Pane premiére, když jste nastupoval do funkce, tak jste mi v rozhovoru řekl, že nechcete být loutkou stran, které podpořily vaši vládu, ani žádným paňácou. Podařilo se vám to?
Jsem přesvědčený, že nejsem loutkou ani paňácou. A udělám všechno pro to, abych se jím ani nedejbože nestal.
Jak moc zatím zasahovaly strany do chodu vlády? Ovlivňovaly vás víc, nebo míň, než jste si myslel?
Možná méně, než jsem čekal a než to ze začátku vypadalo. Museli jsme si všichni zvyknout na určitou formu komunikace. Museli jsme se lépe poznat. A někteří politici si museli zvyknout na to, kdo to ten Fischer vlastně je, jak se vůči nim vymezí a vybarví.
Často se tvrdilo, že politické strany vás přímo úkolují?
Nemám ten pocit. Nenosily mi na vládu svoje návody, jak se mám rozhodovat. Ale ministři vlády některé věci konzultovali s těmi politiky, kteří je tam vyslali. To považuji za normální. Celkový výsledek považuji za dobrý, protože jsme postupovali týmově. Neskrývám ale, že byly okamžiky, kdy jsme se neshodli úplně. Třeba v případě úsporného balíčku.
Jenže situace se změnila. Měl jste vládnout jen určitý čas do voleb, teď to vypadá, že vás čeká ještě nejméně dalších devět měsíců. To už není žádná dočasná vláda, taková by nemohla normálně pracovat.
Respektuji, že to je stále vláda, která nevzešla z voleb. Na druhé straně nastávající takzvané druhé období mojí vlády bude určitě těžší. Budeme muset řešit kontroverznější témata. Nelze je valit před sebou.
Co to přesně je?
Privatizace ČSA, velká ekologická zakázka. Nelze si představit, že nebudeme předkládat Sněmovně žádné legislativní kroky. Tak by vládnout nešlo.
Sice se tomu říká vláda úředníků či odborníků, ale přijetím funkcí jste okamžitě vstoupili na politickou scénu, kterou tím ovlivňujete. Vnímáte to tak i vy?
Často jsem tázán: Už se cítíte jako politik?
Cítíte?
Premiér, ať už je jakýkoli, nemůže stát mimo politický systém. Cítím se být politikem ve smyslu zájmu o správu věcí veřejných, ale pořád ještě nejsem a ani nehodlám být politikem v pojetí stranickém. V tom chci být dál neutrální. Můj kabinet musí dávat jasně najevo, že nejsme expoziturou jedné části politického spektra.
Jak tato pozice ovlivňuje vaši práci?
Politici se opírají o své strany, grémia, členy, to já nemám. Opírám se o svůj úsudek, o svých několik spolupracovníků, kterým věřím, a pak o svoji rodinu. To je vše. Mně to nevadí, vyhovuje mi to.
Přiznáte otevřeně, že jste se vzepřel v posledních měsících některým přáním jednotlivých stran?
Každý to musel vidět. Vymezil jsem se proti návrhům, které by zásadně deformovaly úsporný balíček. Jednoznačně jsem se postavil některým personálním návrhům už v dubnu při sestavování vlády. Ale skončilo to kompromisem. Přivedl jsem například do vlády Eduarda Janotu a byl to dobrý tah. Odmítl jsem i nedávné návrhy na obměnu jednotlivých ministrů. Nepřijal jsem ani ty návrhy, které by někteří politici rádi viděli.
O české politice kolují někdy až neuvěřitelné historky týkající se korupce a lobbismu. Snažil se vás jako premiéra také někdo ovlivnit či motivovat?
Ne. Nepouštím si podobné lidi k tělu. Jako šéf statistického úřadu jsem říkal, že chci mít politiky od sebe na délku paže. To už nejde. Ale na délku dvou paží se snažím být od světa, ve kterém existuje korupce a nepřijatelné ovlivňování.
Skutečně za vámi nikdo nepřišel a nesnažil se něco ovlivnit? Třeba nějakou zakázku?
Nepřišel. Zřejmě ti lidé vědí, že s tím nemá smysl chodit k Fischerovi. Někdo si možná myslí, že jsem v tom naivní. Ale v takové "naivitě" já rád setrvám.
 |
Ručíte v tomto i za své kolegy ve vládě?
Nesleduji je na každém kroku, ale pevně doufám, že i oni si v tom dokážou udělat dobrý úsudek. Ochraňuj nás pánbůh od všeho zlého, ale hlavně se musíme ochránit sami. To myslím ochránit se před podobnými tlaky. Budu v dalším období ostražitě sledovat tyto věci, a pokud to někdo zkusí, budu hned reagovat. Musíme se chovat jednoznačně a průhledně k veřejným zakázkám i k podnikům, ve kterých má stát nějakou majetkovou účast.
Před chvilkou jste to říkal a oznámil jste to i ve středečním projevu - vládu neobměním. Proč? Možná by to její práci oživilo.
Všichni byli přesvědčeni, že nějaké změny proběhnou. Jednal jsem s politiky, kteří měli své představy. Nakonec jsem usoudil, že budeme pokračovat ve stejné sestavě. Neznamená to, že v budoucnosti ke změnám nesáhnu. Budu proto více sledovat, jak ministři a ministryně své resorty řídí, jak u nich běží finanční toky, jak jsou šetrní a jak jsou moderní v řízení.
Přesto, uvažoval jste původně o výměně některých ministrů?
S vládou jsem spokojený, ale o dvou třech výměnách jsem skutečně uvažoval. Rozhodl jsem se pak udržet tým a nechtěl jsem ustoupit ani stranám.
Kdo jsou ti dva tři ministři?
Jistěže vám to neřeknu. Nikdy nezveřejňuji a nevynáším podobné informace, to není můj styl. Jen prozradím, že jeden člen kabinetu chtěl skončit sám, a není to známý případ ministra životního prostředí, který se vrátí ke své práci v evropských strukturách. Toho člověka jsem přesvědčil, ať zůstane, protože jsem o něj strašně stál. Dohodli jsme se a já si toho velmi vážím. A ani se nemusíte ptát, kdo to byl, protože to samozřejmě také neřeknu.
Jako jednu z hlavních priorit vlády jste uvedl ve středu proevropskou politiku. V jakém stavu je právě teď vyjednávání o podmínce prezidenta Václava Klause k Lisabonské smlouvě?
Doufám, že se ji podaří domluvit už na Evropské radě, tedy summitu, příští týden.
Dá se s touto variantou počítat, i když do té doby nerozhodne náš Ústavní soud, který o stížnosti senátorů na Lisabon začne jednat v úterý 27. října?
To jsou dva odlišné příběhy. Ústavní soud rozhoduje o slučitelnosti Lisabonské smlouvy a českého ústavního pořádku. Do jeho verdiktu prezident ani nemůže ratifikovat smlouvu. Nezávisle na tom běží jednání o dodatečné podmínce pana prezidenta, která se týká evropské Listiny základních práv. Na tom pracujeme se švédským předsednictvím, ne s Bruselem. Chceme, aby v tom hráli aktivní roli právě Švédové. A přiznávám, že úplně jednoduchá ta jednání nejsou.
Formulaci dodatku pilujete společně s Kanceláří prezidenta, nebo je to pouze věc vlády?
Jsme v kontaktu s Hradem, hledáme text, na kterém by byla v Evropě i u nás shoda. Pracujeme na tom společně. Už se pomalu blížíme k finální podobě textu. Věřím, že nakonec se podaří český dodatek prosadit.
Bude evropský summit příští týden jednat právě podle toho, jak dopadne vyjednávání s Českem?
Částečně. Jednání o budoucí Evropské komisi s dodatkem a českou ratifikací souvisí. Ale není to jediné téma. Bude se tam hovořit o přípravě na kodaňský summit OSN o klimatu. Zatím se ministři financí neshodli na tom, s čím půjde EU do Kodaně. Má o tom rozhodnout právě summit.
Podle původních plánů mělo být už známo jméno nového českého eurokomisaře. Už ho znáte?
Naštěstí máme ještě trochu času, uvidíme, podle jakých smluv bude dál Unie fungovat, zda podle Nice, nebo podle Lisabonu. Předseda Barroso jen vyzve členské země, aby začaly navrhovat eurokomisaře.
Pak nechápu, proč se u nás kolem eurokomisaře tolik plaší.
Očekávám výzvu Barrosa k eurokomisařům po summitu. Pak rozhodneme. Jsem rád, že kandidáti jsou známi. Ale nenamlouvejme si, že česká pozice při vyjednávání postu pro našeho komisaře, je dobrá. Čekání s ratifikací Lisabonu to ovlivnilo. Nedělám si iluze, že dostaneme významnější portfolio.
Chtěl bych slyšet to jméno.
Ještě nemám jasno, a navíc to bude kolektivní rozhodnutí vlády.
Říká se, že nakonec to bude opět Vladimír Špidla. Je to tak?
Je jedním z kandidátů, nic víc k tomu ze mě nevypadne.
A co říkáte spekulaci, že vám osobně by se líbil na tomto místě exministr Vladimír Dlouhý?
Budu v prvé řadě hledat mezi jmény, která máme od politických stran. Věřím, že shodu na jménu najdeme. Ale vláda si může osvojit i nějaký jiný návrh, pokud by nedošlo ke shodě.
Mezi své priority jste zařadil i to, že nechcete předložit do voleb další úsporné balíčky. Proč? Vždyť se nerýsuje žádné velké ekonomické oživení v příštím roce. Nemělo by se dál více šetřit?
Ani já nevěřím v žádné prudké hospodářské oživování v příštím roce. Mé ekonomické odhady jsou spíše skeptičtější. Ale prognózy v době krize jsou nesmírně, nesmírně ošidné. Vyčkejme v předpovídání toho, co se v ekonomice doopravdy odehraje.
Zopakuji otázku. Proč nechcete další úsporný balíček?
Vysvětlím to. Zdrženlivost, pokud jde o možný růst deficitu, musí pokračovat. Metodou už by nebyl balíček, ale návrh opatření na straně výdajů, ale i příjmů a daní. Chtěl bych rád zkusit úsporná opatření v podobě různých variant, které budou brát ohled i na program politických stran. Tento stát ale musí mít rozpočtovou politiku, která nedopustí další neúměrné zvyšování deficitu. To skutečně nechci.
Překládám si to tak, že balíček sice nepředložíte, ale některá úsporná opatření ano.
Můžeme je připravovat a nabídnout. Ale schvalovat je nebudeme.
Objevují se návrhy, aby se v rozpočtu na příští rok přesunuly peníze mezi jednotlivými kapitolami, chtějí to sociální demokraté, komunisté i lidovci. Co tomu říkáte?
Že věřím ve schválení rozpočtu s dohodnutým deficitem, že nebude překročený. Na druhé straně jednání o rozpočtu provází a bude provázet pohnutá, živá a kontroverzní debata. Je to teď už v rukou politiků a dovedu si představit změny ve struktuře výdajů a příjmů.
Také jste hovořil o takzvané "exit strategii", dokumentu na vyvedení země z krize? Co by v ní mělo být a kdy se objeví?
Chtěl bych, aby byla zkraje jara dokončena. Mělo by to být srozumitelné řazení dalších kroků, které máme dělat, když začne v ekonomice svítat na lepší časy. Musíme být i na to dobře připraveni.
Citlivou věcí pro některé strany je pokračování privatizace. Vy říkáte, že privatizace Letiště Praha ne, ale v případě ČSA a ekologické superzakázky ano.
Privatizaci letiště zablokovala Sněmovna, ale vládě to nevadí, protože jedna z forem restrukturalizace ČSA může probíhat ve spolupráci s letištěm. Nemluvím ale o jejich spojení. To by byla jiná věc.
Kdy bude dokončena privatizace Českých aerolinií?
Upozorňuji všechny, že na konci privatizace může být i jiné rozhodnutí než prodat. Dokončení privatizačního procesu nemusí být jen prodej. Stanovisko vlády je jasné - neprodáme ČSA za jakoukoli cenu. Předpokládám, že pan ministr Janota přinese na vládu výsledek tohoto procesu co nejdříve.
V případě velké ekologické zakázky se objevují informace o předražení, někdy dokonce rovnou o možném tunelování. Jak chcete zařídit, aby se to nestalo?
Spekulací je celá řada, nechci je zmnožovat. A nejde jen o to, kolik to pak bude stát. My můžeme jít od toho a zastavit to. Za jakýchkoli okolností se to neodehraje. Požaduji více analýz a informací. Může to proto trvat do definitivního rozhodnutí i dost měsíců.
Ve středu jste hovořil o pochybeních při čerpání evropských fondů. Jsme na tom skutečně v tomto případě tak špatně?
Bohužel, situace není dobrá, peníze republika nečerpá, jak bychom potřebovali. Měli bychom znovu vážně zvážit, na co ty peníze chceme čerpat. A přesměrovat je po dohodě s Evropskou komisí například na protikrizová opatření, to možné totiž je. Musíme také lépe koordinovat práci ministerstev a úřadů. Máme kolem toho tak složitou byrokracii, že by nám ji mohl závidět i samotný Brusel.
Na závěr k vám osobně. Budete podle všeho nakonec ve funkci premiéra více než rok, možná i o něco déle. Nezměnil jste názor? Nechcete se věnovat politice i pak?
Politikou žiju poslední měsíce naplno a zcela mě pohlcuje. Sleduji i sám sebe, zda jsem schopen se dobře v tom prostoru pohybovat a jak to zvládám. Ale chuť konzumovat politiku ve smyslu stranickém nadále nemám.
Odpovězte mi upřímně. Snažila se vás přesvědčit některá strana, abyste šel do jejích řad poté, co skončíte ve funkci premiéra?
Spekuluje se o všem možném. Budu upřímný: sem tam se nějaké tendence skutečně v tomto směru objevily. Ale vykazuji v tom zatím docela slušnou míru imunity.
A neměl jste někdy pocit, že to byl omyl, že jste to vůbec vzal?
Občas se mě podobné pocity zmocňovaly na začátku. Někdy v dubnu. Byla to obrovská životní škola. Ta přípravka v Hrzánském paláci, tři lidi v jedné budově, jedna kancelář a všechno to mít na starosti, to byla velká zkouška. Měl jsem při ní někdy chvíle, u kterých mě přepadaly myšlenky, že jsem to vzít neměl. Pak přišlo evropské předsednictví, kanadská víza, povodně, ekonomická krize a paradoxně ty pocity, na které jste se ptal, zmizely.
Možná už jste si jako jiní na politiku zvykl.
Ale ano, člověk si zvykne. Neberu to ale tak, že bych chtěl něco přetrpět. Ne, že by se mi to zalíbilo, ale naučil jsem se v tom chodit.
