Jeho jméno začala nést dokonce velká letadla značky Boeing. Ale to už byla možná předzvěst konce. Žádné jméno na trupu letadla není v dnešním světě zárukou síly či trvání, možná naopak.
Kde je dnes slavný PanAm nebo třeba Swiss Air? Na Fischerově pádu nenajdeme nic typicky českého, transformačního, nebo snad postkomunistického. Fischer není ani tunelář, ani podvodník, nezrodil se z kuponové privatizace, není produktem umělé bubliny bankovního socialismu.
Je to naopak člověk pilný, znalý hlavně marketingu (méně již finančnictví), nadaný slušným vystupováním a vybavený tvrdou zkušeností německého byznysu. Prostě se mu přestalo dařit, špatně si propočítal expanzi svých podniků, vzal si příliš velké sousto.
To se v kapitalismu či v tržní ekonomice čas od času prostě stává. Ten, kdo byl úspěšný včera, nemusí být úspěšný dneska. Fischer byl úspěšný více než deset let - tedy dosti dlouhou dobu - teď už není.
Kapitalismus je založen na změně, pohybu, dynamice. Zatímco v socialismu byl obchod "ovoce - zelenina" čtyřicet let na jednom rohu a nad Kolbenkou svítila čtyřicet let pořád stejná zaprášená rudá hvězda, na trhu je každou chvíli všechno jinak.
Nic tu není - zaplaťbůh - navěky. Přijdou jiní Fischerové, k moři se bude jezdit stále. Na trhu s cestováním vládne nejen ostrá konkurence, ale zuří tu už spoustu let i cenová válka. Zisky jsou malé, ale pád může přijít stejně bleskově, jako když padne banka.
