Králova publikace je svým způsobem unikátní pragensie, a to nejen co do počtu publikovaných fotografií metropole, ale i pro nebývalý počet jazyků, do nichž byly doprovodné texty přeloženy. "Prahu fotím už hezky dlouho", říká Král, který ve svém nakladatelství vydává hlavně kalendáře s motivy hlavního města. "Za tu dobu se také mnohá místa změnila k nepoznání. Město teď vypadá lépe než dříve, ale mnohá zákoutí, třeba na Kampě, definitivně zmizela a s nimi i jejich nálady."
Radko Šťastný v úvodu ke knize Naše Praha píše, že její autor "nezapře dokonalou znalost historické Prahy současně s jedinečnou schopností mistrně kombinovat řemeslnou zručnost s citem pro kompozici a hru světla." Král je však i mistrem fotografické imprese - jeho tvorbu v publikaci zastupují četné ranní rozbřesky i večerní soumraky, stejně jako podzimní mlhy nebo mrazivé opary. To vše s pozadím těch nejznámějších pražských partií - Vltavy, Hradčan, Malé Strany, Josefova nabo Starého Města. Král o sobě tvrdí, že není samotář, ale postavy lidí na jeho snímcích lze spatřit jen výjimečně. Objevují se spíše náhodně, přesto snímky nevbuzují dojem, že by šlo o město bez lidí, spíše naopak
"Každý fotograf, který žije v Praze, fotí pochopitelně Prahu," říká Král, který za další oblast svého fotografického zájmu považuje už jen Šumavu, kam jezdí hlavně na ryby. Nejtěžší bylo zvolit si pro knihu o Praze nějakou trasu, kudy vlastně jít a kam. Třeba na Hradě jsem strávil několik měsíců a byl pro mě problém, dostat se vůbec nějak zpátky. Naše Praha je takové moje dítě, kus mého života, i když její vydání bylo značné finanční riziko. Nikdo mi na to nedal ani korunu, prozíravé však bylo, že jsem tři roky dával tiskárně zálohy předem," dodává Ivan Král.
 Fotograf Ivan Král (vlevo) společně s uměleckým kovářem Janem Stoklasou při otevření jejich společné výstavy ve Vídni. (10. listopadu 2000) |
