Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Francouzští politici pyšně úřadují v královských palácích, ale jejich bohorovnost se naklání

  14:40aktualizováno  14:40
Na pařížském náměstí Svornosti se sice neobjevily popravčí káry, a přece ve Francii možná probíhá jistá revoluce. Během posledních týdnů jsme zažili soud s bývalým předsedou vlády Dominiquem de Villepinem a odsouzení bývalého ministra obrany Charlese Pasquy.

Ještě si budeme muset počkat, než francouzské ministry uvidíme dojíždět do úřadu autobusem nebo metrem. Ilustrační foto, Paříž 14. 7. 2009. | foto: Reuters

Už i bývalý prezident Jacques Chirac zjistil, že vůči trestnímu stíhání není imunní. Řečeno slovním obratem vypůjčeným od Jeana-Françoise Revela (pozn. red.: politik, žurnalista, filozof, žil v letech 1924-2006) bude francouzská "republikánská monarchie" co nevidět svržena?

Za milenkou za státní peníze do Egypta

Velká francouzská revoluce s privilegii francouzských vládnoucích elit nikdy skutečně neskoncovala. Jistěže, několik šlechtických hlav se skutálelo, ale panstvo se nakonec do Francie vrátilo. Když v roce 1875 republika nadobro vystřídala monarchii, dědické právo sice nahradily volby, ale nové vládnoucí elity byly přesvědčeny, že jim náleží tatáž práva a požitky jako dříve aristokratům.

Dominique de Villepin u soudu (23. října 2009)

Koncept "republikánské monarchie", jenž se soustředí hlavně na mravy francouzských prezidentů a na jejich svit, se však zrodil až v páté francouzské republice. Jakmile je francouzský prezident zvolen, spolu se svým dvorem získává přístup k finančním výsadám, které nejsou vždy legální. Navíc žijí za závojem tajností: způsob využívání státních letadel, veřejní zaměstnanci, které si najímají do osobních služeb, o milenkách ani nemluvě, to vše se odjakživa vesměs považovalo za privátní území. Novináři se na toto téma vyhýbali komentářům. Veřejnost buď o excesech neměla tušení, anebo vládnoucí elity pokládala za zkorumpované už ze své podstaty.

François Mitterrand

Vrcholu aristokratické republiky bylo dosaženo za socialistického prezidenta Françoise Mitterranda, jenž vládl v letech 1981 až 1995. Vládní letoun jej bez vědomí veřejnosti převážel do Egypta, aby tu se svou milenkou a nemanželskou dcerou trávil víkendy. Věděly o tom jen mediální elity, ale ty se o věci nikdy nezmínily. Chirac, který Mitterranda v úřadu prezidenta vystřídal, byl jen o málo opatrnější.

Pohřeb Mitterranda. Milenka Anne. I když se s ní François Mitterrand neoženil, tato žena tvořila spolu s dcerou Mazarine jeho druhou rodinu.

Soudci zvedají hlavu

To vše se změnilo. Pasqua byl během necelého týdne odsouzen ke třem letům odnětí svobody za nezákonné zbrojní obchody s Angolou. Villepin, bývalý premiér Chirakovy vlády, čeká na rozsudek, obžalován z organizace očerňovací kampaně proti svému soku v boji o prezidentskou nominaci, Nicolasi Sarkozymu. Chirakova obžaloba je pozoruhodná skromností údajného zločinu: je podezřelý, že v době, kdy byl starostou Paříže, požádal městské úředníky, aby pracovali pro jeho politickou stranu a vedli jeho předvolební kampaně.

Frédérik Mitterrand, francouzský ministr kultury a synovce někdejšího prezidenta

Z poněkud lehčího soudku je to, že Sarkozyho ministra kultury Frédérika Mitterranda, synovce někdejšího prezidenta, pranýřují média za podporu filmového režiséra Romana Polanského, který se vzpírá snahám USA o jeho vydání, aby čelil trestu za to, že před třemi desítkami let znásilnil nezletilou dívku. Ukazuje se, že tento Mitterrand sdílel s Polanským zálibu v mladistvých (v Mitterrandově případě ovšem téhož pohlaví).

Ve Francii tedy zřejmě probíhá určitá demokratická revoluce. Zastánci starého režimu ji nazývají "populistickou" revolucí. Nejde však o revoluci uskutečňovanou v ulicích, nýbrž v soudních síních.

Francouzští soudci jsou nezávislejší, než tradičně bývali. Inspirováni italskými vyšetřujícími soudci, kteří si vzali na mušku mafii, a španělskými soudci, kteří se ujímají společenské očisty, někteří francouzští soudci jsou odhodláni demokratizovat francouzskou republiku a vykořenit korupci.

Před blogery neutečou

Carla Bruniová má slabost pro řezané květiny

Zásadním nástrojem v tomto procesu je internet. Dnes už by milenka a dcera prezidenta Mitterranda nemohly těžit z nápomoci médií: současným blogerům žádná státní tajemství ani aristokratické výstřelky neuniknou. Dojde tedy teď rovněž k odhalení soukromého života francouzských elit? Právo na privátní život, včetně mimomanželských vztahů, bylo vždy ve francouzské politice posvátnou krávou. Novináři, kteří o Mitterrandově druhé ženě věděli, tvrdili, že jde o soukromou věc. A také by tomu tak bylo, kdyby nepoužíval státních peněz, aby své druhé rodině zajistil ubytování, šoféry a letadla kvůli společným egyptským víkendům.

Mnozí francouzští žurnalisté dnes stále odolávají pokušení odhalit soukromé životy politické elity. Jde ale o předem prohranou bitvu: blogeři novinářskou etiku nesdílejí. Sarkozy si je nových pravidel hry vědom. Jakmile vešlo ve známost, že má intimní vztah s bývalou modelkou, oženil se s ní, aby se dále neztrapňoval.

Stále ve svitu krále Slunce

Jean Sarkozy na schůzce zastupitelů okrsku Hauts-de-Seine při jeho volbě do správní rady společnosti Epad. (23. října 2009)

Aristokratické návyky ovšem mají tuhý kořínek, a to i v Sarkozyho nadmíru exponovaném režimu. Sarkozyho syn Jean byl už ve svých dvaadvaceti letech zvolen do významného samosprávného úřadu. Jelikož je stejně ambiciózní jako jeho otec, Jean Sarkozy nedávno usiloval o zvolení předsedou vlivné veřejné obchodní společnosti. Blogeři, následovaní tradičními novináři, proti takovému nepokrytému nepotismu pozdvihli zbraně. Mladý Sarkozy se stáhl.

Francie, zdá se, nesdílí dosud skutečnou demokratickou kulturu takové Skandinávie. Ještě si budeme muset počkat, než francouzské ministry uvidíme dojíždět do úřadu autobusem nebo metrem. Francouzská ministerstva stále sídlí v někdejších královských a šlechtických palácích z osmnáctého století.

Dokud budou vládní elity pracovat vprostřed této nádhery, nelze očekávat, že se začnou chovat jako běžní smrtelníci. Jak Ludvíku XIV. pověděl Bossuet, zpovědník krále Slunce: "Zemřete sice, ale jste nesmrtelný." Francouzští prezidenti a jejich volená šlechta se v této dekadentní auře stále hřejí. Nablízku je ale možná konec jedné éry, jakož i francouzské povýšenosti v mezinárodních záležitostech.

© Project Syndicate, 2009.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve
ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V bublině žije i Václav Klaus. To jsou témata...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.