Říkal jsem si: cožpak neví, že není hezké každou minutu kopat do soupeře (z ODS), jenž leží poražen na zemi? Nepřišlo mu, že by na některé lidi působila příjemnější tvář lépe (vždyť stát za svým si člověk může i s úsměvem bez arogance)?
No nic, ten povzdech se asi nesetká v Lidovém domě s pochopením, však mě to ani netrápí. Horší bude jiný odpor, který kvůli tomuto textu čekám.
O co mi jde: výsledek voleb nás bezpochyby znovu vrací k otázce, zda se Mirek Topolánek a jeho ODS rozhodli na konci roku 2006 správně, když si vybrali koncept vratké přeběhlické vlády.
Podle mě však otázka stojí ještě jinak (ve světle toho, čím jsem začal, překvapivě): neměli občanští demokraté přece jen spolupracovat na vládní úrovni s Paroubkem?
Je zjevné, že k masivní porážce občanských demokratů přispělo nezdravé ovzduší čachrů a sběru kompromitujících materiálů v této straně. Jedovaté prostředí však vytvořila právě situace vlády postavené na přeběhlících; vlády, která se bojí, že odchod jediného poslance znamená konec – a tudíž se musí příslušný počet poslanců držet v táboře za každou, vskutku každou cenu.
Lze po pravdě namítnout, že nezdravé (byť odlišně nezdravé) ovzduší by vzniklo i spoluprací velkých stran, sociálních a občanských demokratů: s dozvuky kšeftů z dob opoziční smlouvy se ostatně potýkáme dodnes. Ale neměli bychom si dělat iluze: ani éra Klausových vlád nebyla nejčistší.
Skandály a malé domů se bohužel zdají výtvorem hlubinně zakořeněné politické kultury, jež nezávisí na tom, zda máme vládu menšinovou, či většinovou. Čím se tedy musí jednotlivé možnosti poměřovat, jsou výsledky: pro mě jde o prosazení reforem, které země potřebuje. A zde si Topolánkův kabinet nestojí extra dobře.
Úmysly vypadaly pěkně, ale protlačit se povedla jen špetka a dál to nešlo právě kvůli vratkosti vlády. A přijaté změny, jako třeba snížení daní, jsou navíc lehce vratné.
Přitom socialisté před dvěma lety jevili ochotu k ústupkům. V jejich programovém dokumentu z té doby, v Agendě 2010 (lze ho stále najít na webu ČSSD), se slibovaly věci docela dobré. Kdyby je prosadily obě strany zároveň, měly by skutečnou šanci vydržet. A Topolánek by taky nemusel v krajských volbách tak tragicky prohrát.
Jiné možnosti než vratká vláda či velká koalice tehdy nebyly. Opakované volby, o nichž se mluvilo, jsou, nemohu si pomoci, z ústavního hlediska chiméra.
Chápu, že ze spolupráce s Paroubkem se příznivcům občanských demokratů ježí kůže. Kdyby do toho ODS šla, možná by ztratila čest, ale mohla by mít reformy.
Nyní ztratila hlasy, se ctí to též není valné – a může přijít i o reformy: ty totiž Paroubek spolu s komunisty, pokud se dostanou k moci, snadno zruší.
