní záloha je důležitým posílením profesionálního jádra armády, tím prvním, co by mělo být po ruce pro případy krizí. Teď se vše upíná na změnu zákona, která ale nevyřeší věci, které lze udělat i dnes. Jinými slovy - říkáme, že něco nefunguje, aniž bychom se pokusili s tím vážně a seriózně něco udělat.
Aktivní zálohu, těch nyní pouhých 1 250 dobrovolníků, co několik týdnů ročně pravidelně cvičí, podle vás zmíněný zákon neučiní atraktivnější? Zdvojnásobuje měsíční odměnu, dává kompenzaci zaměstnavatelům...
Ten krok jednoznačně je užitečný, vychází i z oné zmíněné a vládou schválené koncepce. To je v pořádku, zákon je ovšem minimum. Je potřeba i vůle. Například motivační odměna záložákům (má nově činit 12 tisíc ročně, pozn. red.) není hlavním důvodem, proč lidé do aktivní zálohy vstupují.
„Motivační odměna záložákům není tím hlavním, proč lidé do aktivní zálohy vstupují.“ |
O co tedy jde?
Z výzkumů se ukazuje, že hlavním důvodem je zájem o armádu, o chuť podílet se a připravovat na obranu vlasti. Skutečnost je ovšem poněkud odlišná od představ a to je hlavní kámen úrazu. U mnoha vojáků z povolání nenalezla aktivní záloha pochopení, nechápou, k čemu by jim byla dobrá.
Neplatí to ovšem obecně. U některých útvarů i při některých Krajských vojenských velitelstvích to funguje. Je to především o lidech, nikoli o systému, což není dobře. Třeba 601. skupina speciálních sil je ukázkový příklad, jak to má fungovat. Rezervní složka stojí na útvarových nástupech, záložáci jsou zvaní na plesy, jsou braní jako součást profesionálních sil.
Bohužel tento přístup je v menšině. Třeba i kvůli tragickému „binárnímu mýšlení“ - buď něco zcela kontroluji, pak to mám, nebo zcela nekontroluji, pak nemám, nic mezi tím. To je špatně. Aktivní zálohu mám, i když jen na omezený čas, a mohu ji využít, pokud potřebuji. Funguje to tak v Austrálii, kde na aktivní záloze stojí celé vojenské zdravotnictví, ve Francii i jinde. Proč by to nešlo u nás? Další věcí ovšem je, že příslušníci aktivní zálohy se někdy sami vnímají jako něco, co stojí tak trochu vedle armády, co je koníček. Rádi by dělali některé atraktivní věci, jako profesionální vojáci, třeba skákali z letadla. Musejí si ovšem uvědomit, že záloha je součástí armády, posiluje ji a dělá, co armáda potřebuje. Zkrátka podle potřeb armády, i když se mi to nelíbí.
Zlepší pohled na aktivní zálohu to, že stát nově dá zaměstnavatelům kompenzace za to, že si jejich lidi na pár týdnů ročně vezme na cvičení?
Ta úvaha říká, že je správné dát zaměstnavateli peníze, aby, pokud záložáka na cvičení pustí, mohl zaplatit brigádníka či kolegy, kteří dostanou práci navíc. Nikdy to samozřejmě nebude kompenzace stoprocentní. Myslím, že pro zaměstnavatele to bude důležité, ale nikoli zcela zásadní - nikoliv něco, co by měnilo jejich pohled o 180 stupňů. Když si někdo myslí, že aktivní záloha je blbost, tak stejně bude svému zaměstnanci záložákovi otravovat život. Ale doufám, že to jsou jen extrémní případy.
Možná je to tím, že je z pohledu státu řešitelnější dát zaměstnavateli peníze, než ho přesvědčovat, že se jeho zaměstnanec vlastně připravuje na případnou obranu jeho státu, jeho podnikání?
To je tak: můžete mít naprosto dokonalý zákon, věšet lidi za to, že něco ukradli v obchodu, ale krást se nepřestane. Stát nikdy nemůže fungovat, aniž by občané měli pocit odpovědnosti. Stát toho ovšem nesmí zneužívat. Nevymyslíte systém, za který vám všichni zatleskají a řeknou - to je geniální, já ty lidi budu rád pouštět na cvičení - tak, aby to zároveň bylo pro všechny efektivní. Šlo by dát kompenzaci stotisícovou, to by ale proboha bylo nemorální. Dokonalý systém prostě nevymyslíte. Pokud někdo uvnitř toho systému nebude chtít, fungovat to nebude.
Může k lepšímu informování o armádě účinně přispět i projekt Příprava občanů k obraně státu, v jehož rámci chodí vojáci do škol a představují, kým jsou, co dělají a podobně? ČT hovoří o zapojení až 350 učitelů...
Poslední čísla, co jsem zachytil, byla, že projekt „rozšiřují“ ze 24 do 30 škol. To je k pousmání. Jestli platí ta informace ČT, tak je to bezva - nevím, kolik tím ti učitelé „proženou“ dětí, ale myslím, že ten projekt je zralý na výrazné rozšíření. Právě tady by se dali využít aktivní záložáci nebo bývalí vojáci, kteří prošli operacemi a mají zkušenosti.
Museli by ovšem dostat volno z práce.
Perfektní systém v tomhle neexistuje nikde na světě, je to o snaze páchat minimální škodu na civilním životě těch lidí. Vždy to je o ceně práce, ceně času toho člověka. Právě příslušníci aktivní zálohy se pohybují na pomezí těch dvou světů a mohli by být těmi „ambasadory“, kteří povyprávějí, jak to v armádě vypadá a udělají jí dobré jméno.
„Dvanáctitýdenní dobrovolné cvičení? To je skutečně ‚user friendly‘. Rozum zůstává stát.“ |
Ostatně jestli je někdo na takové informace zvědavý, jsou to právě středoškoláci. Dříve také chodili lidi od armády do škol právě mezi zhruba sedmnáctileté, kteří měli rok před odvodem a už tušili, že se jich tato oblast brzy bude týkat.
Vy jste se pozastavil nad myšlenkou dobrovolných cvičení s tím, že to „tluče“ s principem aktivní zálohy. Zadoufal jste, že jde jen o matení pojmů. Podle současného návrhu ale vláda skutečně hodlá odvedeným nabízet, aby si víceméně „přišli zastřílet“.
A já se ptám, k čemu to je. Je to forma propagace? V tom návrhu je 12 týdnů dobrovolného cvičení - to je skutečně „user friendly“, to se nevejde ani do prázdnin, natož v průběhu roku. Není vyřešené, co s těmi lidmi bude potom, kam budou patřit - do nějaké mobilizované armády na papíře? Jakou bude mít strukturu, jak se bude znalost těch lidí obnovovat, kdo jim bude velet?
Možná je to forma psychologického sdělení, že obrana státu bez lidí fungovat nemůže.
Tomu efektu bych rozuměl. Ale není to opravdu v protikladu s úmyslem budovat aktivní zálohy? Proč bych do ní chodil, když si můžu jít jednou za rok zastřílet? Byť by tedy místo dvanácti týdnů, nad nimiž mi zůstává rozum stát, bohatě na nácvik základů stačilo šest. Vadí mi, že tu máme dobrovolnost - aktivní zálohu - a místo toho, abychom ji skutečně podporovali, vymyslíme další dobrovolnost, u které navíc nelze žádným způsobem předvídat zájem lidí. Ani řádově.
Jako jednu ze priorit, kterou podle vás vláda a ministerstvo opomíjí, jste uvedl obnovení cvičení povinné zálohy. Co si pod tím představit?
V povinné záloze jsou podle branného zákona lidé, kteří během života prošli základním vojenským výcvikem, až do 60 let věku. Také bývalí vojáci z povolání, kteří odcházejí dejme tomu v počtu tisíc lidí ročně. Dnes - a bohužel ani podle toho navrženého zákona - si na tu speciální část populace nemůžeme v době míru „sáhnout“, nemůžeme ji povolat na obnovovací cvičení, jak tomu bylo dříve.
„Bylo by záhodno mít nástroj, jak povolat jednou za dva roky na krátké cvičení bývalé vojáky.“ |
Střelce, který dělá nejzákladnější funkce, přecvičíte velice rychle. Lidé, kteří se učili složitějším činnostem - štábním, plánovacím - ale své schopnosti ztrácejí a vy je potřebujete obnovovat. Bylo by proto záhodno mít nástroj, jak je povolat na cvičení, využívat rezervoár těchto lidí. Bývalým vojákům z povolání by pro udržení schopností čtrnáct dní jednou za dva roky stačilo. Tím byste vedle profesionální armády a aktivní zálohy měli další připravené lidi, kteří vám dokážou v případě krize postavit například štáby mobilizovaných jednotek.
O kolika lidech se v tomto případě bavíme?
Lidí v povinné záloze je asi 1,4 milionu. Podle definice, že se člověk pokládá za vycvičeného do tří let po odchodu, je v povinné záloze nyní asi 7 500 vycvičených lidí. Ještě před deseti lety to bylo 160 tisíc lidí. Ten pokles samozřejmě souvisí s koncem základní vojenské služby, teď už do povinné zálohy odcházejí jen končící vojáci z povolání.
Kdyby to politici do zákona včlenili, nenastal by problém se zpětnou účinností na současné vojáky, která je obecně právně nepřípustná?
Je to právní otázka, ale myslím, že řešitelná. V nejhorším případě by to šlo zavést od teď, protože vojáci cyklicky podepisují prodlužování kontraktů, takže by je ten systém obsáhl při dalším podpisu. I tak by počty vycvičených lidí v povinné záloze - tenhle rezervoár lidí s vyššími schopnostmi, jako je vytváření jednotek a velitelských sborů - postupně nastoupaly.
V čem by takový systém podle vás byl pružnější a efektivněji by přispěl k obranyschopnosti země? V souvislosti s kroky Ruska se hodně hovoří o krátícím se času na reakci v případě propuknutí krize blízko nás...
Čas na reakci se zkracuje i nezkracuje. Krize na Ukrajině přišla rychle, nemusí to tak ale být v případě členských států NATO. I historicky byla vždy různorodá a ani pokud to vztahujeme k dnešnímu Rusku, ani to není všemocné. Pokud jde o flexibilitu - máte profesionální jádro armády, které má být podpořené zálohou, to je linie, která má zastavit první nápor. Jestli si někdo myslí, že ze sto tisíce lidí, které každý rok odvede a zařadí do databáze, vytvoří během tří týdnů či půl roku další armádu, tak se hluboce plete. To by ten systém musel vypadat úplně jinak.
Jak to myslíte?
Nechci vyvolávat ducha socialismu, ale tehdejší branný systém byl propracovaný, smysluplný a efektivní. My jsme v 90. letech a po roce 2000 - byť ne ve zlém úmyslu - vylili s vaničkou i dítě. Aby měly odvody smysl, museli bychom vrátit celý systém tak, aby uměl reagovat rychle, mobilizovat za krátký čas velkou masu lidí - ale musí to dávat nějaký smysl. Co ti lidé budou mít? Dostanou pušku a maskáče, budou hlídat nějakou budovu? Nebo bojovat v zákopové válce? V manévrové asi těžko, na to není technika. Jak je vycvičíte, když akademie ve Vyškově má roční kapacitu dva tisíce lidí? Tohle je jedna z věcí, co mi vadí. Vůbec to není dořešené.
Dnes se bavíme o mobilizaci, ale málokdo tuší, co ten proces obsahoval. Aby to dávalo aspoň trochu smysl, musela by se kupovat technika na sklad, aby ji měla záloha - dříve pro každého byla ta flinta, uniforma, ešus, místo v mobilizovaném útvaru... Obnovit výrobní kapacity, co se dříve držely u podniků, kapacitu výcviku. Dobře, proč to nezačít budovat - ale to je na jinou debatu: chceme mít obranu par excellence? Tak si ale řekněme, že to bude stát ohromné peníze, bude se to léta budovat - a běda, jak za pár let někdo přijde a řekne, že se neefektivně plýtvá.
Jak si tedy vlastně krok vlády - prosazování povinných odvodů a změny v oblasti aktivních záloh, o nichž jsme se bavili, vysvětlujete?
Na jedné straně je dobrá vůle, víra, že je potřeba něco dělat, to všichni sdílíme. Obávám se ale, že se neprověřily všechny možnosti 21. století. Kde je ten věcný smysl, co bude dál? Chce po nás NATO v rámci obranného plánování, abychom primárně měli hromadu odvedenců? To asi ne.
Kdo dneska dává za probuzení Ukrajinu, toho je mi líto, že tak dlouho spal. Už v Gruzii před sedmi lety si Rusko nacvičilo, co teď dělá na Ukrajině. Už tehdy zaznívaly hlasy, že to je varování primárně pro Ukrajinu, Pobaltí, ČR, Polsko. Vláda a ministerstvo obrany postupuje v dobré víře a správným směrem, když chce zajistit větší bezpečnost této země, ale jde o to, jaké ty kroky budou mít formu a priority, aby byly maximálně efektivní.
