náhledy
Pět let trvající válka v Sýrii vyhnala z domovů miliony lidí. Jen v Turecku nyní žijí více než dva miliony syrských uprchlíků. Více než polovina z nich jsou děti. Nejmladší obyvatelé uprchlických center touží po návratu do Sýrie i pádu prezidenta Bašára Asada.
Autor: Umit Bektas, Reuters
Dlouholetý konflikt zanechal na duších malých Syřanů hluboké šrámy. Turecká vláda se jim tak snaží poskytnout nejen přístřeší, ale i psychickou pomoc. "Musíme najít způsob, jak mohou tyto děti zapomenout na válku a vše, co prožily," říká prezident turecké organizace Červený půlměsíc Ahmet Lufti Akar.
Autor: Umit Bektas, Reuters
"Vyrůstají v táborech. Musíme jejich generaci naučit, že se problémy dají řešit i bez bojů, a musíme vymazat válečné jizvy," dodává Akar. Jednou z malých uprchlic je i jedenáctiletá Islim Halífiová, která žije v uprchlickém centru v Nizipu.
Autor: Umit Bektas, Reuters
Ve třídě, kde se vyučuje Korán, Islim pózuje se svým obrázkem. Nakreslila na něj dům, ve kterém v Sýrii vyrůstala, a vedle něj připojila i nápis v arabštině: "Bůh je veliký".
Autor: Umit Bektas, Reuters
Turecká vláda za pomoci neziskových oganizací i OSN zřídila po celé zemi 27 míst, kde se dostává podpory a vzdělání více než sto tisícům dětí ve věku od čtyř do osmnácti let. Pracovníci center usilují o to, aby malí uprchlíci měli šanci zůstat i nadále dětmi.
Autor: Umit Bektas, Reuters
Jakmile arabsky mluvící děti oslaví deváté narozeniny, začínají se učit turecky, aby měly větší šanci na integraci do společnosti. "Když dorazí do cizí země, mají problémy žít v rozdílné kultuře, ve světě, který mluví jiným jazykem. Mají problémy se sebevědomím a strach. Někteří si myslí, že za nic nestojí," vysvětluje sociální pracovnice Meryem Dolgunová.
Autor: Umit Bektas, Reuters
Děti, které si z války odnesly největší trauma, jsou posílány do specializovaných nemocnic. Zbytek zůstává v táborech. "Kreslí tanky, válečné letouny, mrtvé lidi, zraněné děti a plačící matky. Kresby dokazují jejich trauma, odraz jejich vnitřního světa," popisuje Dolgunová. Nejčastěji však kreslí své domovy, stejně jako sedmnáctiletý Ahmet Abdulkadir.
Autor: Umit Bektas, Reuters
Snaha o to, aby děti nevyrostly ve "ztracenou generaci" se v Turecku stala jednou z hlavních priorit. Tamní vláda tvrdí, že na řešení syrské krize přispěla už téměř dvě stě miliard korun. Počet míst v táborech je však nedostatečný. Mnoho uprchlíků navíc raději míří do tureckých velkých měst, kde mohou začít nelegálně pracovat. Pomoc se tak dostává jen části dětí.
Autor: Umit Bektas, Reuters
Mnoho syrských dětí doufá, že se jednou vrátí zpátky domů. Nestojí o život v Turecku a neláká je ani cesta do Evropy. "Když se vrátí domů, dosáhnou štěstí. To je jejich heslo," říká Dolgunová. Podobně smýšlí i šestnáctiletý Mustafa Halebi.
Autor: Umit Bektas, Reuters
Na rozdíl od ostatních dětí napsal Mustafa na papír jen krátkou větu: "Jsem Syřan a chci se vrátit do Sýrie".
Autor: Umit Bektas, Reuters