George Soros, předseda představenstva společnosti Soros Fund Management a...

George Soros, předseda představenstva společnosti Soros Fund Management a institutu Open Society | foto: Center for the Study of Imperfections in Democracies

Finančník Soros: Budoucnost světa závisí na Číně

  • 22
Dvacet let po pádu berlínské zdi a zhroucení komunismu čelí svět další nelehké volbě mezi dvěma diametrálně odlišnými formami uspořádání: mezinárodním kapitalismem a státním kapitalismem. První forma představovaná Spojenými státy se zhroutila, zatímco druhá forma, reprezentovaná Čínou, je na vzestupu.

Cesta nejmenšího odporu povede k postupnému rozpadu mezinárodní finanční soustavy. Je nutno vymyslet nový multilaterální systém založený na zdravějších principech.

Zatímco dílčí kroky mezinárodního společenství směrem k reformě regulačních opatření jsou poněkud váhavé, cíle by možná šlo dosáhnout formou velké dohody, která radikálně změní celý finanční systém. K tomu potřebujeme novou brettonwoodskou konferenci - ta původní vytvořila mezinárodní finanční architekturu po 2. světové válce - která by zavedla nová mezinárodní pravidla pro kapitálové kontroly a finanční instituce. Ty jsou nyní příliš velké, než aby mohly padnout.

Zároveň by musela reformovat Mezinárodní měnový fond tak, aby lépe odrážel převažující hierarchii jednotlivých států a přehodnotil metody svého fungování.

nic netrvá věčně

Vliv Číny se však bude velmi rychle zvyšovat. Prozatím je čínská veřejnost ochotna podřídit svou svobodu jednotlivce politické stabilitě a hospodářskému rozvoji.

"Nový Bretton Woods" by navíc musel reformovat měnový systém. Poválečné uspořádání, v jehož rámci se USA staly rovnějšími než ostatní, vytvořilo nebezpečnou nerovnováhu. Dolar se už netěší takové důvěře jako kdysi, avšak žádná jiná měna ho nahradit nemůže.

USA by se neměly vyhýbat širšímu využívání Zvláštních práv čerpání (SDR) Mezinárodního měnového fondu. Protože jsou tato práva denominována v několika národních měnách, žádná jednotlivá měna by nebyla nespravedlivě zvýhodněna.

Koš měn začleněných do SDR je třeba rozšířit, přičemž některé nově přidané měny včetně jüanu nemusí být plně konvertibilní.

To by však mezinárodnímu společenství umožnilo vyvíjet tlak na Čínu, aby opustila svou kurzovou fixaci na dolar, a zároveň by to byla nejlepší cesta, jak zmenšit mezinárodní nerovnováhy.

Dolar by pak mohl zůstat preferovanou rezervní měnou, pokud by byl ovšem uvážlivě spravován. Obrovskou výhodou Zvláštních práv čerpání je skutečnost, že umožňují mezinárodní tvorbu peněz, což je obzvláště užitečné v dobách, jako je ta dnešní. Na rozdíl od současného dění by se peníze daly směrovat tam, kde je jich nejvíce zapotřebí.

Mechanismus umožňující bohatým zemím, které dodatečné rezervy nepotřebují, převádět přidělené částky státům, jež je potřebují, je k dispozici v podobě využívání zlatých rezerv MMF.

Reorganizaci světového uspořádání bude třeba rozšířit nad rámec finanční soustavy tak, aby zahrnovala i Organizaci spojených národů a zejména členství v Radě bezpečnosti. Tento proces musí iniciovat USA, avšak Čína a další rozvojové země by se ho měly účastnit jako rovnocenní partneři. Týká se to druhořadých členů brettonwoodských institucí, jimž dominují země, které už nejsou dominantní. Nastupující mocnosti musí být u vytváření tohoto nového systému přítomny, aby se zajistilo, že budou jeho aktivními podporovateli.

Systém se přežil

Systém nemůže v současné podobě přežít a Spojené státy ztratí více, pokud nebudou figurovat v popředí jeho reformy.

USA jsou stále v pozici vedoucí mocnosti světa, avšak bez prozíravého vedení bude jejich relativní postavení dál slábnout. Nemohou už vnucovat svou vůli ostatním, jak se o to pokoušela administrativa George W. Bushe. Mohly by však stát v čele vstřícného úsilí o zapojení rozvinutého i rozvojového světa, čímž by si opětovně zajistily vedoucí roli v přijatelné formě.

co bude dál?

Americká demokracie je v hlubokých potížích.

Alternativa je děsivá, protože upadající supervelmoc, která ztrácí politickou a ekonomickou nadvládu, ale stále si zachovává vojenskou nadřazenost, je nebezpečná. Kdysi jsme se nechávali uchlácholit zevšeobecňujícím tvrzením, že demokratické země usilují o mír.

Po Bushově prezidentském období už toto pravidlo neplatí, pokud kdy vůbec platilo.

Ve skutečnosti je americká demokracie v hlubokých potížích. Finanční krize přinesla těžkosti obyvatelstvu, které nerado čelí drsné realitě. Prezident Barack Obama udělal vše pro záchranu důvěry v systém a tvrdí, že udržel recesi na uzdě. Nastane-li však tzv. "dvojitá recese", propadnou Američané nejrůznějším podobám atmosféry strachu a populistické demagogie. Pokud Obama selže, bude příští administrativa v silném pokušení odlákat pozornost od domácích problémů - za cenu obrovského nebezpečí pro svět.

Obama má správnou vizi. Věří spíše v mezinárodní spolupráci než v právo silnějšího, které se uplatňovalo v éře Bushe a Cheneyho. Vznik skupiny G20 jakožto hlavního fóra mezinárodní spolupráce a proces vzájemného hodnocení dojednaný v Pittsburghu jsou moudrými kroky.

Chybí však všeobecné uznání, že systém je nefunkční a je třeba ho stvořit znovu. Finanční soustava se koneckonců nezhroutila úplně - Obamova administrativa se vědomě rozhodla oživit banky pomocí skrytých dotací, místo aby je povinně rekapitalizovala. Instituce, které přežily, budou mít silnější tržní pozici než dříve a budou se vzpírat systémové proměně. Obamu přitom zaměstnává řada naléhavých problémů a novému uspořádání mezinárodní finanční soustavy nedokáže věnovat plnou pozornost.

Jak se Berlín 1989 stal rodištěm moderní Asie

Čtěte také článek Jak se Berlín roku 1989 stal rodištěm nynější moderní Asie, jehož autorem je Brahma Chellaney, profesor strategických studií Centra pro politický výzkum v Dillí. 

Novým motorem bude Čína

Čínské politické vedení musí být ovšem ještě prozíravější než Obama. Čína nahrazuje amerického spotřebitele v roli motoru světové ekonomiky. A protože je to motor menší, světová ekonomika poroste pomaleji.

Vliv Číny se však bude velmi rychle zvyšovat. Prozatím je čínská veřejnost ochotna podřídit svou svobodu jednotlivce politické stabilitě a hospodářskému rozvoji. To nemusí trvat donekonečna. Zbytek světa však nikdy nepodřídí vlastní svobodu prosperitě čínského státu.

Čína se stává světovým vůdcem, a musí se tudíž změnit v otevřenější společnost, kterou zbytek světa bude ochoten jako světového vůdce akceptovat. Vzhledem k současným poměrům ve vojenské oblasti nemá Čína jinou alternativu než pokojný rozvoj. Budoucnost světa skutečně závisí na ní.

© Project Syndicate 2009


Video