Expozice obrazů, grafiky, textilních a scénografických návrhů a knižních ilustrací je zatím největší retrospektivní výstavou této velké osobnosti evropského výtvarného umění 20. století. Exponáty si galerie zapůjčila nejen z mnoha českých veřejných i soukromých sbírek, ale i z Francie, kam Toyen v roce 1947 odešla. Některá díla pocházejí z německých, britských, švýcarských, italských, rakouských a slovenských sbírek, ze Spojených států a Venezuely. Výstava seznamuje diváky jak s vlastní malířskou tvorbou Toyen, na kterou je položen největší důraz, tak i s ostatními jejími uměleckými aktivitami (knižní tvorbou, textiliemi, grafikou). Výstava se rovněž soustředí na kontakty Toyen s představiteli vlastní generace (Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Františkem Halasem, Jindřichem Štýrským) i některými staršími či novějšími přáteli, s nimiž byla v úzkém kontaktu zejména po svém odjezdu do Paříže (André Breton, Benjamin Péret, Annie Le Brun, Radovan Ivsic). Důležitým momentem výstavy je její edukativnost: divák se prostřednictvím Toyen seznamuje s celým širokým spektrem pozoruhodných osobností dvacátého století. | |
Toyen (vl. jm. M. Čermínová, 1902 - 1980) patří k nejvýznamnějším malířům tohoto století. Její umělecký životopis je mimořádně dynamický: v roce 1923 se stala členkou progresivního sdružení Devětsil, v letech 1926 - 1929 žila v Paříži, kde společně s Jindřichem Štýrským rozvíjela vlastní umělecký směr, nazvaný artificialismus, v roce 1934 se stala spoluzakladatelkou Skupiny surrealistů v ČSR. Za druhé světové války působila v ilegalitě, v roce 1947 odjela v předtuše blížícího se komunistického puče do Paříže, kde se okamžitě zapojila do činnosti skupiny surrealistů, soustředěné kolem André Bretona. Během padesátých let uskutečnila v Paříži několik samostatných výstav, stýkala se s Benjaminem Péretem a mnoha zástupci mladší generace pařížských surrealistů. Poslední samostatná výstava Toyen proběhla v Paříži v roce 1962. I když byl život Toyen plný mnoha událostí, její malířská tvorba je nesmírně konzistentní a autentická. Svou surrealistickou periodou představuje specifický vklad do vývoje evropského malířství, a to jak ve výrazových možnostech, tak v nových obsahových zdrojích. V padesátých a šedesátých letech pak malířský projev Toyen svou oscilací mezi figurálním a abstraktním projevem vytváří důležitou alternativu k tzv. pařížské škole.
|
- pondělí 7. srpna 2000