Devětatřicetiletý muž se může cítit jako vítěz. Přestože byl souzen za ublížení na zdraví i zneužití pravomoci, soud ho nakonec osvobodil. Před svým osudným zákrokem sloužil u policie dvacet let.
"Nesouhlasím s tím, že mě někdo nazývá mlátičkou," říká Čermák. Žije z invalidního důchodu, protože se při zásahu, od kterého uplynou brzy dva roky, sám zranil.
Při vašem zákroku byla zraněna jak Kateřina Jacques, tak vy. Nebylo by nakonec menší zlo nějak se s ní domluvit?
Ona porušila zákon, protože neuposlechla mé výzvy, a každý je povinen uposlechnout. Je velice zřejmé, že jsem Kateřině Jacques a členům Strany zelených zachránil život, protože by o něj svou nezodpovědností jinak mohli přijít. Mohli by se totiž střetnout s neonacisty.
Pokud se vrátíte k policii a bude zase prvomájová demonstrace, půjdete znovu?
Já tam nešel ze své vůle, dostal jsem rozkaz. Když mě tam zase navelí, půjdu znovu a znovu budu postupovat striktně podle zákona.
Nezakročil jste moc tvrdě? Přece jenom, byla to žena.
Na policejní škole nás učili, že zákony této země platí pro všechny bez rozdílu stejně. Zákon vymezuje výjimky, kdy se používají a nepoužívají donucovací prostředky. Nepoužívají se proti tělesně postiženým, těhotným ženám a dětem pod patnáct let. Jinak nemohu dělat výjimku mezi mužským a ženským pohlavím – to by byla diskriminace. Řídím se zákonem, a jestli je tvrdý, nebo měkký, to mi nepřísluší hodnotit.
Nevadí, že jste u veřejnosti vzbudil svou nesmlouvavostí nesympatie?
Opakovaně jsem zelené poučil, aby odešli z náměstí jinou cestou než demonstranti ze strany Národního odporu. Neuposlechli. Policie má povinnost chránit lidi – před takovými, kteří zákon porušují.
Věřil jste, že soud vyhrajete, nebo už jste ztrácel naději?
Když použiju přirovnání – nejhorší pacienti jsou lékaři, kteří vědí, jak to chodí. Proto jsem se bál. Spadl mi kámen ze srdce, když mě osvobodili.
Co si myslíte s odstupem času o Kateřině Jacques?
Je to mstivá a záludná osoba. Ona dobře ví, co dělá.
Kdy se vrátíte k policii?
Vše, co se týká mého odvolání, má v rukou můj právník. Má i koncepci, jak mě hájit. Ptejte se jeho.
Kolegové policisté na vás uspořádali po vašem propuštění sbírku. Kolik vybrali a co jste si za to koupil?
Kolik se vybralo, nebudu uvádět. Řeknu vám ale, na co jsem to použil. Moje rodina žije na hranici životního minima. Peníze padly například na placení školních obědů, na školní pomůcky a mimoškolní aktivity mých dětí.
Vy se sám léčíte ze zranění, které vám způsobil sympatizant zelených, který bránil Kateřinu Jacques. Uzdravujete se?
Dnes, až to ukončíme, půjdu ještě na rehabilitaci a na kontrolu ke svému ortopedovi. V zimě mě čeká ještě jedna operace. Ten člověk mi způsobil tříštivou zlomeninu posledního obratle. Zatím nevím, jestli ho po mém osvobození budou policisté stíhat.
Loni jste mluvil na akci extremistického Národního odporu. Proč?
Kromě mě tam mluvili i jiní lidé, kteří byli nějakým způsobem perzekvováni. Vylíčil jsem svoji situaci a popsal ten zákrok. Následně mě pozvali, abych je následoval před budovu Strany zelených, což jsem rezolutně odmítl. Jsem demokrat, ale ne politicky činný.
Sympatizujete s Národním odporem?
Ne, ale nepovažuji se ani za jeho odpůrce. Já rozlišuju lidi na dvě skupiny – ti, kteří porušují zákon, a ti, kteří ho dodržují.
Vy jste sloužil u policie skoro dvacet let. Vyřešil jste nějaký velký případ, na který rád vzpomínáte?
Zažil jsem spoustu případů, ale policisté je nerozlišují na malé a velké. Pro někoho znamená ukradený kočárek totéž co pro jiného ukradené auto za pět milionů. Pro mě je důležité tomu člověku pomoci. Třeba jsem pátral po lidech, kteří dlužili alimenty, a jsem rád, že i díky mně nakonec zaplatili – ať šlo o muže nebo ženy.
Proč jste vlastně před těmi dvaceti roky nastoupil k policii?
Chtěl jsem pomáhat lidem, kteří nemají už žádné jiné dovolání. Policejní auta teď zdobí napsané heslo "Pomáhat a chránit", ale já se tím heslem řídil už dávno.
