V anketě úmyslně chyběly hrady, zámky a podobné "běžné" turistické cíle. Dali jsme přednost stavbám či místům nevšedním, unikátním, zkrátka takovým, o nichž si lidé z regionu mohou říct: "Tohle hned tak někde nemají."
Na výsledky finálového hlasování se podívejte zde |
Za nejzajímavějšího ze třinácti finalistů, mezi nimiž nechyběla inženýrská díla, přírodní památka, ale třeba i železniční zastávka nebo svébytné zmrzlinářství, nakonec čtenáři označili vodní elektrárnu vystavěnou na vrcholku hory v Olomouckém kraji.
Druhý nejvyšší počet hlasů obdržela Katova ulička v Kadani a třetím místem, které podle čtenářů iDNES.cz stojí za to navštívit, je cisterciácký klášter v Plasích.
1. Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně
Jedinečné technické dílo zvítězilo díky 1 436 čtenářským hlasům s velkým náskokem.
Stavba elektrárny začala v roce 1978 a trvala 16 let. Dnes patří k nejnavštěvovanějším atrakcím regionu.
S provozem se mohou lidé seznámit na exkurzích, které ročně navštíví přes 40 tisíc lidí, stejné množství pak míří aspoň k horní nádrži, která se nachází ve výšce 1 350 metrů nad mořem.
Zásluhu na tom má hlavně lanovka v novém lyžařském areálu v Koutech nad Desnou, díky které se návštěvníci dostanou jen několik kilometrů od nádrže. V zimě se k ní zase dá dostat na běžkách, kolem je udržovaný běžkařský okruh.
Největší podzemní stavbou technického unikátu je strojovna elektrárny. Kaverna pro šestisettunové stroje má výšku 50 metrů a zaujímá plochu 87,5 metru krát 25,5 metru. Dostat se až na dno ke dvěma Francisovým turbínám znamená zdolat osm podlaží. Podzemní systém elektrárny zahrnuje 8,5 kilometru tunelů a štol.
2. Katova ulička
Nejužší uličku v Česku, která ve finále reprezentovala Ústecký kraj, umístili čtenáři 740 hlasy na pomyslnou stříbrnou pozici.
Katova ulička v Kadani je dlouhá 51 metrů a v nejužším místě měří pouhých 66 centimetrů. Spojuje staré město se Špitálským předměstím.
Ulička nese jméno Katova proto, že kdysi vedla ke katovně. Kat tudy chodil na náměstí, na radnici mu předali odsouzeného k smrti a on ho potom odvedl na popraviště. Podle legendy v uličce straší zazděná jeptiška, která měla s katem poměr.
Pod názvem Katova místní uličku znají odjakživa, oficiální název ale neměla od první republiky. Loni v březnu radnice název posvětila a stvrdila ho úřední cedulí. Vznikla už na počátku 14. století, aby odváděla přebytečnou vodu z náměstí do Bystřického potoka. Sloužila také při obraně města k přístupu na parkán.
Ulička je obklopená gotickým zdivem původně středověkých domů a její vchod je tvořen gotickou brankou. Uličkou se běžně chodí, jen si lidé musí dávat pozor a dát si přednost, protože dva dospělí se v ní vyhnou jen výjimečně. Jako nejužší byla zapsána do České knihy rekordů v roce 2007 (o uličce v Kadani zde).
3. Klášter Plasy
Třetí příčku v celostátním finále obsadil nejstarší architektonický skvost, který postoupil z krajských kol, cisterciácký klášter v Plasích v Plzeňském kraji, založený roku 1144 knížetem Vladislavem II.
Konventní budova je vystavěna na 5 100 dubových pilotech, které zpevňují zdejší bažinatý podklad. V místě, kde stojí klášter, byl totiž dříve močál.
Současnou monumentální podobu získal areál barokní přestavbou v letech 1661 až 1739. Podíleli se na ní především stavitelé J. B. Mathey a J. B. Santini.
Hladinu spodní vody dodnes udržuje důmyslný vodní systém, který je příležitostně zpřístupňován veřejnosti.
Návštěvníci kláštera uvidí patnáct velkoplošných fresek, v nemocničním křídle je také expozice lékárenství. K vidění jsou zde pozdně barokní, klasicistní a secesní lékárny doplněné o dobové předměty, knihovna, pracovna opata, zimní refektář a také barokní toalety.
Unikáty z dalších krajů skončily v tomto pořadí:
4. Jedenáct labyrintů na jednom místě
Labyrintárium v parku u zámku Loučeň je unikátem středních Čech. Zámek, bývalé sídlo rodu Thurn -Taxisů, leží mezi Nymburkem a Mladou Boleslaví.
Důvodů k návštěvě památky je hned několik. Soubor jedenácti labyrintů a bludišť láká především děti. Jeho projektantem je Angličan Adrian Fisher, nejvýznamnější světový tvůrce labyrintů. Labyrintárium se rozprostírá uprostřed přírody a za pěkného počasí je jeho zkoumání opojné.
Zámecký park o rozloze 23 hektarů propojuje naučná stezka, s množstvím informací o historii labyrintů i jejich významu pro různé kultury: od starověkých Keltů, přes gotické katedrály až po zvyky indiánů.
Barokní zámek Loučeň byl vystavěn ve 14. století na místě tvrze. V jeho expozici jsou i vzpomínky na vzácné návštěvy, třeba rakouského císaře Františka I., amerického spisovatele Marka Twaina či skladatele Bedřicha Smetany.
V letech 2000 až 2007 byl zámek zrekonstruován, vrátila se do něj velká část původního mobiliáře, doplněn byl o další historický nábytek. Loučeň se navíc pyšní nejstarším českým fotbalovým klubem, přičemž hrát a trénovat se začínalo v roce 1889 v zámecké zahradě.
5. Weisshuhnův kanál na Opavsku
Finálovým zástupcem Moravskoslezského kraje byl Weisshuhnův kanál na Opavsku.
Zajásají především příznivci technických památek, smutní ale nebudou ani klasičtí turisté milující výlety do přírody. Papírenský vodní náhon pojmenovaný po někdejším majiteli papírny v Žimrovicích Carlu Weisshunovi totiž nabízí příjemnou, takřka čtyřkilometrovou procházku.
Trasu lze po červené značce projet i na kole. Vodní cesta je navíc velmi dobře přístupná, proto její krásu a řemeslný um našich předků můžete obdivovat zblízka.
Náhon z řeky Moravice do žimrovické papírny vznikl v letech 1889 až 1891 coby zdroj energie a pro případnou přepravu kmenů. Funkční je dodnes. Pro stavbaře na konci 19. století představoval poměrně velký oříšek, protože vede skalnatým terénem. Poradili si - na třech místech prorazili tunely, což ještě zvyšuje atraktivitu náhonu.
Kanál využívá spádu 23 metrů. Začíná tunelem čtyři až pět metrů širokým a zhruba pětačtyřicet metrů dlouhým. K vidění je i několik akvaduktů. Vodní náhony jsou dnes už vzácností a ten na Opavsku patří k nejzachovalejším.
6. V kůži hobitů se sklenkou vína v ruce
Milovníky Pána prstenů či dobrého vína zaujme vinařská obec Vrbice, která láká návštěvníky na několikapatrové sklepy ze 17. století vyvrtané do pískovcového kopce. Ve finále o výjimečný turistický cíl reprezentovala Jihomoravský kraj.
Unikátní stavby, připomínající obydlí hobitů z Tolkienových příběhů, původně sloužily jako úkryt místních před nájezdy loupežníků.
Ucelený vzhled dal sklepům místní zedník František Michna. Poznávacím znamením jeho práce je lomený oblouk rámující okna a dveře, štítové stěny jsou pak vystavěny z kombinace kamene a cihly.
Hobitín, nacházející se ve vinařském mikroregionu Modré Hory, doplňuje ještě replika větrného mlýna. Příjemnou atmosféru vinných sklípků umocňuje také Festival otevřených sklepů, který se tu koná každoročně.
7. Valašské muzeum v přírodě
Turistickou pozoruhodností Zlínského kraje je největší a nejnavštěvovanější český skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Právě ten čtenáři svými hlasy poslali do finále, v němž se umístil sedmý.
Muzeum v roce 1925 založili bratři Alois a Bohumír Jaroňkové. Během celoročního provozu zde na návštěvníky čeká bohatý program a řada akcí, jež se inspirují folklórem, lidovými zvyky a tradičními řemesly (letošní program zde).
Skanzen se skládá ze čtyř areálů. Do Dřevěného městečka byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí, ve Valašské dědině je více než 70 typických valašských staveb včetně větrného mlýna a kovárny, Mlýnská dolina je přehlídkou funkčních technických staveb a ke skanzenu patří také ubytovny na Pustevnách od známého architekta Dušana Jurkoviče - Maměnka a nedávno vyhořelý Libušín (více o požáru čtěte zde)
8. Zmrzlinářství ve Stráži
Výběr ze zmrzlin těch nejbizarnějších příchutí nabízí zmrzlinářství ve Stráži pod Ralskem. To čtenáři iDNES.cz v krajském kole zvolili nejvýjimečnějším turistickým cílem Libereckého kraje.
V sezoně vám dají vybrat ze 140 příchutí, mezi nimiž nechybí zmrzlina ze svíčkové, čerstvých malin, pivní, čabajková, křenová, štrúdlová, maková nebo z balkánského sýra.
Na svíčkovou provozovatelé normálně koupí zeleninu, upečou ji a nastrouhají, stejně jako uzené maso. Na jeden kilogram takové zmrzliny přijde skoro půl kila masa. A na kilogram čabajkové zmrzliny se spotřebuje čtyřicet deka čabajky.
9. Mimoúrovňové křížení potoků
Pardubický kraj reprezentovalo ve finále ankety mimoúrovňové křížení potoků na Pardubicku.
Zásadní změny znamenal pro krajinu Polabí rozmach rybníkářství v době Pernštejnů. Bažiny a zamokřené louky, které dříve pokrývaly většinu půdy, byly odvodněny do souvislých vodních ploch, zároveň vznikla soustava větších či menších vodních toků.
Vznikaly jako spojnice pomyslného trojúhelníku, jehož zbývající strany tvoří řeky Labe a Chrudimka. Musely se však na mnoha místech křížit a tak vznikaly mimoúrovňové vodní křižovatky, které se zachovaly dodnes.
Nejstarší se přitom datují až do 15. století. Najdete je například v Pardubicích na lokalitě Halda nebo dále směrem na Sezemice.
10. Vodopád v Adršpašských skalách
Vodopád uprostřed jeskyně v Adršpašských skalách padající z výšky šestnácti metrů se probojoval do finále za Královéhradecký kraj.
Slabý proud vody obsluha zesílí díky stavidlu jedině tehdy, pokud turisté během prohlídky hromadně a několikrát zakřičí heslo: "Krakonoši, dej nám vodu!"
Atrakce se v Adršpachu udržuje desítky let a baví především děti. Ty si mohou užít stejně jako vodníci, kteří se schovávají na březích i ve vodě jezírka, po kterém se lidé mohou projet na loďce s doprovodem průvodce.
11. Zastávka Kaproun
Unikátní turistický cíl jižních Čech - romantická železniční zastávka Kaproun zapadlá v lesích České Kanady - vybojovala ve finále jedenácté místo. Historie stanice na jindřichohradecké úzkokolejce sahá do roku 1930.
V roce 2000 na ní vystoupili členové Divadla Járy Cimrmana a odhalili pamětní desku. Kaproun je nyní poutním místem Cimrmanových příznivců. Přinášejí kameny, ze kterých už vyrostla vysoká mohyla, pod níž leží betonový odlitek Cimrmanova těla. A jak se sem vlastně český velikán dostal? Koluje o tom následující legenda:
Z čeho jste vybírali v krajích |
V roce 1900 cestoval z Vídně do Prahy na premiéru své hry Němý Bobeš. Přes dolnorakouský Gmünd se dostal na jih Čech. Prvním ranním vlakem mířil do Jindřichova Hradce. Protože už neměl peníze, jel načerno. I když se pokoušel předstírat spánek, průvodčí s ním neměl slitování. Vlak na kilometru 22,3 uprostřed hlubokých lesů zastavil a Cimrmana vysadili. Za odjíždějícím vlakem hrozil utrženou brzdovou hadicí a křičel: To je vrchol! Proto je zastávka Kaproun vrcholem českých zastávek a přes léto je na ní Vrcholová kniha umístěna.
12. Vlčí jámy na Blatenském vrchu
Unikátem Karlovarského kraje zvolili čtenáři přírodní památku Vlčí jámy na úbočí Blatenského vrchu v Krušných horách. Její součástí je takzvaná Vlčí jáma a Ledová jáma.
Ledová jáma byla původně až padesát metrů hluboká. Protože ji ale postupně zasypávají uvolněné kameny ze stěn, její hloubka se významně zmenšila na patnáct až dvacet metrů. Do chráněné přírodní památky je možné na vlastní nebezpečí sestoupit po kamenném schodišti. Především v létě poskytuje příjemné ochlazení.
Propadlina je pozůstatkem středověkého cínového dolu Jiří a na jejím dně se v hloubce přibližně 15 metrů udržuje po celý rok tzv. jeskynní led. Trvalá přítomnost ledu a sněhu je důsledkem specifického vzdušného režimu - lehčí teplý vzduch zůstává ve vyšších partiích, zatímco chladný vzduch klesá a ochlazuje okolí.
Led z jámy chladil už i vojáky Napoleonovy armády. Staré zprávy uvádějí, že zde bylo vytěženo šest fůr ledu pro ošetření vojáků za bitvy národů u Lipska roku 1813. Jáma je známá i tím, že ji v létě 2005 vyrabovala skupina německých "turistů". Vzali dvě tuny ledu. Pohnutkou jim byla soutěž rádia PSR z Lipska, které chtělo odměnit nejrychlejší stavitele sněhuláka.
13. Nedokončený most válečné dálnice
Kdysi po něm měla vést dálnice z Prahy do Brna přes Sedlický potok. Jenže plány se změnily a most byl zatopen. Za Vysočinu čtenáři poslali do finále nedokončený most, který vyčnívá z nádrže Švihov u Lokte na pomezí Vysočiny a Středočeského kraje.
Jeho stavba byla zahájena v červenci 1939. Stavěl se do roku 1942 a pak po přestávce znovu v letech 1945 až 1950 za tehdejších zhruba pět a půl milionu korun. Zkolaudován byl v prosinci 1952.
Při obnovení dálniční výstavby na konci šedesátých let se ještě počítalo s jeho využitím, ale výstavba vodní nádrže Švihov na řece Želivce tyto plány zhatila. Trasa dálnice byla posunuta asi o kilometr proti proudu Sedlického potoka a přes údolí postaven most nový.
Dnes je starý most téměř zatopen a ponechán svému osudu. Místo se nachází v ochranném pásmu vodní nádrže se zákazem vstupu. Jinak ale přístupu po pěšině nic nebrání a zatopený most je častým cílem výletů nadšenců dopravní historie.
