Zelené plátno, která se používá na trikové scény, supluje cár látky koupený na místním trhu, rameno, které drží kameru, je vyrobené ze součástek traktoru. Replika Rambova kulometu M60 je vyrobená ze starého železa, náboje jsou vyřezané ze dřeva.
Všechny zbraně a větší rekvizity vyrábí jeden z herců, který je zároveň mechanik. „Je to génius s letlampou, vyrobí cokoli,“ říká Američan Alan Hofmanis, který prodal veškerý svůj majetek, aby se mohl do Ugandy přestěhovat a připojit se ke štábu „Wakaliwoodu“, pojmenovaného po slumové čtvrti hlavního města Ugandy Kampaly.
K takovému rozhodnutí Hofmanisovi stačilo vidět trailer k „prvnímu ugandskému akčnímu filmu“ s názvem Kdo zabil kapitána Alexe. „Po asi čtyřiceti vteřinách jsem se rozhodl: Jedu do Ugandy. Uvědomil jsem si, že to, na co se dívám, vůbec nedává smysl - ale je to naprosto geniální,“ řekl BBC Hofmanis, který dříve pracoval jako dramaturg filmového festivalu v Lake Placid.
Trailer k filmu Kdo zabil kapitána Alexe:
Když dorazil do Kampaly, brzy se seznámil se zakladatelem Wakaliwoodu Isaacem Nabwanou, který už má na kontě přes 40 nízkorozpočtových akčních filmů. Způsob, jakým se k němu dostal, by také vydal na zdařilý filmový skeč. Hofmanis totiž začal pronásledovat jednoho z pouličních prodejců Nabwanových filmů, který před ním utíkal.
Splaškový realismus
Nakonec si oba muži vysvětlili, že Uganďan neprodává padělky a Američan není agentem Interpolu, a prodavač Hofmanise zavedl k Nabwanovi, píší Vice News. „Zeptal jsem se ho, proč se neozval předem. On na to: ‚Jsem přítel, musel jsem se s vámi seznámit.‘ A tak jsem si uvědomil, že je opravdový přítel,“ popisuje první setkání Nabwana.
Hofmanis okamžitě dostal roli ve filmu. „Když jsem byl malý, vlezl jsem do tátovy skříně, vzal jsem dva pásky, svázal jsem je a byl ze mě Indiana Jones. A stromy byly nacisté. Takhle nějak to tu funguje,“ říká.
První den natáčení nevypadal úplně podle jeho představ. „V jedné scéně někoho chytím a oba spadneme do splašků, kde se začneme rvát. To byl tak trochu můj zdejší křest. Takhle se totiž chovají jen lidé, kteří pocházejí ze slumů,“ říká. Uganďané byli ohromení, že se k něčemu takovému odvážil Američan a poctili ho tím, že mu dali jméno v místním jazyce: Ssali.
Štáb násilí zažil, ve filmu ho zesměšňuje
Nabwana se snaží, aby jeho filmy věrně zobrazovaly prostředí, v němž vznikají, a detaily, jako jsou splašky, využívá záměrně. Střelné rány supluje umělou krví, kterou napouští kondomy, které zdarma rozdává místní klinika. Dříve štáb využíval zvířecí krev, poté, co jeden z herců onemocněl, však raději přešel na potravinářské barvivo.
Falešné krve filmaři spotřebují opravdu hodně. Filmy jsou plné násilí, které ale záměrně působí směšně. Nabwana totiž má vlastní zkušenosti s násilím, kterému byl svědkem za občanské války v letech 1981-1986. „Nechci do svých filmů vkládat věci, které jsem v minulosti viděl. Přidávám humor - ale násilí, kterému jsem byl svědkem, vůbec komické nebylo.“
Replika Rambovy M60 je vyrobená ze starého železa, které doplňují dřevěné náboje.
Nabwana pro své filmy nenašel distributora a musí se proto o jejich prodej starat sám. Vymyslel proto systém, kdy herci a štáb nedostávají plat, ale smí se nechat polovinu z ceny každého DVD, které prodají. Jeden disk stojí do jednoho dolaru a štáb má na prodej zhruba týden, než se na trhu objeví levnější pirátské kopie.
Režie na dálku
S Hofmanisovou pomocí se týmu podařilo spustit i crowdsourcingovou na Kickstarteru. Dárcům ugandští filmaři nabídli i možnost zahrát si v novém filmu Tebaatusasula: Ebola, který pojednává o viru, který po třech zakašláních nakaženému způsobí explozi hlavy.
Film popisuje světovou pandemii, proto jsou potřeba i záběry natočené v zahraničí. „Lidé nám dají třeba 50 dolarů a i když chtějí třeba zemřít při autonehodě, natočí se tam, kde jsou, a Isaac je na dálku režíruje,“ řekl Hofmanis agentuře AFP.
Původní skromný cíl 160 dolarů se podařilo několikanásobně překročit a Wakaliwood si díky příspěvkům ze zahraničí přijde celkem na 13 181 dolarů. Filmaři se zavázali, že peníze využijí i na to, aby zajistili zdravotní péči pro členy štábu a jejich rodiny.
