Stejnojmenný film nominovaný na Oscara i Zlaté glóby dorazí ve čtvrtek do českých kin.
Datem 5. ledna 1948 se americká kultura otřásla v základech. Toho dne vydal nakladatel W. B. Saunders knihu Alfreda Kinseyho Sexuální chování muže. Všechna tabu padla, Státy začaly poprvé veřejně mluvit o věcech, které doposud držely pod pokličkou "dobrých mravů".
Tisk srovnával dopad Kinseyho studie s výbuchem atomové bomby. Vědec pronikl na titulní stránky, do textů písní, kreslených seriálů. Ale senzace, již Kinsey vyvolal, měla i své klikaté předehry a hořké konce.
To vše se pokusili režisér Bill Condon a představitel titulní role Liam Neeson vtěsnat do snímku, který před pár dny vrátil svým sokům oscarovou porážku: vyhrál mezinárodní cenu svazu britských režisérů nad Scorseseho Letcem i Eastwoodovým Million Dollar Baby.
"Kinsey proměnil přístup k sexu, ale on sám víceméně upadl v zapomnění," míní Condon. "Za jeho převratnou, kontroverzní ideou bylo něco víc a nevím, zda si to lidé tehdy uvědomovali.
Kinsey, původně zoolog, dvacet let sbíral žlabatky a objevil, že se od sebe liší. Tím se řídil i při studiu člověka. Poprvé řekl, že sexuální potřeby každého jsou jiné, proto nelze v souvislosti s lidskou sexualitou užívat slovo normální, pouze běžné a méně obvyklé. Dodnes si to plně neuvědomujeme," konstatuje režisér.
I filmaři se rozhodli postupovat "kinseyovsky": upřímně, zvědavě a bez předsudků. "Je podstatné ukázat vše a nechat lidi, ať si vytvoří vlastní názor. Film se v tom podobá Kinseyho metodě výzkumu," připomíná Condon, že vědec vedl s tisícovkami lidí intimní rozhovory, v nichž prolamoval ostych, strach či pocit viny. A nejen to: Kinsey ustavil vlastní vědecký tým, v jehož rámci, s kolegy a jejich manželkami, zkoušel vytvořit sexuálně uvolněnější prostředí – dávno před sexuální revolucí 60. let.
Režisér strávil půl roku pročítáním Kinseyho zápisků, biografií a dobového tisku. Hovořil i s lidmi, kteří vědce znali. "Třeba Clarence Tripp, kameraman, kterého Kinsey při výzkumu používal, byl velice vstřícný. Nebo Paul Gebhard: je mu už osmdesát, ale je stále ve formě. Pozoruhodný muž. Musel jsem se ho ptát na sex mezi členy vědeckého týmu: jak probíhal, čím byl zajímavý. A on o tom mluvil s takovým klidem, jako by líčil, co měl k obědu."
Americký Freud, jak se Kinseymu říkalo, našel představitele v hrdinovi Schindlerova seznamu Liamu Neesonovi, kterého režisér nazývá živlem, přirozeným vůdcem i něžným obrem. "Líbilo se mi, že si Kinsey uvědomil velikou mezeru v lidském vědění a rozhodl se ji zaplnit i za cenu rozporných reakcí, jež vyvolá. Zkrátka ukázal světu, že mezi tím, co si myslíme, že lidé dělají, a tím, co dělají opravdu, je veliký rozdíl," míní Neeson. Navíc jej oslnil Condonův scénář: "Nedělá z Kinseyho svatého."
Jakmile Neeson roli přijal, poslali mu obrovskou bednu plnou dokumentů, které Condon za pět let o Kinseym získal. "Bylo to opravdu hodně čtení, ale pomohlo mi." Také Neeson se sešel s žijícími Kinseyho spolupracovníky a studoval zpětně jeho podobu. "Pokoušeli jsme se vytvořit stejný účes: měl neuvěřitelné vlasy, jako kartáč. I to něco vypovídá. Těžko to popsat, já to vnímal jako cosi uměleckého. Coby malý kluk měl zase křivici, což může vést ke zkroucení páteře, tak jsem se učil přikrčenému postoji. Ta role procvičila každý můj herecký sval na těle i na duši," prohlašuje Neeson.
Paradoxem je, že slavný muž s neslavným koncem ožívá ve slavném filmu s neslavným začátkem. Tvůrci se museli vejít do rozpočtu deset milionů dolarů a do 34 natáčecích dní. Mnohé jim však vynahradila návštěva Kinseyho vnučky. "Dojalo ji to," vzpomíná Neeson. "Vešla do domu s dobovým nábytkem a rozplakala se. ‚To je přesně ono,’ řekla. Samozřejmě jsme neměli přesně Kinseyho nábytek, ale atmosféra, kterou jsme vytvořili, na ni zapůsobila. To byla pro nás velká odměna," líčí filmový Kinsey.
