zavřít
1 / 37
náhledy
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.
Autor: Wikimedia Commons
Parašutisté, kteří se cvičili pro výsadek v Československu, měli za sebou často jen „samé ústupy“. Na snímku z roku 1940 ustupují francouzská vojska, u nichž řada Čechů sloužila, z Bordeaux.
Autor: Post Bellum
Ani v Anglii nebyla v létě 1940 nálada povzbudivá. Po zuby ozbrojený wehrmacht stál na druhém břehu Kanálu, britská pozemní armáda se mu nemohla rovnat. Přesto se ale připravovala na invazi. Zákopy kopali i Češi.
Autor: Post Bellum
Květen 1940: Návštěva generála Rudolfa Viesta u telegrafního praporu československé divize v Montpelieru. Viest později vedl povstalce Slovenského národního povstání, byl zajat Němci a popraven.
Autor: Post Bellum
Chicheley Hall ve střední Anglii. Jedno z míst, kde se cvičili českoslovenští parašutisté před odletem do protektorátu. Probíhal zde například střelecký výcvik a konspirační kurz.
Autor: Post Bellum
Středa 27. května 1942, 10:35. Výbuch bomby, kterou na stojící Heydrichův Mercedes 320B hodil parašutista Jan Kubiš, zdemoloval stěnu vozu, prorazil pravou zadní pneumatiku a vyvrátil dveře. Také vyrazil skla kolem projíždějící tramvaje. Heydrich se ještě pokusil střílet po Josefu Gabčíkovi, výbuchem byl zraněn.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Detail poškozeného mercedesu. Heydrichovi sa nekonec stane osudnou malá střepina, která prorazí čalounění sedačky a zasáhne ho do zad. Podle všeho právě toto zranění způsobí celkovou sepsi organismu.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Německý situační plánek „libeňské zatáčky“ v Praze 8. Heydrichův mercedes stojí v levé části snímku. Šéfem vyšetřování se stává kriminální komisař gestapa Heinz Pannwitz, k ruce má 120 specialistů z protektorátu, na 200 příslušníků gestapa a SD a tisíce vojáků Waffen-SS, wehrmachtu i českých policejních složek.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Zatáčka z jiného úhlu pohledu. Touto dobou už byl Heydrich podle všeho v péči lékařů. Měl zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Kolem dvanácté hodiny, asi 90 minut po útoku, obdrželo zprávu o incidentu gestapo následované Karlem Hermannem Frankem a Adolfem Hitlerem. Toho novinka rozlítila a vydal pohlavárům zákaz cestovat v otevřených autech.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Trasa Heydrichovy „poslední cesty“: Zastupující protektor vyrazil z Panenských Břežan, kde měl rezidenci. Projel Klíčany (Klitschan), Sedlec (Sperling), Zdiby (Zdib) a Dolní Chabry (Unter-Habern), dále ulicemi Ústeckou, Horňáteckou a Zenklovou (dříve vše Kirchmayerstrasse). Parašutisté na něj zaútočili po odbočení do ulice V Holešovičkách (Klein Holeschowitzerstrasse).
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Nacisté rozjeli rozsáhlou odvetní pátrací akci, její součástí byla kampaň v tisku. Zde je například popis „pachatelů atentátu“ v magazínu Hvězda.„Na údaje z řad obecenstva, které povedou ke zjištění pachatele, je vypsána odměna 10 milionů korun. Tato odměna bude plně vyplacena. Všechna, také telefonická sdělení, přijímá na přání přísně důvěrně každá německá a protektorátní policejní úřadovna,“ lákali Němci udavače.
Autor: Post Bellum
Typickou ukázkou proněmecké válečné žurnalistiky pak byl například článek s nadpisem Těžká ztráta, opět v magazínu Hvězda. Několik ukázek ze článku: „Ruka zákeřného zločince přeťala věru předčasně jeho plodné dílo... Byl poslán najatými vrahy na smrt... na samém prahu lepší budoucnosti českého národa přichází rána, která drtí mladý, plodný život Reinharda Heydricha.“ Čeští odbojáři mezitím za jeho panování umírali po stovkách.
Autor: Post Bellum
Zásah proti parašutistům, ukrytým v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, začal po intenzivním a brutálním honu 18. června 1942 ráno. Od čtvrté ráno ke kostelu najížděla auta gestapa.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Kostel, v němž se podle výpovědí mučených odbojářů ukrývají parašutisté, obklíčilo 740 příslušníků Waffen SS a čtyřicet členů pražského gestapa. Sedmnáct důstojníků, kteří akci veleli, neponechalo nic náhodě a nachystalo vnitřní a vnější smyčku obklíčení. Vnější linie sahala od Vltavy až na Karlovo náměstí.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Kryptu obklíčeného kostela se Němci rozhodli vyplavit. Vzadu je vidět hadice, kterou přivolaní čeští hasiči čerpali dovnitř vodu.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Detail hadice vedoucí dovnitř kostela. Hasiči se ji snažili nasměrovat do krypty, zbylí parašutisté zevnitř odpovídali střelbou. Okénkem vyhazovali zpět i dýmovnice se slzným plynem a granáty. Ke kapitulaci se je marně snažil přemluvit i Karel Čurda, který se stal konfidentem gestapa. Sám byl parašutistou ze skupiny Out Distance, později v průběhu války si změnil jméno, oženil se s Němkou – a začal hodně pít. Po válce se sám přihlásil policii, byl odsouzen k smrti a odmítl žádat o milost. Byl popraven v dubnu 1947.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Jedním ze symbolických momentů bitvy byl boj o žebřík. Parašutisté ho používali k vyrážení hadic, jimiž hasiči do krypty pumpovali vodu. Četníkům se nakonec podařilo přetahovanou vyhrát a žebřík uzmout.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Stropní vchod do krypty, kterým na parašutisty volal jejich bývalý druh Karel Čurda, ať se vzdají. Lákal je dokonce, že se jim nic nestane. Gestapáci totiž chtěli parašutisty dostat živé, což se jim nepovedlo.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Zatímco Adolf Opálka, Josef Bublík a Jan Kubiš bránili prostor kostela, další čtyři parašutisté – Jan Hrubý, Jaroslav Švarc, Josef Valčík a Josef Gabčík – zůstávali v kryptě kostela.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Čtveřice parašutistů v kryptě obleženého pravoslavného kostela podle původních zpráv kutala železnou tyčí otvor, kterým se chtěli dostat do kanalizace a uprchnout. Dnes už se ví, že to není pravda, vykutaný výklenek ve zdi sklepení vznikal až později. Němci však z toho, že se krypta zaplavovala jen pomalu, usoudili, že nějaká úniková cesta existovat může, a urychlili dobývání kostela.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Posledním útočištěm čtveřice schované v kryptě se staly úzké výklenky pro rakve. Zde zhruba čtyři hodiny po začátku bojů o kostel ukončili život vlastní rukou. Do zajetí tak nepadl ani jeden.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Posledním úkonem pak byla identifikace parašutistů před kostelem. Odměnu, která v konečné výši činila 20 milionů korun, si po pěti milionech rozdělili Karel Čurda a Viliam Gerik – výsadkář z paraskupiny Zinc, který otočil a pomáhal Němcům. Zbylých 10 milionů si rozdělilo sedm Němců a 53 občanů protektorátu – například svědčící řidiči tramvají.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Nacisté rozjeli velký hon na ty, kteří parašutistům pomáhali. Využili i pardubický Zámeček, původně vilu hraběte Jiřího Larische-Mönnicha z roku 1885. Za války zde sídlil prapor záložního policejního pluku Böhmen. Smrt tu mezi 3. a 9. červencem 1942 našlo 194 lidí, včetně spolupracovníků parašutistického výsadku Silver A.
Autor: Post Bellum
Skuteční i domnělí spolupracovníci odbojářů, kteří padli Němcům do rukou, měli jen malou naději, že vyváznou živí. Mnozí putovali do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku. Otročinou zde bylo vynášení 40-50 kilogramů těžkých žulových kvádrů z kamenolomu po pověstných „mauthausenských schodech“. Kdo ztratil schopnost pracovat, nebo se prostě kápům či šéfům lágru znelíbil, zemřel. Často po bestiálním mučení.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Schéma koncentračního tábora Mauthausen.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Příslušníci čtvrtého pluku Totenkopfverbände Ostmark určení k střežení KT Mauthausen tvořili převážně Rakušané. Tyto „rytíři“ se polních tažení, až na malé výjimky nezúčastňovali. Stali se ozbrojenou pěstí strany, s úkolem „plnit zvláštní rozkazy policejní povahy“.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Karel Hašler
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Šéf SS Heinrich Himmler se v Mauthausenu přijel pozdravit s velitelem tábora George Bachmayerem. Himmler se na snímku zdraví s jedním z místních zabijáků. „Je nepřípustné, aby strážný pociťoval s nepřítelem jakýkoliv soucit. Pro slabochy není v řadách strážců místo a má-li někdo s vězni slitování, měl by co nejrychleji odejít do kláštera,“ říkal pohlavár SS.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
V sobotu 5. května 1945 po poledni přijela do tábora v Mauthausenu průzkumná hlídka americké 3. armády. Američané vězňům sdělili, že jsou svobodní. Když se opět vzdálili, vězni se začali mstít kápům a prominentům, v některých případech jejich výbuch hněvu odnesli i nevinní.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Deska v Mauthausenu připomíná, že zde za celou válku zemřelo téměř osm tisíc československých občanů. Německé statistiky přiznávají za období 1941-1945 na 4 500 mrtvých Čechů a Slováků. Přesná čísla není možné zjistit, řada německých záznamů byla v posledních týdnech války zničena, jak se Němci snažili zahladit stopy svých zločinů.
Autor: Post Bellum
Francouzští vězni strhávají obří říšskou orlici, kdysi zhotovenou vězněm - uměleckým kovářem v zámečnické dílně.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Průkaz Jana Zavřela, bývalého vězně z koncentračního tábora Mauthausen. Bez patnácti dnů strávil v táboře se zlověstnou pověstí, v němž za války zemřely tisíce Čechů, předlouhých pět let.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Náčrtek koncentračního tábora Sachsenhausen se vzkazem ve verších. Domů ho napsal Jiří Batelka.
Autor: Archiv badatele Jaroslava Čvančary
Synonymem pro odplatu za smrt Heydricha se stalo jméno obce Lidice. Devátého června 1942 tuto středočeskou vesnici obklíčili němečtí vojáci. Začali oddělovat muže nad 15 let, kteří byli určeni k popravě.
Autor: Post Bellum
U zdi statku Horákových pak byly připraveny matrace, to aby se střely neodrážely na popravčí četu. Zemřelo tu 173 obyvatel Lidic ve věku od 14 do 84 let. Následně byla obec zcela srovnána se zemí. Ženy putovaly do koncentračních táborů. Celkem 82 dětí zahynulo v Chelmnu, kde je Němci udusili výfukovými plyny ve speciálně upravených vozech.
Autor: Post Bellum
Podobný osud jako Lidice čekal malou osadu Ležáky na Chrudimsku. Němci zabili 42 zdejších obyvatel. Ve vesnici byla dříve ukryta vysílačka paraskupiny Silver A, která se účastnila zásahu proti Heydrichovi, což Němcům jako záminka k vyvraždění nevinných obyvatel stačilo.
Autor: Post Bellum
Srovnávací celkový snímek Lidic před a po jejich zničení. Lidice byly po válce obnoveny několik set metrů od původní obce, na jejímž místě vyrostl památník obětem masakru.
Autor: Památník Lidice