Je konec září a Jana Volfová má svou hodinu češtiny. Poté, co se jí nepovedlo obhájit v posledních sněmovních volbách mandát, vrhla se na školství. Ve škole, které od 1. ledna šéfuje, učí kromě češtiny také občanskou výchovu.
Vychovávám Kavanovy sekretářky
Cesty neúspěšných poslanců do "běžného" života jsou různé. Někdo se vrátil ke své původní profesi, někdo se dal na podnikání a někdo práci hledá. Volfová skončila v té první kategorii.
Ještě jako poslankyně vyhrála konkurz na ředitelku střední odborné školy a středního odborného učiliště technického. "Učila jsem tady češtinu přibližně tři roky ještě jako poslankyně. Syn sem chodil a jednou povídá, že nemají češtinářku, tak jsem nastoupila," vzpomíná Volfová.
Tehdy na škole studovali automechanici a nástrojaři, ale zejména budoucí sekretářky manažerů. Když stará ředitelka odešla do důchodu, Volfová se přihlásila na její místo. Konkurz pro ni nebyl problém - byla totiž jediná kandidátka. A tak mohla přestavět školu podle svého.
"Jednou si mi stěžoval ministr Kavan, že nemá lidi na zahraniční mise. Ne diplomaty, ale ty, kteří dělají servis. Tedy lidé, kteří mluví několika jazyky, umějí přijmout zaměstnance, ale také naservírovat jídlo, eventuálně uvařit," popisuje Volfová, která také proto školu přejmenovala na Střední odbornou školu pro administrativu Evropské unie.
"Prostě si Kavan jednou přišel postěžovat a já jsem se rozhodla vychovávat," dodává Volfová s tím, že automechanici a nástrojaři na škole zůstali. Pouze s manažerskými sekretářkami je amen.
Benda: Vrátní ve sněmovně po mně chtějí občanku
Marek Benda z ODS ve sněmovních lavicích strávil téměř celý svůj aktivní život. Poprvé v nich zasedl v únoru roku 1990 - ihned poté, co opustil školu. Benda stejně jako Volfová neuspěl v minulých volbách, a tak se i on musel rozloučit s mandátem.
Na rozdíl od Volfové nemyslel na zadní vrátka. A tak teď musí řešit, co bude dál. Dnes tedy nemá ani vlastní kancelář. Na schůzku dorazil do jedné z malostranských hospod a objednal si tureckou kávu. "Pracuji na poloviční úvazek jako konzultant senátorského klubu ODS," říká a hned dodává, že i přesto je spokojen. "Mám najednou tolik volného času, hlavně na rodinu - měl jsem například konečně prázdniny," pochvaluje si.
Nouzi o pracovní nabídky prý Benda nemá. Zatím se však ještě rozhoduje. Ani poslanecký plat mu prý nechybí - říká, že má našetřeno. A navíc mu stále běží odstupné. A pak? Pak se uvidí, dodává. Do sněmovny se čas od času vrací. Za známými i pracovně. "Nepříjemné je, že mi po těch letech různé ochranky budov a vrátní dávají najevo, že dneska už nejsem nic. A tak jim pokaždé musím povinně předkládat občanku," stěžuje si.
Ze známosti na ministerstvo
Problémy s občanským průkazem nemusí řešit další z neúspěšných poslanců, Ivana Hanačíková. Bývalou poslankyni za Unii svobody si totiž k sobě vzal její stranický kolega Pavel Němec na ministerstvo pro místní rozvoj jako náměstkyni. Na starosti má územní plánování, stavební řád a regionální pracoviště. "Celkem dvaapadesát lidí," říká Hanačíková.
Kdo kam ze sněmovny odejde, záleží podle Hanačíkové také na tom, jaké známé si během poslancování udělá. "Záleží to na každém poslanci, ale také na tom, jestli je z vládní garnitury, nebo není," přiznává otevřeně bývalá poslankyně.
S tím, co dělá teď, je nadmíru spokojena. Na otázku, zda by se nechtěla vrátit do poslaneckých lavic, kroutí hlavou. "Neříkám, že to bylo špatné období, ale abych řekla pravdu, ani se mi nestýská."
Ostatní exposlanci tak radikální jako Hanačíková nejsou. Marek Benda na rovinu přiznává, že by se do vysoké politiky za čtyři roky rád vrátil. A Jana Volfová? Ta se ve své ředitelně pouze pousměje, zakloní se na velké kožené židli a dodá: "Politik nikdy neříká nikdy."
