Někteří se bojí toho, že se provoz Unie zastaví, jiní naříkají nad ztrátou vedení v Evropě. Ale to je přehnané. Zkušení matadoři v Evropské komisi a Radě EU jsou víc v klidu. Podle nich národní vlády přicházejí a odcházejí, ale tvorba politiky a vyjednávání 27 členských států má svou vlastní dynamiku, ať předsedá kdokoli, uvedl komentář Financial Times.
"Defenestrace Mirka Topolánka je větší nepříjemností doma než v Bruselu." Jednotlivé země přeceňují význam předsednictví, protože poskytuje příležitost premiérům a ministrům objevit se ve světle reflektorů na mezinárodní scéně. Platí to hlavně o malých státech, zatímco velké členské země si zase myslí, že mohou prosadit své oblíbené projekty, které ale obvykle zmizí během několika týdnů dalšího předsednictví.
Skutečnou prací předsednictví je předsedat schůzkám a reprezentovat Evropu. Systém přežije, ať je předsedou velká nebo malá země.
Česká vláda si nevedla tak špatně přes hodně kritiky ze zálohy, především z Paříže. Naopak předsednictví francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho mělo smíšenou bilanci: sice vedl, ale s pravidly si hlavu nedělal, poznamenal komentátor listu.
"Ve skutečnosti nezáleží na tom, že je česká vláda doma v krizi, dokud budou posílat někoho, kdo bude předsedat jednáním," řekl jeden nejmenovaný dlouholetý ministr zahraničí. "Nejsou tam, aby určovali politiku, ale aby vyjednávali dohody."
V Bruselu ale panuje kvůli politickým zmatkům v Praze jedna skutečná obava: že vynese do popředí euroskeptického a klimatickou změnu popírajícího Václava Klause, napsal komentátor.
"Tvrdí, že nechce oslabit předsednictví, ale zúčastní se summitů EU - USA a EU - Rusko. A poslední věcí, kterou Václav Klaus rád dělá, je představovat opatrný evropský konsenzus. Je neústupný a říká, co si myslí. A tak se Barack Obama a Vladimir Putin mohou připravit na živé, ale rozhodně ne reprezentativní rozhovory," uzavřel komentář.
