náhledy
Analogové filmové promítání ještě neřeklo své poslední slovo. Dokazuje to filmový nadšenec a podnikavec z Indonésie. Se svým pojízdným kinem objíždí chudé části země a nadšencům promítá přímo z filmového pásu. Cizí mu není Hollywood ani Bollywood.
Autor: Beawiharta, Reuters
Indonéský podnikavec, který si nechává říkat Kamaludin, se před desítkami let zamiloval do kouzla 35milimetrového filmového pásu.
Autor: Beawiharta, Reuters
Klasické analogové promítání v posledních letech vymírá. Filmaři i moderní kina přechází na levnější a skladnější digitální technologie. Argumentují také dokonalejším obrazem a zvukem.
Autor: Beawiharta, Reuters
Kamaludin však tvrdí, že filmový materiál má stále co nabídnout, a to zejména v chudších oblastech.
Autor: Beawiharta, Reuters
„Celá podívaná má díky filmovému materiálu umělecký rozměr, zvuk je také lepší než u digitální projekce,“ popisuje indonéský milovník filmu.
Autor: Beawiharta, Reuters
Sledování analogové projekce je podle něj výrazně příjemnější pro oči. „I když zhlédnete tři filmy za sebou, nebudete unavení, ale příjemně zrelaxovaní,“ vysvětluje.
Autor: Beawiharta, Reuters
Stále vzácnější filmový zážitek si však žádá velkou zarputilost. Kamaludin své pojízdné kino převáží ve velkém nákladním autě. 35milimetrový projektor, zvukový systém a velké plátno by jinak k divákům nedostal.
Autor: Beawiharta, Reuters
Nejčastěji promítá na svatbách a různých oslavách. Projekce probíhá přímo na pozemku zákazníka, schází se však na ni lidé ze širokého okolí. Promítání filmů běží celou noc. Milovníci kinematografie se mnohdy rozcházejí až za rozbřesku, když kolem nich začínají rozkládat stánky pouliční prodejci.
Autor: Beawiharta, Reuters
Oblíbené jsou jak klasické filmy z Hollywoodu, tak roztančené bollywoodské trháky. Na programu je čas od času Vetřelec či explozivní hit Michaela Baye Skála, který v Česku proslul kultovním dabingem.
Autor: Beawiharta, Reuters
Vstupné na promítání je dobrovolné, peníze účtuje Kamaludin pouze těm, kteří si kino přímo objednají. Výdělky pojízdného kina však v posledních letech klesají. Mladí vyhledávají pohodlí moderních kin, kde usedají do pohodlných křesel a na dosah ruky mají výběr z rychlého občerstvení.
Autor: Beawiharta, Reuters
„V roce 1997 jsem promítal i na čtyřech různých místech,“ vzpomíná Kamaludin. Za noc si tehdy vydělal až 300 dolarů. „Teď musím mít štěstí, abych projektor vytáhl dvakrát do měsíce. Vydělám si tak sto dolarů za noc,“ dodává. Za udržení tradice analogového filmu to však podle něj stojí.
Autor: Beawiharta, Reuters