"Pili jsme vodu z řek, jedli jsme palmová zrna, hmyz, žáby, pavouky a hady," vyprávěl Loic Pillois, jeden z pohřešovaných.
Největším zdrojem potravy během sedmi týdnů v džungli, kterou zalívaly silné proudy deště, jim bylo želví maso. Nedostatečná strava oslabila především druhého ztraceného, Guilhema Nayrala. Zhubl o dvacet kilo.
Dobrodruzi, kteří v Guyaně nebyli poprvé, sešli na své stokilometrové pouti z cesty. Když si to uvědomili, zastavili se na jednom místě a zkoušeli se zapáleným ohněm na sebe upozornit záchranáře.
Ti je však přes husté koruny stromů neviděli a zoufalí "trosečníci" jen slyšeli helikoptéry, které přelétávaly nad jejich hlavami. Po třech nedělích marného čekání se rozhodli vydat znovu na cestu.
Nayral však už nemohl dál, a tak se jeho kamarád vydal hledat spásu sám. Našel ji záhy, takže jeho společník mohl být také zachráněn.
Paradoxní je, že se celou dobu pohybovali v blízkosti vesnice Saul, která byla původním cílem jejich cesty.
