Morbidní artefakt byl kdysi ceněnou antropologickou položkou ve sbírkách soukromých evropských sběratelů i oficiálních muzeí. Původní obyvatelé Nového Zélandu totiž prosluli svým tetováním na celém těle, právě pro ně byly jejich tělesné ostatky tak ceněné.
Dvacet hlavFrancie vrátila celkem dvacet tetovaných mumifikovaných hlav, které byly vystavovány ve francouzských muzeích jako kuriozita. Pondělní předávací ceremonii v muzeu Quai Branly v Paříži předsedal francouzský ministr kultury Frédéric Mitterrand. Podle novozélandského velvyslanectví v Paříži šlo o dosud největší skupinu hlav, které se vracejí zpět do vlasti. Jednu hlavu Paříž poslala zpátky na Nový Zéland už loni v květnu. Zdroj: ČTK |
Jihopacifická země nyní bojuje za vrácení všech ostatků rozptýlených po celém světě. Chce je předat zpět potomkům původních obyvatel, aby je mohli v souladu s jejich zvyky pohřbít. Pro maorskou kulturu je totiž zcela nepředstavitelné, aby bylo mrtvé tělo někde veřejně vystaveno.
Zachovávat hlavy mrtvých předků je přitom původní zvyk nejstarších obyvatel země. Pro Evropany se z rituálního zvyku však brzy stala zajímavá obchodní kuriozita. Obchodníci původně vykupovali jen hlavy, které si maorští bojovníci nechávali jako trofeje z bitev.
Obchod se však časem úplně zvrhl. Sami Maoři začali zabíjet své tetované otroky, aby na jejich ostatcích mohli vydělat.
Maoři berou jen zaručené ostatky
Wellingtonské muzeum dosud nashromáždilo zpět pozůstatky z asi pěti set maorských těl. Původní kmeny však přijmou pouze ty ostatky, u kterých se podaří bezpečně identifikovat, že patří jejich přímým předkům. Komplikovaný proces tak zatím navrátil asi jen procento získaných artefaktů.
Nový Zéland začal usilovat o jejich navrácení roku 2003, připomíná ČTK. Francie se tomu dlouho bránila a až teprve zákonem z roku 2010 nastal obrat. Na novozélandskou žádost pozitivně odpověděly i další země, například Velká Británie, Německo, Nizozemsko a Dánsko.
