Ve Francii, kde jeden z oblíbených vtipů zní, že slůvka "sexuální" a "skandál" si vlastně ani v nejmenším neprotiřečí, nezní na adresu prezidenta Clintona nic než slova pochopení. Francouzi nazývají teď, kdy Clintonovi jde už o všechno, Kennetha Starra "inkvizitorem", zatímco prezident sám je líčen jako oběť takřka špionážních intrik. "Nová podoba mccarthismu, pokřivené puritánství, nahradila antikomunistickou hysterii," napsal deník Le Monde. "Celá aféra připomíná surrealistickou frašku, tím, jak se prolínají světy soukromého života a konstitučního pořádku," domnívá se list Libération. Detailní sonda do Clintonova soukromí se Francouzů hluboce dotkla. "Třiasedmdesát procent Francouzů se vyslovilo pro setrvání prezidenta ve funkci, tedy mnohem více než v Americe samé," uvedla počátkem října výzkumná agentura CSA. "Snad už by konečně mohlo být vtěleno mezi základní lidská práva i právo na intimitu soukromého sexuálního života," řekl lékař Pierre Lavoisier. "Nic mě za třicet let praxe tak nešokovalo, jako tento barbarský vpád do nejhlubšího soukromí," dodal. Mnozí komentátoři upozorňují na určitou "otrlost" Francouzů v podobných věcech. Stačí vzpomenout pohřeb prezidenta Francoise Mitterranda, kde se sešly jeho děti, potomci legitimní i nelegitimní, zní častý názor. Ve prospěch prezidenta se vyslovily rovněž osobnosti v nejvyšších funkcích. Jeden politik po druhém vyjadřuje paniku nad tím, jak se hroutí typicky francouzské pojetí přísné hranice mezi věcmi veřejnými a soukromým životem. "Podobný způsob, jak se vyrovnávat se záležitostmi, které se dotýkají soukromého života, je vrcholně nebezpečný," prohlásila ministryně Martine Aubryová. "Neštěstím celého případu je propletenec vytvářený mezi jurisdikcí a médii. Žádný demokratický mechanismus není proti těmto věcem imunní," domnívá se pravicový lídr Francois Bayrou. Množí se však současně nezvyklé sympatie ve prospěch Američanů obecně - již se najednou nezdají být takovými prudérnímu suchary jako dříve, říkají Francouzi.
9. října 1998
