Nejde však o eutanazii, kterou je možné provádět v Nizozemsku. Francouzský zákon umožňuje "právo na smrt", což znamená, že vážně nemocní mohou odmítnout léčbu, která by je držela při životě.
"Důstojná smrt je možná i bez eutanazie," řekl ministr zdravotnictví Phillippe Douste Blazy. "Když všechny naděje na uzdravení zmizely, nechceme umírat ve strašných bolestech ani žít život, který ztratil jakýkoliv smysl," vysvětluje myšlenku nového zákona.
"Právo na smrt" podporuje podle průzkumů osmdesát procent Francouzů. "Domnívám se, že lidé mají právo se rozhodnout, zda chtějí ukončit svůj život. Proč jim nevyhovět?" ptá se asi pětadvacetiletá Yohanna Labourdettová, která v Paříži prodává zájezdy do Prahy.
"Je tady ale ještě druhá strana: může lékař stoprocentně odhadnout, kdo se vyléčí a kdo ne? Proto jsem ráda, že zákon přijímáme v této podobě," dodává.
Téma eutanazie a "práva na smrt" není ve Francii žádnou novinkou. Diskusi loni rozpoutal případ Vincenta Humberta. Tento 22 letý muž zůstal po dopravní nehodě ochrnutý, nemohl hovořit, neviděl, pouze hýbal pravým prstem ruky. Nechtěl žít a rozhodl se bojovat za eutanazii.
Napsal dokonce prezidentu Jacquesu Chirakovi, aby mu udělil "povolení zemřít". Dostalo se mu odmítavé odpovědi, a to i přesto, že se na jeho stranu přidala většina Francouzů. A tak se Humbertova rodina rozhodla jednat na vlastní pěst.
V září minulého roku mu jeho matka Marie píchla velkou dávku sedativ, Vincent upadl do kómatu a lékaři pak odpojili přístroje. "Chci, aby všichni akceptovali můj odchod jako velmi jednoduchou a přirozenou věc," vzkázal Vincent svým blízkým a veřejnosti. Jeho matka byla sice krátce zatčena, ale poté propuštěna do psychiatrické léčby.
"Víme, jak lhát. Děláme to pravidelně a mohli bychom v této tradici pokračovat," odhalil později praktiky francouzských nemocnic Humbertův ošetřující lékař Chaussoy Frederic. "V tomto případě však bylo lepší říci pravdu."
To, že eutanazie není ve francouzských nemocnicích novinkou, přiznal nedávno i bývalý francouzský ministr zdravotnictví a jeden ze zakladatelů organizace Lékaři bez hranic Bernard Kouchner.
On sám pak uvedl, že ji prováděl, když působil jako doktor ve válce ve Vietnamu a v Libanonu. "Když lidé trpěli a já věděl, že stejně zemřou, pomohl jsem jim," řekl v rozhovoru pro nizozemský deník Vrij Nederland.
Z Národního shromáždění by měl zákon putovat do Senátu, a pokud jej schválí, zbude stále ještě hodně práce, myslí si Isabelle Marionová, lékařka z nemocnice v Seine-Saint-Denis. "Je třeba na to připravit lékaře, zlepšit vztahy mezi nimi a zdravotními sestrami," řekla pro deník Le Monde.
Pokud zákon o "právu na smrt" projde oběma komorami parlamentu a vstoupí v platnost, stane se Francie teprve třetí zemí Evropské unie, kde pacienti mohou rozhodnout, zda si přejí žít, či zemřít. Jako první schválily zákon o eutanazii Nizozemsko a Belgie. Zákonem dané podmínky pro eutanazii jsou však velmi přísné.
Také některé švýcarské kantony schválily eutanazii. Na federální úrovni však stále jde o zločin. Přesto se stalo Švýcarsko v oblasti eutanazie vyhledávanou zemí, kam jezdí stovky nevyléčitelně nemocných. Ani britský právní systém pojem eutanazie nezná. Avšak stejně jako ve Francii lékaři "neoficiální" eutanazii občas provádějí.
