Třímetrový model se v jednací síni objevil čtvrt hodiny před zahájením třetího dne přelíčení. "Na maketě chceme demonstrovat úkony, které byly na mostní konstrukci prováděny, a jak se vše seběhlo. Díky maketě by mělo být všechno více srozumitelné i laikům," uvedl zmocněnec firmy Eurovia Josef Zubek.
Model je údajně velmi přesný v poměru 1:50, vidět jsou i podložené dřevěné špalíky. Pod mostem vedou koleje páteřní železnice mezi Ostravou a Olomoucí.
Zasouvaná mostní konstrukce nad tratí několik dnů před neštěstím.
Maketa mostní konstrukce ve Studénce v soudní síni.
Hned první svědci na maketě postupně ukazovali, za jakou část kdo zodpovídal, jak probíhaly přípravy, poté zasunutí na druhou stranu a co se stalo v osudné chvíli sesutí mostu na železnici.
Projektant Ivo Prokop na konstrukci předváděl, jak mělo co vypadat a co vše takové oprava silničního mostu obsahuje. Další svědci zase ukáží různé způsoby zasunutí mostu. Model je rozkládací, lze tedy i ukázat, jak most sklouzl z podpěr na koleje.
Na náhradu za železniční výluku prý nebyly peníze
"Zvažovalo se, že místo zasouvání se konstrukce vyzvedne a na pilíře usadí, jenže to bylo nakonec kvůli blízkosti trakčního vedení zamítnuto," uvedl projektant Prokop, který se vyjádřil i k dotazu jednoho z obhájců, jestli si myslí, že byla nutná železniční výluka. "Nebývá to nezbytné, navíc správce trati by po investorovi požadoval náhradu, což mělo být v řádech milionů korun," řekl projektant.
"Odhaduji, že by to v tomto případě mohlo být kolem pěti milionů korun, což je zásadní položka v rozpočtu. To byla pro investora vysoká částka," dodal Prokop. Dodal, že on osobně výluky zavést chtěl. "Já bych tam zavedl minimálně zpomalení rychlosti. Důvody investora byly hlavně ekonomické. Peníze na výluky neměli k dispozici," řekl.
Most spadl před mezinárodní rychlík Comenius jedoucí z Krakova do Prahy. Ve vlaku jely čtyři stovky cestujících.
Do jednací síně se model dostal chvíli před jednáním.
Nechybí ani dřevěné špalíky, které most částečně podpíraly.
Model mostu ze Studénky v jednací síni.
Strojvedoucí snížil rychlost ze 134 kilometrů za hodinu na 90, srážce ale zabránit nemohl. V troskách a poté v nemocnicích zemřelo osm lidí, 95 cestujících bylo zraněno, někteří s doživotními následky. Škoda se vyšplhala na 177 milionů.
Obžalováno bylo deset lidí především ze stavebních firem. Obžalovaní přičítají větší díl viny vždy jiné společnosti, případně drážním společnostem, že na trati nebyla snížena rychlost vlaků nebo nebyla vyhlášena jejich výluka. Nařčení však Správa železniční drážní cesty s odkazem na policejní vyšetřování odmítla.
