Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jako prezident mohu být významný hráč, říká Robert Fico

  18:54aktualizováno  18:54
Slovenský premiér Robert Fico se v polovině funkčního období rozhodl kandidovat na prezidenta. Favorit březnových voleb říká, že hlavním motivem jeho kandidatury bylo udržení stability vládnutí strany Směr. Protivládně naladěný prezident by to mohl narušit, prohlásil Fico v rozhovoru pro MF DNES.

Slovenský premiér a kandidát na prezidenta Robert Fico. | foto: Peter Mayer

Proč jste se jako premiér jednobarevné vlády, v polovině mandátu, navíc vlády úspěšné, rozhodl kandidovat ve slovenských prezidentských volbách, jejichž první kolo bude už za šest týdnů?
Především je tu přesně stanovený termín prezidentských voleb, který nedokážu ovlivnit. Tento termín přišel v polovině mého druhého vládního období.

Důvody, kvůli kterým jsem se rozhodl kandidovat, jsou spojeny především s nevyhnutelností udržení stability Slovenska a velmi výrazného sociálního smíru. My si nyní na Slovensku nemůžeme dovolit různé experimenty typu, že by se prezidentem stal člověk, který by šel automaticky do konfliktu s vládou. Protože, když slyším vyjádření dalších kandidátů, tak prakticky každý z nich mluví o jakési účinné protiváze vlády. Dobře víme, že to není možné z hlediska pravomocí prezidenta.

Ale ti kandidáti tím naznačují, že politicky by byli na opačné straně, než je vláda. To by způsobovalo velké napětí a nestabilitu. Proto, neboť mám velmi dobré zkušenosti ze spolupráce třech nejvyšších ústavních činitelů, kde i pan prezident Ivan Gašparovič je hodnotově velice blízko k našim myšlenkám, jsem se rozhodl, že nabídnu všechny svoje zkušenosti, svoje zahraničně politické kontakty i schopnost vést na Slovensku široký sociální dialog. A pokusím se oslovit veřejnost v duchu, že bych rád pokračoval v tradici vynikající spolupráce tří ústavních činitelů, což je základem stability a předpokladem řešení aktuálních problémů Slovenska. To je hlavní důvod, kvůli kterému bych se rád pokusil v těchto volbách získat důvěru lidí.

Vy jste ale člověk, kterému premiérský post vyloženě sedí, politika je pro vás prakticky neustálý hodnotový souboj. Budou vám stačit velice omezené pravomoci prezidenta Slovenska?
Tady se dlouhodobě vytvořil obraz, že pravomoci prezidenta jsou velice slabé. S čím mohu souhlasit pane redaktore je to, že prezident je podobně jako v České republice volený přímo a každý by čekal, že přímé volbě bude odpovídat i prezidentský systém typu Francie, nebo Spojených států.

Tady jsou však jiné tradice, protože parlamentní demokracie tu dominuje. Přes přímou volbu prezidenta jsou pravomoci hlavy státu především v zastupování země navenek, jsou to pravomoci personálního charakteru, pravomoci v oblasti legislativy, kde může prezident vetovat některé zákony.

Pokud se ale podíváme na souhrn těchto pravomocí a pokud je dostane do rukou zkušený politik, tak z prezidenta může být významný hráč. V pozitivním i negativním slova smyslu.

Já bych byl rád, kdyby po zvolení byl prezident tím významným hráčem v pozitivním smyslu, aby spojoval a nerozděloval.

Pokud porovnám postavení premiéra a prezidenta, tak je pravda, že postavení premiéra je silnější. Ale prezident může sehrát významnější politickou roli, protože v případě premiéra celkem přirozeně společnost rozdělujete, ale jako prezident byste ji měl spojovat. To mě na tom zajímá

Co byste chtěl jako prezident ovlivňovat více, než jste ovlivňoval jako premiér?
I tady, když slyším vyjádření protikandidátů, tak se mi zdá, že nečtou ústavu. Protože všichni mluví o tom, jak budou bojovat proti nezaměstnanosti, nebo snižovat daně, to jsou věci, které patří vysloveně do pravomocí exekutivy a ne do pravomocí prezidenta.

Jako prezident bych především navázal mimořádně dobrou spolupráci s novým premiérem a s předsedou parlamentu. A pomáhal bych Slovenské národní radě i vládě především v oblasti sociálního smíru. Tam, kde by bylo třeba zmírňovat určitá napětí, tak přece jen prezident, který musí být nadstranický, může dosáhnout určitá rozhodnutí rychleji, než premiér, který je orientovaný stranicky a musí si hlídat určité hodnoty.

Také bych rád nabídl vládě spolupráci v zahraničně politických otázkách, protože za ty roky v politice jsem si vybudoval doslova síť vztahů se státníky a politiky. A premiérovi bych nabídl, pokud by měl zájem, především spolupráci v evropské agendě, protože tam se cítím doma. Pokud by došlo k dohodě, tak bych rád zastupoval Slovensko na příslušných fórech Evropské unie.

Takže na summity EU byste jezdil vy?
Záleželo by to na dohodě, premiér by v určitých situacích mohl mít potřebu jet a budovat své vztahy. Ale nový premiér až nastoupí bude mít mnoho práce s rozběhnutím vlády. Proto minimálně v tom prvním období bych dokázal zastoupit všechny jeho povinnosti v Evropské radě. Pokud jde o zastupování Slovenska v orgánech NATO, tak tam už je tradice prezidenta, který je vrchním velitelem ozbrojených sil. Podobně je to i v OSN. Já bych to rád rozšířil i na Evropskou unii.

Takže vy tu svoji možnou prezidentskou agentu vidíte především v zastupování Slovenska v zahraničí?
Určitě ano. To je přece ústavní povinnost prezidenta. Zjednodušeně řečeno, věci v zahraniční politice se vyjednávají jinak, když znáte své partnery osobně. A já si s mnohými premiéry přímo telefonují, setkáváme se i soukromě, styl práce je jiný, než to bylo před deseti nebo patnácti lety.

Prezident ale musí sehrávat také významnou stabilizující roli doma, na slovenské politické scéně. Podobně jako jinde i na Slovensku se začínají vynořovat různé nestandardní politické síly, nestandardní politici, kteří kazí dobré jméno slovenské politice doma.

Když dnes půjdete do slovenského parlamentu, tak tam narazíte na jevy, které nebyly typické pro slovenský parlamentarismus před deseti patnácti roky. A pokud nebude nad tím vším dominovat spolupráce všech třech ústavních činitelů, kteří budou uklidňovat situaci, říkat veřejnosti, co je standardní a co není. Pokud prezident nebude ve spolupráci se sociálními partnery říkat, musíme si společně sednout a jednat a nedovolit, aby se věci řešily na ulicích, tak tyto nestandardní politické síly budou i na Slovensku získávat na síle. A to se jednoduše nesmí stát.

Máte nějaký zahraniční vzor, k němuž byste se rád při výkonu své prezidentské funkce přiblížil?
Každý prezident má svůj styl práce a každý prezident je limitovaný pravomocemi, které mu dává ústava. Porovnávat prezidenty USA, Francie, nebo Německa je velmi těžké. Ale když se mě ptáte na takový uklidňující styl, tak se mi vždy vybaví práce rakouského prezidenta pana Heinze Fischera...

Volby se blíží

Slovenské prezidentské volby jsou dvoukolové, první kolo bude
15. března, druhé o dva týdny později. V prvním kole prezident zvolen s největší pravděpodobností nebude, protože vítěz by musel získat 50 procent hlasů.

Hlavním favoritem je dvojnásobný premiér Robert Fico (49), předseda strany Směr, která před dvěma roky získala absolutní většinu v parlamentu. Fico kandiduje uprostřed funkčního období premiéra. Podle průzkumů má podporu 40 procent voličů.

Fico může prohrát pouze tehdy, pokud jeho opoziční soupeř, který postoupí do druhého kola, získá většinu hlasů všech 13 dalších kandidátů. Podle průzkumů by do finále mohl postoupit multimilionář a filantrop Andrej Kiska, nebo herec a první šéf slovenské diplomacie Milan Kňažko. Kiskovi dávají průzkumy 15 % hlasů, Kňažkovi 12 %.

Ten má také velice podobné pravomoci jako slovenský prezident, ne?
Ano, dalo by se to tak říci. Na rakouské politické scéně působí mimořádně uklidňujícím způsobem. A toto je role prezidenta.

Jak reagovala vaše rodina na to, že kandidujete na prezidentskou funkci. Uvědomujete si například, že vaše žena, která se dosud držela velice v pozadí, bude mít nyní povinnosti první dámy Slovenska?
Především na Slovensku platí pořekadlo, nikdy si nedělte kůži medvěda, který ještě běhá po lese. Asi nemá nyní velký význam mluvit o tom, co se bude dít, když slovenští voliči rozhodnou v můj prospěch.

Je pravda, že jsem moji rodinu nikdy aktivně nezapojoval do politiky a do politických kampaní. Nikdy jsem nežádal ani manželku, ani syna, aby byli součástí například soubojů, které jsem sváděl jako předseda politické strany s jinými politiky.

Uvědomuji si, že moje rodina potřebuje velkou míru soukromí a ochrany. Moje manželka pracuje na veřejném místě, je vysokoškolská pedagožka a učí na právnické fakultě v Bratislavě a syn je studentem na vysoké škole také tady v Bratislavě. Určitě by byli centrem ještě větší pozornosti, někdy i negativní, jak jsou nyní, když je takovýmto způsobem chráním.

Ano, kdybych se stal prezidentem, je celkem normální, že moje manželka si bude plnit povinnosti, které vyplývají z toho, že by byla manželkou hlavy státu. Ale to je ještě daleko.

A rozebírají žena či syn s vámi už dnes vaši politiku?
Nebudete mi to věřit, ale u nás doma se o politice téměř nemluví. Protože si uvědomují, že by bylo pro mě dost náročné přijít domů večer o nějaké jedenácté a půl dvanácté večer a měl vyprávět o všem, co jsem zažil přes den. Já si cením toho, že politika není předmětem našeho soukromého života. Maximálně sem tam prohodím nějaké slovo se svým synem, který studuje na vysoké škole a možná ho to zajímá. Ale v tomto jsme velmi netradiční rodina.

Pokud se stanete prezidentem, tak trochu osiří vaše politické dítě, strana Směr, kterou jste zakládal a patnáct let vedl. Nebojíte se o ní?
Jeden politik, který už na Slovensku skončil (Vladimír Mečiar, pozn. red.) řekl, že on si svoji stranu založil a on si ji i rozloží. A taky to udělal.

Nemyslím, si, že politická strana by měla být projektem pro jednoho člověka, s kterým začíná i končí. My jsme v roce 2002 hodnotově určili orientaci Směru jako sociální demokracii. A o tom nemůže nikdo pochybovat. Tato strana je dnes na Slovensku nejsilnější a má sedmnáct tisíc členů, což je na Slovensku úplně nejvíce. Máme struktury ve všech městech a větších obcích. Máme primátory, starosty, poslanců vyšších územních celků i županů.

Za patnáct let jsme vybudovali mezinárodně etablovanou stranu, která na Slovensku poměrně výrazně dominuje na politické scéně. Myslím si, že vedle budování strany se mi do politiky podařilo vtáhnout několik zajímavých osobností, jakousi generaci, která vyrůstala spolu se mnou a spolu se mnou se učila.

Protože dělat politiku v postkomunistické zemi je úplně jiné, než dělat politiku někde jinde. Kdyby se stalo na Slovensku premiérovi, nebo prezidentovi to, co se stalo v posledních měsících ve Francii, tak ho nikdo nešetří. Politika se tu dělá podstatně hůř, než jak se dělá v některých vyspělých demokraciích.

Generace politiků, která šla společně se mnou, se mnoho naučila a já dnes vidím minimálně tři lidi v čele Směru, kteří by se mohli stát premiérem, pokud bych se já na základě rozhodnutí voličů stal prezidentem.

Nic, co se událo od ohlášení mé kandidatury, nebylo náhodné. Nic nebylo založené na jakémsi mém okamžitém vzplanutí mé duše, nebo na nějakých touhách.

Byly to velmi jasně promyšlené kroky. Nový premiér může dát Směru i nový vítr do plachet. Po patnácti letech ve funkci vedení strany a šesti letech, kdy jsem byl premiérem, tak kdokoli, kdo nastoupí do těchto funkcí, přináší šanci na oživení strany.

A neměli vaši kolegové ve straně Směr obavy z vaší kandidatury na prezidenta?
My jsme se obávali, jak budou reagovat voliči Směru, zda nebudou dávat přednost mému působení na čele vlády, než v prezidentském úřadě a nepůjdou mě volit.

Takto to na začátku skutečně vypadalo. Průzkumy, které jsme si udělali, byly pro nás šokující, protože čtyřicet až padesát procent voličů Směru říkalo, že mě nebudou volit za prezidenta, protože chtějí, abych zůstal premiérem.

Velmi trpělivým vysvětlováním, argumenty, jsme dnes dosáhli stavu, že mám nejvyšší míru loajality voličů své strany v porovnání s dalšími kandidáty a jinými politickými stranami, k nimž patří.

Směr je vnitřně stabilní strana, v jejímž vedení nikdy nebyly za patnáct let konflikty, což je unikát, možná i evropského charakteru.

A já jako prezident bych určitě chtěl pomáhat tomu, aby tato atmosféra ve straně pokračovala. Ale ať už to bude jak chce, ať prezidentské volby vyhraji, nebo prohraji, tak při pohledu na výsledky minulých dvou let, které se začínají projevovat - vyšší výběr DPH, vyšší hospodářský růst, růst zaměstnanosti, dobrý sociální dialog - má Směr šanci být velmi úspěšný i ve volbách v roce 2016 a dosáhnout takový výsledek, který mu umožní pokračovat dále ve vládnutí.

Vy jako prezident budete ale také muset spojovat Směr se současnou opozicí. Jsou tam lidé, kterých si opravdu vážíte, s nimiž máte dobré vztahy?
V opozici jsou to především tři standardní strany, Most-Hid, Křesťansko demokratické hnutí a SDKÚ a ty jsou vedené zkušenými politiky. Ať už je to Béla Bugár, nebo Ján Figel, spolu s kterými jsem vyrůstal ve slovenské politické scéně a pamatuji si je od samotných začátků, od roku 1992. Na čele SDKÚ je pan Frešo, politik, který přišel později po panu Dzurindovi, a tam je přece jen cítit, že ještě není tak hluboce zasazený do politického systému, jako jsou lidé, kteří tam působí déle.

Myslím si, že naše komunikace je normální, taková jaké by měla být mezi opozicí a vládou, ale těch střetů a konfliktů je hodně. Proto se nedá říci, že bychom se objímali kolem ramen a chodili spolu každý den na večeře, tak to nefunguje. Ale elementární komunikace je zabezpečená a to je velmi důležité.

Prezidentská kampaň se zatím nese ve stylu všichni proti Ficovi. Asi jste to čekal?
Ano je to pravda, že za každou cenu na mě útočí. A vytvářejí atmosféru, že se stačí jmenovat jinak než Fico a že to stačí jako kvalifikace na prezidenta. Ale to je málo. Myslím, že prezident by měl umět i něco víc, než se jen nejmenovat Fico.

Všimněte si, že kandidáti, kteří jsou vedle mě a je jich 14, neútočí na sebe navzájem a všichni útočí na mě. Řekli si, nebudeme se dívat nalevo, napravo, máme tam někde v cílové rovince předsedu vlády Roberta Fica a pojďme závodit o to, kdo bude vůči němu nejagresivnější a nejkritičtější. A ten se nejvíc přiblíží druhému kolu.

A pak si myslí, že ten kdo půjde do druhého kola, vzhledem k tomu, že se nemusí hádat s ostatními, lehčeji získá jejich podporu všech ostatních proti mně. Pravice chce, aby to nebyly volby o dobrém prezidentovi, ale aby to bylo referendum o Směru a mojí osobě.

Říkáte druhé kolo. Není ale šance, že zvítězíte s více než 50 % hlasů už v prvním kole, alespoň podle jednoho z výkladů ústavy?
Ne není, je to už zřejmé, výklad ústavy je jasný. Počítá se nadpoloviční většinou, ale všech oprávněných voličů, to by kandidát musel získat přes 2,2 miliónů hlasů. To je nereálné. Bude druhé kolo voleb 29. března.

Vy nebude jen prezidentem etnických Slováků, ale i slovenských Maďarů. Podařilo se vám zlepšit výrazně vztahy s Maďarskem Viktora Orbána. Jak se vám to povedlo a přenáší se to pozitivně i na situaci na Slovensku?
Na uklidnění vztahů mezi Slovenskou republikou a Maďarskem jsme udělali v poslední době velmi mnoho. Velmi tomu pomáhají korektní vztahy mezi premiéry. Řekli jsme si s Viktorem Orbánem v roce 2012 po vzniku mojí druhé vlády, než necháme sporné a historické otázky příslušným komisím a historikům a že se budeme věnovat jen konstruktivním projektům – stavění mostů, energetickým projektům a podobně. A funguje to. Atmosféra je mimořádně přátelská a já si toho velice vážím. Jsme dvě sousední země, které musí spolupracovat.

A zdá se mi, že tato atmosféra spolupráce a takového normálního chování se začíná přenášet i výrazně na území Slovenska a ukazuje se, že se dá spolupracovat mezi slovenskými stranami a stranami zastupující slovenské Maďary, například v Košicích či v Trnavě. A já to jen vítám.

Bolavým místem Slovenska je těžká situace půl miliónu Romů. Jak ji budete chtít jako prezident zlepšit?
Situace Romů na Slovensku je velmi špatná. Odpovědnost za to mají Romové sami, ale i stát. Faktem ale zůstává, že když někdo je někdo chudý a je v komplikované sociální situaci, tak to ještě neznamená, že se musí chovat asociálně a žít jako zvíře.

I pro Romy na Slovensku musí platit základní pravidlo, nejdřív povinnosti, pak práva. Jsme připraveni v tomto duchu vést i politiku pozitivní diskriminace, těmto lidem je třeba pomáhat, ale potřebujeme na to také nějakou odezvu. To není jen dávejte, dávejte, dávejte a nic nepřichází z druhé strany.

Je to téma, které není Slovensko schopné vyřešit samo. Je to téma, které potřebuje evropské řešení. A ne v podobě konferencí, snědených chlebíčku a vypitých limonád. Je to téma, k němuž by Evropa měla být připravena pomoci finančně, protože je to obrovský problém.

Musíme chápat i ostatní lidi, kteří chodí do práce, mají nízké mzdy. Ptají se, proč máme pomáhat někomu, kdo do práce nechodí. Udělali jsme však krok, který je bezprecedentní. A to, že jsme zavedli povinnost každého člověka, který pobírá dávku hmotné nouze, odpracovat osm hodin týdně jakýchsi veřejně prospěšných prací. V opačném případě mu lze sáhnout na tuto dávku, která je sama o sobě velmi nízká, jen o něco více než 60 euro. Od 1. července by měl zákon platit v plném rozsahu.

Stejně tak chceme vázat vyplácení dávek v hmotné nouzi i na slušné chování. Když někdo opakovaně páchá přestupky, ruší sousedy a podobně, tak i on může být takto postižen.

Děláme, co se dá. Místo zplnomocněnce pro romskou národnostní menšinu jsme nabídli politické straně z opozice, sám zplnomocněnec je Rom. Ale je to velice těžké téma.

Chcete jako prezident zastupovat Slovensko výrazněji navenek a to i v Evropské unii. Měla by se unie ještě více posunout k hlubší integraci?
Slovensko je více eurooptimističtější zemí než Česká republika. My jsme dosáhli i hlubší míru integrace, máme euro. Musím říci, že s eurem jsou lidé na Slovensku spokojení, o podnikatelské sféře ani nemluvě. Slovensko je země, která vnímá členství v unii velice kladně, a čekáme od unie velmi mnoho. Pro Slovensko se integrace ukázala jako velice výhodná a my jsme zastánci hlubší integrace EU.

Třeba je k tomu využít nynější pokrizové období, protože v něm dosahujeme věci, kterých bychom jinak nikdy nedosáhli. Kdyby nebyla krize, nikdy není bankovní dohled, na něčem takovém bychom se nikdy nedohodli. Kdyby nebyla krize, nebyla by nikdy koordinace rozpočtových politik. Mně to nevadí. Když máme společnou měnu, tak si každý nemůže dělat, co chce. Tak to nemůže fungovat.

I kdyby nastala nějaká dvojkolejnost ve vývoji Evropské unie, tak my chceme být vždy v jádru Evropské unie. A to jádro bude vždy obsahovat Německo a Francii.

A jak si v tomto smyslu stojí Visegrádská čtyřka?
Její pozice se velmi posílila. Donedávna to byl takový diskusní klub a já jsem z něj v minulosti dost nešťastný. Ale v posledních letech je to respektované regionální sdružení, které si dokáže prosadit své zájmy. Slovenského premiéra z 5,5 milionové země si poslechnou, ale nemají důvod ho respektovat, jsme malá země. Ale když se postaví polský premiér Donald Tusk a řekne to za Visegrádskou čtyřku, tedy i Česko, Maďarsko a nás, která má dohromady téměř 65 miliónů lidí, tak je to někde jinde.

Uvedu jeden příklad. Teď se chystá dokument na ochranu klimatu do roku 2030. Jen letmý pohled na obsah tohoto dokumentu nás všechny čtyři musí donutit k tomu, abychom to společně blokovali. Protože by znamenal obrovský problém pro tradiční průmysl, který bychom jeho přijetím vytlačili. Musíme najít nějakou rovnováhu.

A neměla by V4 daleko silnější hlas v unii, kdyby všechny tyto země měly euro?
Určitě ano, ale je to suverénní rozhodnutí každé země, jak a kdy k němu dospěje a jak se k tomu postaví.

Pokud jde o Česko, jste si blízký s premiérem Bohuslavem Sobotkou i s Milošem Zemanem. To jste asi prožil pár těžkých měsíců? Pokusil jste se mezi nimi zprostředkovat nějakou dohodu?
Ne, to ne. Je pravda, že v České republice mám velmi mnoho přátel. Je známé, že jsem měl výborné vztahy s panem Topolánkem, panem Fischerem, také s Jiřím Paroubkem. Teď přichází jako premiér Bohuslav Sobotka, kterého znám dlouhé roky a tam je to už automatické, že jsme přátelé. Velice mi záleží, aby bez ohledu na to, jak jsme hodnotově orientováni, jsme dokázali k sobě najít cestu, dokázat si telefonovat a řešit věci velice operativně.

Je známé i to, že jsem se opakovaně setkával s panem prezidentem Zemanem, kterého si velmi vážím jako mimořádně moudrého člověka.

Ale přestože mám dobré vztahy s mnoha českými politiky, nemohu vstupovat do vnitropolitických vztahů vaší země, tak jako nevstupuji ani u jiných zemí.

A s jakými pocity jste tedy prožíval to, co se v Česku dělo?
Pro mě to bylo spíš zajímavé sledovat, aniž bych to komentoval, nebo ovlivňoval, jak se tyto vztahy nakonec uspořádají. Domnívám se ale, že to přešlo, Česká republika má dnes legitimní vládu a prezidenta, který byl poprvé přímo zvolen lidmi. A já se těším na spolupráci s nimi bez ohledu na to, zda budu premiérem nebo prezidentem.

Poslední otázku jsem si nechal na Andreje Babiše. Je z vašeho pohledu jeho soudní proces na Slovensku standardní a nevyvíjí Ústav paměti národa (UPN) v jeho případu dosud nebývalou aktivitu, větší než by mu příslušelo?
Asi mi nebudete příliš věřit, ale moc to nesleduji. Já to vnímám tak z odstupu, protože se ke mně dostávají informace, že je tu nějaký vztah k Ústavu paměti národa, že Ústav paměti národa něco vyprodukoval. Vím, že probíhá nějaký soud, který asi nebyl ještě ukončený...

Nebyl, 15. dubna je další stání...
...všiml jsem si, že pan ministr financí navštívil Slovensko a v této souvislosti si řešil i tento problém. Pokud by to tak bylo, tak by bylo možná dobré, kdyby oficiálně někdo řekl slovenské straně, že tato instituce dělá kroky, které neodpovídají právnímu pořádku Slovenské republiky. Nebo že tato instituce zbytečně politizuje, že tato instituce dělá něco, co by dělat neměla, možná v prospěch někoho jiného.

Pokud to tak je, je třeba to veřejně pojmenovat a my si už pak najdeme tady na Slovensku mechanismy, jak komunikovat s příslušnými představiteli této instituce, zda to tak je, nebo není. Ale mě nepřísluší komentovat vztah UPN a pana Babiše.

Já mu přeji jako ministrovi financí, ať se mu daří. Protože být ministrem financí je nejnevděčnější role v celé vládě.

Fico v kampani vzpomíná na katolické mládí:

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.