Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Volební kampaně v USA těží z benevolentního systému, propagace nemá strop

  1:16aktualizováno  1:16
Propagace před americkými prezidentskými volbami narůstá do enormních rozměrů. Kandidáti utrácí za reklamy a plakáty horentní sumy. Zatímco část výdajů se zveřejňuje podrobně a sponzoři se musí vejít do limitů, skrze novinku zvanou SuperPAC přitékají miliony, které nikdo neomezuje.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Ve volebních kampaních, které vedou ke zvolení nejmocnějšího muže planety, se protočí neskutečné sumy. Současný prezident Barack Obama utratil podle The New York Times v roce 2012 za udržení v křesle 985,7 milionu dolarů. „Nejvíc z toho jde do televizní reklamy,“ komentuje útraty kandidátů odbornice na politický marketing z Univerzity Karlovy Anna Matušková.

Kasičky kandidátů

DEMOKRATÉ

Hillary Clintonová

  • oficiální kampaň 126, 4 milionu
  • nezávislí sponzoři 57, 8 milionu

Bernie Sanders

  • oficiální kampaň 95, 4 milionu
  • nezávislí sponzoři 45 tisíc

REPUBLIKÁNI

Donald Trump

  • oficiální kampaň 25, 2 milionu
  • nezávislí sponzoři 1, 9 milionu

Marco Rubio

  • oficiální kampaň 43 milionů
  • nezávislí sponzoři 34, 3 milionu

Ted Cruz

  • oficiální kampaň 54, 4 milionu
  • nezávislí sponzoři 46, 7 milionu

Část z peněz na kampaň jde přímo z kandidátovy kasy, část dá strana. Někteří voliči pošlou svému favoritovi pár dolarů, byznysmeni jsou ochotni utratit i stovky tisíc. Štědří sponzoři si tak mohou zajistit posty v budoucí administrativě. „Nestává se to vždy, ale někteří donoři dostanou vysoké posty, jako například místo ambasadora,“ vysvětluje Matušková.

Aby volební kampaň zcela neovládly korporace, snaží se federální zákon jejich vliv omezovat, a to skrze nezávislý orgán Federální volební komise (FEC). Ta kontroluje veškeré příjmy a výdaje na kampaň a pravidelně je zveřejňuje. V roce 2002 dokonce prošel zákon, který firmám zcela zakázal finančně podporovat kandidáty na prezidenta, senátora, či kongresmena.

Díky legislativní kličce, která prošla o osm let později, to však dnes již tak úplně neplatí. Nejvyšší soud povolil vznik takzvaných PAC (Political Action Comittee), skrze které mohou korporace dál financovat politické kampaně. Ještě méně regulované jsou od nich odvozené SuperPACs.

Peníze nejsou všechno

Někdy se ani největší úsilí ve fundraisingu nemusí vyplatit. Bývalý floridský senátor Jeb Bush získal na kampaň nejvíce peněz ze všech republikánských kandidátů. Podle The Washington Post měl na svou propagaci v kampaňové pokladně a SuperPACs dohromady 157,5 milionu dolarů, z čehož většinu během kampaně investoval. Ani to mu však hlasy nepřineslo a po volebním shromáždění v Jižní Karolíně z klání o Bílý dům odstoupil (více čtěte zde).

Oficiálně to jsou nezávislé výbory, skrze které společnosti, odbory nebo bohatí jednotlivci finančně podporují své prezidentské kandidáty. Ve skutečnosti fungují jako stínové volební štáby. Na rozdíl od těch oficiálních jim však zákon neomezuje výši příspěvků a nemusí také vykazovat původ vybraných peněz. Do předvolební kampaně pumpují daleko více peněz než dříve, a proto se poslední prezidentské volby v USA staly nejdražšími v historii. „Na PAC existuje limit, kolik může skupina lidí věnovat. Jsou limity, kolik může dát jedinec a kolik skupina. Když chcete dát mnohem víc peněz, tak na to jsou SuperPACs,“ říká Matušková.

Transparentní účetnictví kandidátů tak zdaleka neukazuje všechny peníze utracené v kampani. SuperPACs financují televizní spoty a letáky. Jedinou podmínkou, kterou jim zákon stanovuje je, že s oficiální kampaní nesmí mít nic společného. Ve skutečnosti však SuperPACs často vedou kandidátovi příbuzní, přátelé nebo bývalí spolupracovníci. Jejich úkolem je často odvést „špinavou práci“ a financovat spoty útočící na soupeře.

Rozdíly mezi oficiální kampaní a Super PACs jsou ve výsledku téměř nerozeznatelné. „Na pohled jsou rozdíly v drobných nuancích. Když kandidát vytvoří reklamu, která je placená z peněz kampaně, na konci musí být jasně identifikován původ těch peněz. To, že video bylo placeno z kampaně kandidáta, většinou poznáme tak, že je na konci věta: ,Jsem kandidát XY a schvaluji tuto zprávu. ́ To ukazuje, že je to z peněz kampaně, podléhá to federálním zákonům. Musí se tak vykazovat, od koho peníze na kampaň přišly, kolik jich vybrali, jestli dodržují limity atd. Kdyby podobnou reklamu natočil nějaký SuperPAC, tak kandidát s tím nemá podle zákona nic společného. Například mohou použít video z jeho projevu, ale na konci toho spotu nebude ,....schvaluji tuto zprávu ́,“ vysvětluje pro iDNES.cz Jana Sehnálková z Katedry severoamerických studií Univerzity Karlovy.

Porovnání s ČR

V České republice platí finanční strop na prezidentskou kampaň ve výši 50 milionů korun. Kontrola výdajů však není taková jako ve Spojených státech. Při minulých volbách se výdaje vykazovaly až ex post. V současné době je v návrhu zákon, který by omezil utrácení během parlamentních voleb a stanovil nové stropy. Zatím však leží v Poslanecké sněmovně (více čtěte zde).

Zavedení SuperPACs americkou veřejnost pobouřilo. „Dříve zákon zakazoval velkým korporacím a odborům, aby utrácely přímo ve prospěch kandidáta na prezidenta nebo do Kongresu.... Nyní mohou korporace a spolky přímo utrácet neomezené množství peněz, aby zvolily své kandidáty nebo porazily ostatní. To všechno s jedinou podmínkou: že tak nebudou činit v přímé spolupráci s organizací kampaně,“ píše se na stránkách americké ambasády.

Zákon navíc nijak neomezuje počet kandidátových SuperPACs. Do současné kampaně se už nahlásilo více než 70 politických výborů, které podle statistik neziskové organizace Centrum pro zodpovědnou politiku do zvolení svého kandidáta investovaly více než 371 milionů dolarů.

Z pohledu na příjmy kandidátů se může zdát, že kampaně jsou výdělečný byznys, a to i v případě, že kandidáti neuspějí. Kdyby „nejbohatší“ republikánský kandidát na prezidenta Ted Cruz nyní odstoupil, zbylo by podle The New York Times na účtě jeho kampaně (nepočítaje SuperPACs) 13,6 milionu dolarů.

Americké volby

To přitom není nic oproti Hillary Clintonové, které se už podařilo vybrat více než 130 milionů dolarů. Clintonová sice větší část obratem utratila, ale i tak ji na kontě zůstává slušných téměř 33 milionů dolarů, tedy asi 813 milionů korun.

Sehnálková upozorňuje, že neúspěšní kandidát vybrané peníze nemusí vracet. „Ty peníze ve fondu klidně zůstanou a mohou být využité na cokoliv propojené s kampaní, může si je nechat na další kolo voleb, podpořit jiné spřízněné kandidáty nebo je použít například na charitu... Nemůže si z nich sice třeba zaplatit sekretářku, ale jinak je ve fondu klidně může mít,“ popsala Sehnálková.

Podle minulých zkušeností však nejsou přebytky to, co by kandidáty trápilo. Mnohem častěji se musí poprat s opačným problémem. „Nestává se, že zbývá, spíš zůstávají zadlužení. Neúspěšným kandidátům většinou zůstanou dluhy. Pamatuji si, že Clintonová po volbách 2008 ještě dlouho sháněla peníze,“ poznamenala Matušková.

Peníze vybrané přímo na kampaň prezidentských kandidátů (modré pole) v porovnání s nezávislou podporou zvenku (žluté pole).

Peníze vybrané přímo na kampaň prezidentských kandidátů (modré pole) v porovnání s nezávislou podporou zvenku (žluté pole).







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.