SOUTĚŽ
Vyhrajte s filmem Skřítek řadu cen ZDE
"Ve vzduchu bylo cítit, že do rolí byli obsazeni lidé, kteří nejen že mají smysl pro humor, ale dovedou a nebojí se si dělat srandu ze sebe navzájem. Měla jsem problémy s odbouráváním se při výkonech kolegů, ale to už je taková moje nemoc, kterou si docela hýčkám," říká Eva Holubová.
Skřítek je podle tvůrců kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," láká režisér Tomáš Vorel.
Skřítek je také plný trikových záběrů - celkem jich je dvě stě čtyřicet. Divák se může těšit na přeměnu Ivany Chýlkové v krávu či prase, kterému naroste hlava Bolka Bolívky. Film natočený technologií HDTV byl digitálně obarven, například i různé části obrazu v jedné scéně.
Příběh volně navazuje na jeho film Cesta z města, kde se divák mohl poprvé seznámit s vesnickou rodinkou. Ta se ve Skřítkovi přestěhovala za lepším do maloměsta.
Otec (Bolek Polívka) pracuje v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je pokladní v supermarketu. Dcera (Anna Marhoulová) chodí na základní školu - je nejhorší ze třídy a má neustálé problémy s třídním profesorem (Tomáš Hanák).
"Rozřezávat prase po páteři tak, aby obě strany byly rovnorodé, to bylo strašné! Cákající krev a potom podivná vůně, spíš šílený zápach a taky všude je něco roztroušeno – tady kousek střeva, tam kousek plic nebo kostní dřeně… Nezávidím těmto lidem jejich práci. Hluboce před řezníky hluboce smekám," vzpomíná na natáčení Bolek Polívka.
Jeho syna ve filmu ztvárnil Tomáš Vorel mladší. Studuje potravinářské učiliště, protože má jít v otcových šlépějích. Potíž je, že je fyzicky slabý, vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což přináší konflikty s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) či policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel).
Zápletku koření i otcovo milostné vzplanutí ke sličné řeznicí (Marika Procházková). Ať se matka snaží sebevíc – navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje k řeznici na ubytovnu. Pomsta je proto nasnadě.
Na celovečerní grotesku, v níž "jsou dialogy nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba kapely Mig 21" začal Vorel myslet před pěti lety.
"Groteska nevzniká z rozhodování. To vzniká samo od sebe. Nápad za nápadem, nálada za náladou, situace za situací, z toho, co zažívám a z toho, co slyším se splétá příběh, až je z toho film," říká režisér.
Po letech vrací k žánru, který byl v jeho pojetí k vidění už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1988. I tehdy se v této epizodě objevil skřítek v podání samotné Vorla. Protentokrát je postava, která všechny vážné situace obrací v absurditu a humor, zahalena tajemstvím.
"Je to viditelný posel z neviditelného světa. Dělá to, co člověk neumí, nebo si nedokáže ani představit. Není škodolibý, jak by někdo ode mne možná čekal, ale přátelský a dobrácký. Ač má tvář čerta, má andělskou povahu. Takový anděl strážný celé naší filmové rodinky," vysvětluje režisér.
Film Skřítek jde do českých kin 17. března.
